Josef Hlavnička (ředitel)

Josef Hlavnička
Narození30. ledna 1897
Lomnice nad Popelkou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. května 1943 (ve věku 46 let)
Zdounky
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Místo pohřbeníLesní hřbitov ve Zlíně
Povoláníchief executive officer, manažer a správní úředník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Hlavnička (30. ledna 1897 Lomnice nad Popelkou24. května[1] 1943 Zdounky) byl český textilák, manažer a ředitel Baťových závodů. Pozoruhodný život prožil muž pocházející z východních Čech, jenž našel svou zálibu v moravském folklóru, filatelii a příkladném zemědělství. Během života se svou pílí vypracoval z řadového zaměstnance na jednoho z baťovských ředitelů, získal si v kolektivu pracovníků značnou oblibu a na vrcholu životních sil jeho život ukončila tragická havárie.

Mládí

Josef Hlavnička prožil první roky života v Lomnici nad Popelkou, kde vychodil obecnou a měšťanskou školu i tříletou odbornou textilní školu. Před příchodem do Zlína nalezl zaměstnání u firem Sochor v Náchodě (podmistr, mistr, zástupce nadmistra), poté v Ústí nad Orlicí u Hernycha a spol. (úředník) a nakonec u Svobody v Lomnici nad Popelkou (disponent). Poprvé do Zlína zamířil během své vojenské služby ve Vídni v roce 1916, kdy navštívil sestru zaměstnanou ve firmě Baťa. Sestra si práci ve firmě pochvalovala, proto se Josef Hlavnička pokusil po konci války získat ve firmě zaměstnání. Nastoupil již v prosinci 1918 jako saldokontista, později se staral o skladové účetnictví a působil v nákupním oddělení.[2]

Zaměstnancem u firmy Baťa

V podniku si Hlavnička našel nevěstu Marii Baťovou, nevlastní sestru Tomáše Bati a oženil se s ní 16. února 1924. Vřelý vztah měl především s Janem Antonínem Baťou, vlastním bratrem manželky Marie. Pro neshody s Tomášem Baťou podal společně s Janem Baťou počátkem roku 1928 výpověď, ale již v srpnu 1928 byl do firmy znovu přijat. Počátkem 30. let Tomáš Baťa rozjížděl textilní výrobu, a proto poslal Hlavničku na dva roky do Anglie na zkušenou. V Anglii se naučil jazyk i obchodování na burze. Pod Hlavničkovým vedením začala od května 1931 výstavba továrních budov na Baťově, kde se osvědčil a získal postavení ve vedoucích kruzích firmy. V roce 1939, po odchodu J. A. Bati do zahraničí, stanul s D. Čiperou a H. Vavrečkou v nejužším vedení firmy, kdy měl na starost všechny baťovské podniky v bývalém Československu. Ve své nové funkci musel kličkovat mezi požadavky okupační moci a zájmy firmy a jejích 53 000 zaměstnanců na území Protektorátu.[3] [4]

Osobní život

Hlavnička měl dvě velké záliby, a to filatelii a zemědělství. Do závodních novin psal v letech 1932–1941 články k nejrůznějším zemědělským tématům. Sám se pustil do hospodaření, když koupil statek se zámkem ve Zdislavicích. Snažil se zde vybudovat vzorné hospodaření jako příklad pro další zemědělce v kraji s ušlechtilými druhy hovězího a vepřového dobytka, radil se s odborníky na zemědělství a veterinářství. Ze Zlína do Zdislavic jezdil často, neboť zde nacházel únik před denními pracovními starostmi. Jedna návštěva statku se mu však stala osudnou; když se autem 24. května 1943 vracel ze statku do Zlína, poblíž osady Olšina na železničním přejezdu tragicky zahynul. Spolu s Hlavničkou srážku s vlakem nepřežil i zemědělský ekonom, bývalý ministr zemědělství profesor dr. Eduard Reich.[5]

Hlavnička byl mezi lidmi velmi oblíbený. Obraceli se na něj s nejrůznějšími žádostmi, prosbami a doporučeními častěji než na jiné baťovské funkcionáře. Jeho oblibu v kolektivu spolupracovníků nejlépe dokumentuje velký pohřební průvod 29. května 1943, kdy byl pohřben na Lesním hřbitově ve Zlíně.

Reference

  1. Hlavnička Josef [online]. Informační systém abART - full verze, 2005-2006 [cit. 2013-11-22]. Dostupné online. 
  2. POKLUDA, Zdeněk. Baťovi muži. Zlín: Kovárna VIVA a.s., 2012. ISBN 978-80-260-3389-9. S. 68. 
  3. POKLUDA, Zdeněk. Baťovi muži. Zlín: Kovárna VIVA a.s., 2012. ISBN 978-80-260-3389-9. S. 69. 
  4. VAŇHARA, Josef. Příběh jednoho muže a jednoho města. Zlín: [s.n.] S. 178. 
  5. POKLUDA, Zdeněk. Baťovi muži. Zlín: Kovárna VIVA a.s., 2012. ISBN 978-80-260-3389-9. S. 70–71. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)