Josef Hanuš (kněz)

Jeho Milost
Mons. ThDr. Doc. Josef Hanuš
Papežský tajný komoří
Kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta
doc. ThDr. Josef Hanuš
doc. ThDr. Josef Hanuš
Jmenování13. srpna 1921 (kanovník)
Svěcení
Kněžské svěcení17. července 1898
Osobní údaje
ZeměRakousko-Uhersko Československo
Datum narození6. ledna 1876
Místo narozeníOhnišťany,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí20. dubna 1928 (ve věku 52 let)
Místo úmrtíPraha,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov (Ohnišťany)
Národnostčeská
Povoláníkatolický kněz, publicista a učitel
Alma materKatolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef Hanuš na tablu vyučujících bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v roce 1928. Jeho univerzitními kolegy byli: František Dvorník, Josef Čihák, Jan Budař, Josef Cibulka, Antonín Hora, Václav Hazuka, Josef Vajs, Alois Soldát, Vojtěch Šanda, Josef Slabý, Alois Kudrnovský, Jaroslav Beneš a Josef Kratochvil
Hrob Mons. Josefa Hanuše na hřbitově v Ohnišťanech.

Josef Hanuš (6. ledna 1876, Ohnišťany20. dubna 1928, Praha[1]) byl český římskokatolický kněz, papežský tajný komoří a kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Spolu s Otakarem Pertoldem jej lze považovat za zakladatele české religionistiky.[2]

Život

Narodil se 6. ledna 1876 v Ohnišťanech[pozn 1] v rodině Jana a Marie Hanušových. Absolvoval gymnaziální studia postupně v Novém Bydžově a v Jičíně. V letech 1894-1898 byl alumnem pražského arcibiskupského kněžského semináře. Dne 17. července 1898 přijal kněžské svěcení.

Po vysvěcení působil jako kaplan v Lomnici u Sokolova. Poté byl administrátorem ve Vysoké a následně v Otíně. Roku 1899 začal působit jako katecheta na školách v Nuslích-Pankráci, kterým byl až do roku 1904. Roku 1904 začal působit jako adjunkt na pražské teologické fakultě, kde zároveň přednášel fundamentální teologii. V této době byl i exhortátorem (duchovním správcem) reálné školy v Karlíně. Po složení zkoušek a sepsání dizertační práce s názvem „Relatio criticismi Cantiani ad scientificam existentiae Dei demonstrationem“ mu 7. července 1906 byl udělen titul doktora teologie. Poté působil jako katecheta reálky a gymnázia na Královských Vinohradech (1906–1908), profesor náboženství v Kolíně (1908–1912) a dalších dvou škol. Roku 1908 se stal sekretářem Unie profesorů náboženství.

V letech 1919–1920 byl stipendistou Katolického institutu Pařížské univerzity. Během pařížského pobytu se kromě studia zajímal také o aktuální situaci katolické církve ve Francii a navazoval kontakty s místními katolíky.[2] Po návratu napsal habilitační práci „Úvod do srovnávací vědy náboženské“ a získal titul docenta. Následně začal přednášet o nýboženství Indie, Číny, Japonska či Egypta. Angažoval se rovněž ve spolkové činnosti, byl předsedou spolku Amitié française.

Dne 13. srpna 1921 byl zvolen kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a slavnostně instalován byl 9. října 1921.

Dne 10. října 1921 se stal radou arcibiskupské kurie. Poté působil jako prosynodální soudce (1922), člen komise pro zkoušení katechetů a na teologické fakultě pro zkoušky ze Starého zákona, ordinariátní komisař reálné školy v Rakovníku, gymnázium v Kolíně a na pražských Královských Vinohradech, pedagogické školy na Kladně aj. Roku 1927 začal působit v radě pro školské záležitosti.

Roku 1926 mu papež Pius XI. udělil titul papežského tajného komořího.

Cestoval do zahraničí kde často zastupoval arcibiskupa či Karlovu univerzitu.

Zemřel 20. dubna 1928 v Praze na mozkovou mrtvici v důsledku přepracování a uprostřed příprav na Eucharistický kongres, kterého se měl účastnit až v australském Sydney. Dne 23. dubna 1928 se konalo rozloučení v kapitulním chrámu Všech svatých na Hradčanech (kapitula při tomto kostele je historicky tradičně provázána s Univerzitou Karlovou). Poté byl zesnulý převezen do rodných Ohnišťan a zde 24. dubna pohřben do hrobu svých rodičů. Pohřební obřady v Ohnišťanech vedl kancléř královéhradeckého biskupství, Mons. Kutnar. Dne 13. května 1928 zaň bylo slouženo pontifikální rekviem v Paříži, jehož celebrantem byl pařížský pomocný biskup Emanuel Chaptal.[2]

Josefu Hanušovi byla při příležitosti desátého výročí úmrtí v roce 1938 odhalena v ohnišťanském kostele pamětní deska (v presbytáři, napravo při pohledu na hlavní oltář). V témže kostele se uchovává jeho portrét.

Odkazy

Poznámky

  1. Resp. v tehdejších tzv. Nových Ohnišťanech,[2] dnešní severní části nečleněné obce Ohnišťany v čísle popisném 112.

Reference

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Víta, sign. VÍT Z9, s. 216
  2. a b c d Bc. PELEJOVÁ, Miroslava, DiS.: Počátky české religionistiky: Otakar Pertold a Josef Hanuš, Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. Katedra filozofie. Studijní program Humanitní studia. Studijní obor Evropská kulturní studia. Diplomová práce.

Literatura

  • PELEJOVÁ, Miroslava: Počátky české religionistiky: Otakar Pertold a Josef Hanuš. Diplomová práce, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filosofická, Plzeň 2014.
  • PODLAHA, Antonín Supplementum secundum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XVII, Pragae 1925, str. 44–48, Tab. X;
  • PODLAHA, Antonín Supplementum tertium ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXI, Pragae 1928, str. 46–50;
  • PODLAHA, Antonín Supplementum quartum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXV, Pragae 1931, str. 92.
  • Časopis katolického duchovenstva, 1928, č. 5, str. 591–592

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vyučující bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v roce 1928.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Tablo vyučujících bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v roce 1928
Dr. Josef Hanuš.jpg
Josef Hanuš, český římskokatolický kněz, papežský tajný komoří a kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze