Josef Hlinomaz

Josef Hlinomaz
Josef Hlinomaz
Narození	9. října 1914 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. srpna 1978 (ve věku 63 let) Split Jugoslávie Jugoslávie
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Alma mater	Pražská konzervatoř
Povolání	herec, spisovatel, malíř, ilustrátor a publicista
Rodiče	Václav Hlinomaz
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hlinomaz (9. října 1914 Praha, Rakousko-Uhersko – 8. srpna 1978 Split, Jugoslávie) byl český herec, ilustrátor, dabér a významný naivní malíř.

Za svůj život hrál v divadle, v televizi a zejména ve filmu desítky rolí, v převážné většině případů se jednalo o menší či o vedlejší role nebo o role epizodní. Nicméně jeho neobyčejně zemitý a osobitý umělecký projev i charakteristický herecký styl ho předurčoval zejména pro role komické, ba přímo parodické. Nezapomenutelná zůstává mimo jiné jeho role smradlavého Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak zopakoval i ve stejnojmenném filmu (trojici filmových padouchů s ním tehdy ztvárnili Waldemar Matuška a Karel Effa). Ztvárnil mnoho podobných rázovitých postav z lidu, hrál i v oblíbeném televizním seriálu Chalupáři a v dalších televizních filmech. Je také znám jako naivní malíř, který ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou nejedné renomované galerie.

Životopis

Narodil se jako čtvrté a poslední dítě v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Tři starší sourozenci pocházeli z otcova prvního manželství. Rodina žila v Dobříši a od roku 1916 v Příbrami, kam musel otec nastoupit jako učitel. Ten zde založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista.^[1] Josef Hlinomaz v Příbrami studoval reálné gymnázium se zaměřením na přírodovědné obory. Sekundu a septimu musel pro špatný prospěch opakovat. Stejně jako jeho otec hrál v příbramském ochotnickém divadle. Po svém otci zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Jako dítě se naučil hrát na klavír a housle.^[2] Po maturitě nejprve dva roky studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale po neshodách s tamními pedagogy přešel na studium herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divadel, často hrával i po estrádách. V sezóně 1941/1942 hrál na Kladně, 1942/1943 v pardubickém Východočeském divadle, 1943/1944 v Plzni, v roce 1944 hostoval v Divadle na Vinohradech a to až do uzavření divadel nacisty. Odstěhoval se zpět do Příbrami a živil se malováním. Po válce byl znovu angažován na Kladně (1945/1946), v sezóně 1946/1947 v Realistickém divadle, dva další roky působil v Divadle satiry. Od roku 1949 do roku 1950 byl angažován v pražském Národním divadle. Po jedné sezóně mimo divadlo působil v období 1951 až 1955 v Divadle estrády a satiry (pozdější Divadlo ABC).^[3]

Od roku 1958 až do své smrti pak působil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov. Zemřel během dovolené v jugoslávském Splitu ve věku 63 let.

Umělecké zhodnocení

Jeho herecký projev byl velmi zemitý a realistický, působil velmi živelným, leckdy až improvizovaným dojmem. Nicméně byl to projev ozdobený výrazným hlasem, velmi dobrou mimikou jakož i výrazným pohybovým nadáním, na němž spočívalo jeho zvláštní osobité klaunství i nesporné osobní kouzlo, jímž oplýval^[zdroj?].

Tak jako bylo osobité jeho originální herectví, byly velice osobité i jeho poeticko-surrealistické obrazy, které se vyznačovaly velkou dávkou humoru, poezie a humorně laděné fantazie. Kromě naivního malířství se také věnoval knižním ilustracím. V roce 1967 například ilustroval Poláčkův román Bylo nás pět.^[4] Přispíval také svými články a fejetony do různých novin a časopisů.^[5] Svůj umělecký směr nazýval surneonaivismem. Sbírku několika jeho obrazů vlastní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1976 o něm Jiří Brdečka natočil krátký dokumentární film Dvojí život Josefa Hlinomaze.

Dílo

Film

• 1947 Nerozumím – role: úředník
• 1947 Muzikant – role: vrátný
• 1948 Železný dědek – role: dělník
• 1948 Červená ještěrka – role: herec
• 1956 Kudy kam? – role: fotograf
• 1956 Dobrý voják Švejk – role: hostinský Palivec
• 1957 Poslušně hlásím – role: rechnunkfeltvébl Vaněk
• 1964 Limonádový Joe aneb Koňská opera – role: Grimpo
• 1968 Všichni dobří rodáci
• 1971 Čtyři vraždy stačí, drahoušku – role: Gogo
• 1974 Jáchyme, hoď ho do stroje! - role: zřízenec na psychiatrii Arnošt Malota
• 1976 Léto s kovbojem – role: předseda národního výboru

Televize

• 1963 Smutný půvab (TV film) – role: vrátný
• 1964 Vlajky korzárů (TV hra)
• 1968 Klapzubova jedenáctka (TV seriál) – role: hostinský Vejvoda
• 1969 Brýle (TV mikrokomedie) – role: František
• 1970 Vražedný týden (TV filmová komedie s detektivní zápletkou) – role: Karas
• 1970 Kapacita (TV komedie) – role: prodavač Kačaba
• 1971 Fantom operety (TV seriál) – role: divadelní režisér
• 1972 O Bumbrlíčkovi (TV pohádka) – role: starosta
• 1973 Čestné kolo (film) – role: masér
• 1975 Chalupáři (TV seriál) – děda Makovec
• 1977 Růžové sny – role: strýc Anton

Rozhlasové role

• 1950 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Československý rozhlas, režie: Josef Bezdíček. Hráli: Václav Voska (Lysandr), Vladimír Ráž (Demeteus), František Filipovský (Klubko), Antonín Jedlička (Pískálek), Josef Hlinomaz (Tlamička), Saša Myšková (Hermie), Drahomíra Hůrková (Helena), Vítězslav Vejražka (Oberon), Jaroslava Adamová (Puk). Hudba: Václav Trojan.^[6]
• 1964 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Československý rozhlas, režie Ludvík Pompe. Hráli: Petr Haničinec (Lysandr), Karolina Slunéčková (Hermie), Karel Hlušička(Demeteus), Eva Klepáčová (Helena), Josef Patočka (Oberona, král Elfů), Taťana Vavřincová (Titanie), Josef Hlinomaz (Klubko), Antonín Jedlička (Štěbenec), další řemeslníci Vladimír Krška a Milan Mach, Zdena Hadrbolcová (Puk), Gabriela Vránová (elf). Hudba: Kamil Hála hrál orchestr Československého rozhlasu dirigent Josef Vobruba.^[6]

Památka

V Příbrami je po něm pojmenována ulice u fotbalového stadionu SK Spartak, v listopadu 2020 sem město doplnilo tabulku s popisem.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 94, 102, 135, 208, 216, 376, 394, 396, 449, 483, 497, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 77, 138, 227, 399, 469, 505.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 399–401.
• Michal Herzán, Marie Formáčková: Josef Hlinomaz – Něžný drsňák, Euromedia Group, Praha, 2009
• Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 61–7
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 344, ISBN 80-204-0493-7
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 148
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 226. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 468–469. 
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 53, 311, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 75, 144, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Osoba Josef Hlinomaz ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hlinomaz na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Hlinomaz
• Josef Hlinomaz v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Josef Hlinomaz v informačním systému abART
• Josef Hlinomaz v databázi Archivu Národního divadla
• Josef Hlinomaz v Česko-Slovenské filmové databázi
• Josef Hlinomaz ve Filmové databázi
• Josef Hlinomaz na Kinoboxu
• Josef Hlinomaz v Internet Movie Database (anglicky)
• Josef Hlinomaz na Dabingforum.cz
• Josef Hlinomaz v cyklu České televize Příběhy slavných