Josef Hajný

Josef Hajný
Narození4. července 1941
Litovel
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí15. srpna 2003 (ve věku 62 let), ČeskoČesko Česko
Povolánínakladatelský redaktor, překladatel z francouzštiny, italštiny a španělštiny
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Hajný (4. července 1941, Litovel15. srpna 2003) byl český nakladatelský redaktor a překladatel z francouzštiny, italštiny a španělštiny.[1]

Život

Po maturitě v Českém Krumlově vystudoval v letech 1958–1965 romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[1] Od roku 1964 do roku 1968 pracoval jako redaktor v nakladatelství Odeon, z toho v letech 1964–1965 v literárním časopise Světová literatura. Po krátkém působení v nakladatelství Melantrich se roku 1970 stal překladatelem ve svobodném povolání. V letech 1988–1989 byl redaktorem časopisu Kmen, roku 1990 se stal redaktorem v Československé televizi a nakonec od roku 1992 opět překladatelem ve svobodném povolání.[2]

Ve svých překladech se soustřeďoval především na literaturu 19. a 20. století, ale také na italskou literaturu období renesance. Kromě toho se věnoval také činnosti literárně kritické a literárně historické.[1]

Překlady (výběr)

Překlady z francouzštiny

Překlady z italštiny

  • 1971 – Giorgio Bassani: Zahrada Finzi-Continiù.
  • 1971 – Cesare Pavese: Dřív než kohout zakokrhá .
  • 1973 – Ugo Foscolo: Poslední dopisy Jacopa Ortise.
  • 1974 - Gabriele d'Annunzio: Triumf smrti.
  • 1974 - Paolo Volponi: Vévodská opona.
  • 1976 - Marcello Argilli: Atomino.
  • 1976 - Ippolito Desideri: Cesta do Tibetu.
  • 1976 - Iginio Ugo Tarchetti: Fosca.
  • 1977 - Goffredo Parise: Fešák kněz.
  • 1980 - Goffredo Parise: Pan šéf.
  • 1981 - Guido Artom: Zmizelí soudcové:
  • 1983 - Michele Prisco: Dědicové větru.
  • 1983 - Mario Tobino: Ve znamení medusy.
  • 1984 - Michele Prisco: Cár mlhy.
  • 1986 - Niccolò Machiavelli: Úvahy o vládnutí a o vojenství.
  • 1991 - Laura Grimaldiová: Podezření.
  • 1994 - Luigi Pirandello: Bláznův klobouk aneb Čapka s rolničkami
  • 1995 - Niccolò Machiavelli: Vladař.
  • 2002 - Carlo Ginzburg: Benandanti: čarodějnictví a venkovské kulty v 16. a 17. století.
  • 2003 - Carlo Ginzburg: Noční příběh: sabat čarodějnic.
  • 2004 - Antonio Pigafetta: Zpráva o první cestě kolem světa.
  • 2004 - Giacomo Casanova: Trochu jiný Casanova.
  • 2007 - Giordano Bruno: Magie.

Překlady ze španělštiny

Odkazy

Reference

Extení odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“