Josef I. Habsburský

Josef I.
Císař Svaté říše římské, král uherský a český etc.
Portrét
Josef I. na portrétu z roku 1705
Doba vlády17051711
Korunovaceuherským králem (1687)
římskoněmeckým králem (1690)
Narození26. července 1678
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské arcivévodstvíRakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství
Úmrtí17. dubna 1711 (ve věku 32 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské arcivévodstvíRakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceLeopold I.
NástupceKarel VI.
ManželkaAmálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711)
PotomciMarie Josefa
Leopold Josef
Marie Amálie
RodHabsburkové
MottoAmore et timore („Láskou a bázní“)
OtecLeopold I.
MatkaEleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef I. (26. července 1678 Vídeň17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, uherský a český král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.

Osobnost

Byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.

Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků (včetně češtiny, kterou ovládal lépe než jeho otec) a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor Otto ze Salmu. Otec ho již v dětství nechal korunovat uherským (1687) a římskoněmeckým králem (1690); českým králem korunován nikdy nebyl, byť k českému prostředí si vybudoval určitý vztah (v roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české).

Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února 1699 stala o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.

Vláda

V roce 1705 zdědil po svém otci soustátí v nelehké situaci: v té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval (nakonec neúspěšně) dědické nároky svého mladšího bratra Karla; dokonce se i sám angažoval v poli, když se roku 1702 zúčastnil vítězného obléhání pevnosti Landau držené Francouzi. Kromě španělské politiky se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako vládce sedmihradský kníže František II. Rákóczi.

Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.

Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.

18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro „vyučování v kunstu ingenieurském. Tento reskript patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.

V témže roce jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovské rebelii. V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů (které se až později ukázaly jako pouze dočasné) a povstalecký problém v Uhrách byl konečně vyřešen uzavřením szatmárského míru.

Smrt a pohřeb

Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.

Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.

Potomci

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Ferdinand II. Štýrský
 
 
 
 
 
 
Maria Anna Bavorská
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Vilém V. Bavorský
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Renata Lotrinská
 
 
Leopold I.
 
 
 
 
 
 
Filip II.
 
 
Filip III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Anna Habsburská
 
 
Marie Anna Španělská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Markéta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
Josef I.
 
 
 
 
 
Filip Ludvík Falcko-Neuburský
 
 
Wolfgang Vilém Neuburský
 
 
 
 
 
 
Anna Klevská
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
 
 
 
 
Vilém V. Bavorský
 
 
Magdalena Bavorská
 
 
 
 
 
 
Renata Lotrinská
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Ludvík V. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Jiří II. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Magdalena Braniborská
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Jan Jiří I. Saský
 
 
Žofie Eleonora Saská
 
 
 
 
 
 
Magdalena Sibylla Pruská
 

Odkazy

Reference

  1. Reskript českým stavům. www.cvut.cz [online]. [cit. 2009-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-29. 

Literatura

Sirotková Soňa, JOSEF I., můj přítel : historický román 1 díl. MOBA nakladatelství Brno, 2018, ISBN 978-80-243-8312-5

  • ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 180–182. 
  • INGRAO, Charles W. Josef I. : der "vergessene" Kaiser. Graz: Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8. 
  • MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Nakladatelství Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. 
  • URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha: Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2. 
  • VLNAS, Vít. Josef I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 421–431.
  • VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupuČeský král
17051711
Znak z doby konce vládyNástupce:
Karel VI. (II.)
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupuUherský král
17051711
Znak z doby konce vládyNástupce:
Karel VI. (III.)

Média použitá na této stránce

Austria coat of arms simple.svg
Autor: Cornelis; SVG Conversion by: David Liuzzo, Licence: CC BY-SA 2.5
Coat of arms of the Archduchy of Austria
CoA of the Kingdom of Croatia.svg
Coat of Arms of the Kingdom of Croatia
Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
(c) I, N3MO, CC-BY-SA-3.0
Banner of the Holy Roman Emperor (after 1400).
JosephI.1705.JPG
Ölgemälde von Kaiser Joseph I. mit Harnisch und Feldherrenstab vor einer Schlachtenszene.
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape., Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria-Hungary, used from 1866 to 1915.
Flag of Austria (2000 World Factbook).svg
2000 CIA World Factbook flag.