Josef Holub (skladatel)

Josef Holub
Základní informace
Narození23. února 1902
Holice, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. května 1973 (ve věku 71 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, pedagog a houslista
Nástrojehousle
RodičeČeněk Holub
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Holub (23. února 1902 Holice11. května 1973 Brno) byl český houslový virtuos a hudební skladatel.

Život

Pocházel z rozvětvené hudební rodiny. Jeho otec, Čeněk Holub, byl městským kapelníkem v Holicích. Jeho kapela byla proslulá v celém kraji a slavila velké úspěchy i na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895. Měl 10 dětí, které se všechny uplatnily v hudbě. Josef byl z nich nejmladší a nejnadanější.

Na housle začal hrát pod vedením svého otce. Od svých osmi let pokračoval ve studiu v Brně u Rudolfa Reissiga. Již ve čtrnácti letech (16. dubna 1916) vystoupil jako sólista s Českou filharmonií a provedl v jednom večeru tři houslové koncerty (Mozart, Suk, Max von Schilings). V letech 19181920 byl žákem Otakara Ševčíka v mistrovské třídě Akademie ve Vídni a na mistrovské škole v Praze. Po absolvování houslového studia studoval dále skladbu v Brně u Leoše Janáčka a v Praze u Václava Štěpána. Absolvoval v roce 1924 vlastním Houslovým koncertem c-moll. Ve skladbě i poté pokračoval u Vítězslava Nováka a ve hře na housle se zdokonaloval v interpretačních kurzech, které v Berlíně pořádal Carl Flesch.

V letech 19211922 uvedl za klavírního doprovodu svého bratra Jana řadu koncertů v zemích jihovýchodní Evropy (Jugoslávie, Bulharsko, Řecko, Rumunsko). V roce 1924 se stal koncertním mistrem opery v Záhřebu a primáriem Záhřebského kvarteta. Po dvouletém působení v Bělehradě se vrátil do Čech a působil jako koncertní mistr orchestru bněnského rozhlasu až do roku 1938. Vedle toho hodně cestoval a koncertoval s velkým úspěchem po celé Evropě. Kromě bratra Jana jej na koncertech často doprovázela sestra Růžena. V roce 1932 získal stříbrnou medaili na mezinárodní houslové soutěži ve Vídni. Vídeňská kritika jej řadila vedle Františka Ondříčka, Jana Kubelíka a Váši Příhody mezi nejvýznamnější české houslisty. Do dějin české hudby se zapsal i tím, že v témže roce založil Janáčkovo kvarteto a následujících 6 let je vedl.

Po krátkém působení u rozhlasových orchestrů v Košicích, Bratislavě a v Ostravě přijal místo koncertního mistra u orchestru Zemského divadla v Brně. Po 2. světové válce byl koncertním mistrem v Divadle 5. května v Praze a Filmového symfonického orchestru. Kromě toho, se v roce 1947 stal primáriem Ondříčkova kvarteta, které vedl až do roku 1956. Současně působil také jako profesor houslové hry na brněnské konzervatoři.

Dílo

Houslové skladby

  • Cavatina, pro sólové housle, 1908
  • Tři skladby, 1916
  • Čtyři houslové skladby, op. 4, 1922
  • Introdukce
  • Serenata
  • Intermezzo
  • Melodie
  • Tanec vážek
  • Vzpomínání
  • Capriccio
  • Extase
  • Burleska, (1934)
  • Scherzo, op. 6
  • Dumka, op. 7
  • Balada, op. 8
  • Tři Paganinské caprice, op. 9
  • Čtyři skladby, op. 14

Orchestrální skladby

  • Koncert c-moll, op. 9 (dříve op. 6), pro housle a orchestr, 1922–24
  • Koncert cis-moll, op. 13 (dříve op. 10), pro housle a orchestr, 1931
  • Koncert, op. 20, pro housle a orchestr, 1954–55;
  • Orchestrální suita, op. 11 (dříve op. 8), 1924
  • Orchestrální suita pro smyčcový orchestr

Komorní skladby

  • Smyčcový kvartet, op. 10 (dříve op. 7), 1924
  • Smyčcový kvartet, op. 19 – nedokončený
  • Smyčcový sextet, op. 11, 1932.

Jiné drobné skladby

  • Klavírní skladby, op. 1, 1915
  • Tři klavírní skladby, op. 2
  • Tři klavírní skladby, op. 17
  • Drobné skladby pro flétnu a trubku
  • Písně, op. 2

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), (Praha ,1963, SHV)
  • Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 88).
  • Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964, s. 369).
  • Budiš, Ratiboř: Slavní čeští houslisté (Praha 1966, s. 126).
  • Konzervatoř Brno. Sborník k 50. výročí trvání první moravské odborné umělecké školy (Brno 1969, s. 99).
  • Vratislavský, Jan: Janáčkovo kvarteto (Praha 1975, s. 8).
  • Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1979, s. 80, 162–163, 316–317).

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“