Josef Gruss (herec)

Josef Gruss
Josef Gruss
Narození	9. března 1908 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. dubna 1971 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Pražská konzervatoř
Choť	Jarmila Švabíková
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gruss (9. března 1908 Praha^[1] – 12. dubna 1971 Praha) byl český herec, autor humoristických próz a divadelních her pro děti, scenárista a textař.

Po absolutoriu pražské konzervatoře v roce 1928 nejprve vystřídal několik regionálních a avantgardních scén – v letech 1928 až 1929 byl členem České komorní scény, v období 1929 až 1930 hrál v Osvobozeném divadle, v sezóně 1930/1931 v Olomouci a 1931/1932 ve Státním divadle v Brně.^[2] V roce 1932, po založení kabaretu Červené eso Josefem Hášou, administrativním ředitelem Osvobozeného divadla, byl Gruss spoluautorem některých her, např. politické revue Loď živých, režírované E. F. Burianem. V kabaretu také vystupoval jako herec, spolu s Ferencem Futuristou, Járou Kohoutem, Ellou Šárkovou a dalšími. Dirigentem jazzového orchestru zde byl E. F. Burian.^[3] Od roku 1933 prakticky až do konce svého života pak plných devětatřicet let byl členem souboru činohry Národního divadla v Praze. Kromě své herecké profese napsal také celkem čtyři humoristické knížky, několik divadelních pohádek pro děti, řadu humoristických povídek, rozhlasových her a pořadů. Autorsky se podílel na tvorbě scénářů filmů režiséra Martina Friče Kristián (1939) a Těžký život dobrodruha (1941).

Od roku 1929 byl členem komunistické strany.^[4] V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění. Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[5] Později podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[6] V roce 1948 prosadil Otakar Vávra výrobu ideologicky problematického filmu Hostinec U kamenného stolu a režii přenechal Grussovi. Za režii divácky úspěšného filmu dostal Gruss stranickou důtku a jako režisér skončil.^[7] V dalších letech byl ale komunistickým režimem oceňován, naposledy byl na jaře 1968 navržen na Řád práce, ale slavnostní předání ceny plánované na den 18. 11. 1968 se neuskutečnilo.^[8] Po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa Gruss z KSČ vystoupil a za necelé tři roky zemřel.^[4]

Je pochován spolu s manželkou, Jarmilou Švabíkovou, v rodinném hrobě spisovatele Františka Kožíka na Vinohradském hřbitově v Praze.

• 1958 státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
• 1960 ocenění Zasloužilý člen ND
• 1963 titul zasloužilý umělec

• 1929 V+W: Líčení se odročuje, gangster Nelson, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1929 V+W: Fata Morgana, Kat, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1930 V+W: Ostrov Dynamit, kapitán Šalamoun Cook, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Lysander, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
• 1936 Merton Hodge: Vítr a déšť, John Williams, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
• 1937 Alois Jirásek: Lucerna, Pan Franc, Národní divadlo, režie Vojta Novák
• 1941 C.Goldoni, M.Hlávka: Benátská maškaráda, sluha Harlekýn, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
• 1944 William Shakespeare: Cokoli chcete, Feste, soubor Národního divadla v Divadle na Vinohradech, režie Karel Dostal (konáno 31. srpna 1944 – jednalo se o poslední představení činohry Národního divadla před oznámeným uzavřením českých divadel ke dni 1. září 1944) ^[10]
• 1946 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, Faltys, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1950 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Krejčí, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1957 Karel Čapek: Bílá nemoc, První asistent, Národní divadlo, režie František Salzer
• 1964 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hladolet, Národní divadlo, režie Václav Špidla
• 1971 William Shakespeare: Jindřich V., Hrabě Westmoreland, Berkdeber, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček

• 1948 Hostinec „U kamenného stolu“

• S poctivostí nejdál dojdeš (1944)
• Nevěřte na duchy (1945)
• Jedna paní povídala (1945)
• Můj přítel Július (1948)

• Chlupatý kaktus (film Před maturitou)
• Má panna je v Panama sama (film Před maturitou)
• Jen pro ten dnešní den (film Kristian)
• Nečekej, nečekej (film Kristian)
• Sám já chodívám rád (film Těžký život dobrodruha)
• Mám život hrozně ráa (film Hotel Modrá hvězda)
• Slunečnice (film Hotel Modrá hvězda)

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 26, 39, 81, ISBN 80-7023-118-1
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 70, 102–3, 113, 118, 128, 138, 152, 160, 197, 199, 257, 301
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 201, 269
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 55
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 128, 377
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 828–829. 
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 29, 30, 261.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 326–328.
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108, 110, 220
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 219, 224, 268, 412, 416, 476, 504, 658
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 125
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 316
• Antonín Král: Národní divadlo 1958 – 1961 , Národní divadlo, Praha, 1961, str. 34–5, 125
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 462–465.
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s.
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 123, 207, 254
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 386. 

• Osvobozené divadlo
• Osvobozené divadlo neznámé

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gruss na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gruss
• Josef Gruss v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Josef Gruss v databázi Archivu Národního divadla
• Josef Gruss ve Filmovém přehledu
• Josef Gruss v Česko-Slovenské filmové databázi
• Josef Gruss ve Filmové databázi
• Josef Gruss na Kinoboxu
• Josef Gruss v Internet Movie Database (anglicky)
• Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Gruss, Josef (*1880) otec Josefa Grusse ml. (pozdějšího herce)
• Česká televize – životopisný dokument (2024)