Josef Hruška

Josef Hruška
Narození	13. dubna 1883 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. května 1949 (ve věku 66 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Národnost	česká
Povolání	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hruška (13. dubna 1883^[1] Praha – 24. května 1949 Věznice Pankrác) byl český podplukovník ČSA, agent Vojenského obranného zpravodajství a agent provokatér Státní bezpečnosti, nakonec jako nepohodlná osoba odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1949.^[2][3]

Narodil se v roce 1883 v Praze.^[4] Byl dělnického původu, za první republiky měl mít „těžký život“. Zúčastnil se Pražského povstání, během kterého utrpěl zranění při bojích s Němci. Byl ženatý, měl čtyři syny a jednu dceru (Jaroslava, Josefa, Eduarda, Aloise a Emilii). Všechny jeho děti byly v době jeho popravy členy KSČ, syn Jaroslav byl dokonce rovněž podplukovník ČSA (za druhé světové války byl navíc 6 let vězněn v Koncentračním táboře Buchenwald).^[5]

Po únorovém převratu v roce 1948 se stal agentem provokatérem Vojenského obranného zpravodajství.^[6][7] Jeho přímým nadřízeným byl agent NKVD Bedřich Reicin.^[8][9][10] V rámci své činnosti inicioval vznik skupiny Pravda zvítězí, která měla plánovat protikomunistický převrat na únor 1949.^[11] Podařilo se mu ji spojit s řadou protikomunistických odbojářů, z nichž nejvýznamnějším byl Karel Bacílek, se kterým navázal úzkou spolupráci již v dubnu 1948.^[12][13][5] Bacílek přitom o jeho spolupráci s komunistickým režimem vůbec nevěděl. Hruška pomohl i k odsouzení generála Karla Kutlvašra a předstíraje organizátora protikomunistického odboje navazoval rovněž kontakty s emigranty v zahraničí. Bacílek, Kutlvašr i další osoby, které Hruška usvědčil z protikomunistické činnosti, byly poté zatčeny během prosince 1948.^[12]

Jen den po zatčení Bacílka poté však došlo i k zatčení věrného agenta Josefa Hrušky, který během své činnosti zjistil příliš velké množství informací o odboji a pro komunistický režim se stal nepohodlnou osobou.^[5][14][15] Po zatčení byl ve vazbě mučen, přičemž jeho nadřízení doufali, že mučení i kvůli vysokému věku nepřežije.^[16] Poté byl sám souzen v procesu s Karlem Bacílkem. V květnu 1949 byl v politickém procesu za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti, ztrátě občanských práv a konfiskaci veškerého majetku.^[9][17] Jen o týden později bylo ještě téhož měsíce zamítnuto Hruškovo odvolání a o několik dní později byl po neudělení prezidentské milosti, o kterou žádala jeho rodina, popraven spolu s Bacílkem a Borisem Kovaříčkem.^[18] V dubnu 1966 byl rehabilitován – o dva roky dříve než Bacílek a Kovaříček.^[16]