Josef I. Habsburský

Josef I.
Císař Svaté říše římské, král uherský a český etc.
Josef I. na portrétu z roku 1705
Doba vlády	1705–1711
Korunovace	uherským králem (1687) římskoněmeckým králem (1690)
Křest	27. července 1678
Narození	26. července 1678 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství
Úmrtí	17. dubna 1711 (ve věku 32 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství
Pohřben	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Leopold I.
Nástupce	Karel VI.
Manželka	Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711)
Potomci	Marie Josefa Habsburská, Leopold Josef Rakouský a Marie Amálie Habsburská
Rod	Habsburkové
Motto	Amore et timore („Láskou a bázní“)
Otec	Leopold I. Habsburský
Matka	Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef I. (26. července 1678 Vídeň – 17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, uherský a český král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.

Byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.

Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků (včetně češtiny, kterou ovládal lépe než jeho otec) a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor Otto ze Salmu. Otec ho již v dětství nechal korunovat uherským (1687) a římskoněmeckým králem (1690); českým králem korunován nikdy nebyl, byť k českému prostředí si vybudoval určitý vztah (v roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české).

Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února 1699 stala o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech, z nichž se ovšem dospělosti dožily pouze dvě dcery.

V roce 1705 zdědil po svém otci soustátí v nelehké situaci: v té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval (nakonec neúspěšně) dědické nároky svého mladšího bratra Karla; dokonce se i sám angažoval v poli, když se roku 1702 zúčastnil vítězného obléhání pevnosti Landau držené Francouzi. Kromě španělské politiky se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako vládce sedmihradský kníže František II. Rákóczi.

Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.

Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.

18. ledna 1707 vydal reskript,^[1] jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro „vyučování v kunstu ingenieurském“. Tento reskript patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.

V témže roce jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovské rebelii. V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů (které se až později ukázaly jako pouze dočasné) a povstalecký problém v Uhrách byl konečně vyřešen uzavřením szatmárského míru.

Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.

Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.

• 1. Marie Josefa (8. února 1699 – 17. listopadu 1757) ∞ 20.8.1719 August III., saský kurfiřt (1733/1736–1763) a polský král (1733–1763)
• 2. Leopold Josef (29. října 1700 Vídeň – 4. srpna 1701 Vídeň), zemřel na hydrocephalus.
• 3. Marie Amálie (22. října 1701 – 11. prosince 1756) ∞ 1722 Karel VII. Albrecht, kurfiřt bavorský (1726–1745) a římský císař (1742–1745)

Sirotková Soňa, JOSEF I., můj přítel : historický román 1 díl. MOBA nakladatelství Brno, 2018, ISBN 978-80-243-8312-5

• ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 180–182. 
• INGRAO, Charles W. Josef I. : der "vergessene" Kaiser. Graz: Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8. 
• MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Nakladatelství Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. 
• URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha: Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2. 
• VLNAS, Vít. Josef I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 421–431.
• VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef I. Habsburský na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Josef v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Autor Josef I. ve Wikizdrojích
• Dílo Reskript císaře Josefa I. českým stavům ve Wikizdrojích

Předchůdce: Leopold I.

Císař Svaté říše římské 1705–1711

Nástupce: Karel VI.

Předchůdce: Leopold I.

Římskoněmecký král 1690–1711

Nástupce: Karel VI.

Předchůdce: Leopold I.

Český král 1705–1711

Nástupce: Karel VI. (II.)

Předchůdce: Leopold I.

Uherský král 1705–1711

Nástupce: Karel VI. (III.)

Předchůdce: Leopold I.

Chorvatský a slavonský král 1705–1711

Nástupce: Karel VI.