Josef Jařab
Josef Jařab (26. července 1937 Kravaře – 3. května 2023 Olomouc)[1][2] byl český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a senátor.
Život
V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University[3] a v roce 1990 byl jmenován řádným profesorem anglické a americké literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Byl tváří protestů proti sovětské okupace Olomouce a požadoval jejich odchod a převedení některých sovětských nemovitostí ve městě na olomouckou univerzitu během jednání se sovětským generálem.[4] Od 19. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl také rektorem Univerzity Palackého. V době, kdy byl rektorem, udělil Václavu Havlovi čestný doktorát filozofie. Byl to jeho první čestný doktorát od univerzity na území Československa. Roku 1994 patřil mezi zakládající členy Učené společnosti ČR[5] a od 1997 do 1999 byl rektorem Středoevropské univerzity.[5]
Od roku 1996 do roku 1998 byl též senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava. V březnu 2008 ho Poslanecká sněmovna PČR zvolila členem Rady České televize.[6] Na funkci rezignoval na začátku března 2009, protože se rozhodl přednášet několik měsíců na univerzitě v americkém státu Oregon.[7] Dne 27. září 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky, Milana Štěcha, Stříbrnou medaili předsedy Senátu.[8]
Jeho manželkou a matkou jeho synů byla Zdenka Jařabová. Po její smrti v roce 2006 byla jeho partnerkou germanistka Ingeborg Fialová.[9] Syn Jan Jařab je lékař, diplomat a obhájce lidských práv a David Jařab je divadelní režisér.
Ocenění
- Cena města Olomouce (1997)
- Stříbrná medaile předsedy Senátu (2017)
- Cena VIZE 97 (2018)
- Medaile Za zásluhy 1. stupně in memoriam), udělil prezident Petr Pavel (2023)
Dílo
- NENADÁL, Radoslav; HILSKÝ, Martin; STŘÍBRNÝ, Zdeněk; VANČURA, Zdeněk; MASNEROVÁ, Eva; LUKEŠ, Milan; JAŘAB, Josef. Slovník spisovatelů Spojené státy americké. [s.l.]: Odeon, 1979. 758 s.
- JAŘAB, Josef. Masky a tváře černé Ameriky. [s.l.]: Odeon, 1985. 336 s.
- NENADÁL, Radoslav; MASNEROVÁ, Eva; JAŘAB, Josef. Antologie americké literatury. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 420 s.
- JAŘAB, Josef. Dítě na skleníku: výbor ze současné americké poezie. Praha: Odeon, 1989. 390 s. ISBN 80-207-0080-3.
- GUZIUR, Jakub; JAŘAB, Josef. George Steiner a myšlenka Evropy. [s.l.]: Periplum, 2007. 125 s. ISBN 80-866-2430-7.
- JAŘAB, Josef. Mezi realitou a literaturou: 6. přednáška z cyklu vědeckopopulárních přednášek významných absolventů Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 78 s. ISBN 978-80-244-1920-6.
- JAŘAB, Josef; PEPRNÍK, Michal. Pluralita kultury: literatura a film v dnešním světě. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 210 s. ISBN 978-80-244-2981-6.
- JAŘAB, Josef. Literární modernismus ve světě. [s.l.]: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. 378 s. ISBN 978-80-244-4361-4.
- JAŘAB, Josef. Amerika u nás a v nás. [s.l.]: Moraviapress, 2018. 228 s. ISBN 978-80-87954-09-6.
- JAŘAB, Josef. Rektorská rozpomínání. [s.l.]: Univerzita Palackého Olomouc, 2018. 279 s. ISBN 978-80-244-5210-4.
- Americká černošská próza – Obsah a pojetí pojmu na pozadí historického vývoje, 1971
- American Poetry and Poets of Four Centuries, 1976
Odkaz
Město Olomouc po něm v červnu 2023 pojmenovalo nábřeží Josefa Jařaba, a to v úseku řeky Moravy mezi mosty u ulic Komenského a Masarykova.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Odešel první polistopadový rektor Univerzity Palackého Josef Jařab. www.zurnal.upol.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Jaroslav. Zemřel někdejší senátor a bývalý rektor Josef Jařab. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-03. Dostupné online.
- ↑ Profil Josefa Jařaba v databázi Obce překladatelů[nedostupný zdroj]
- ↑ Před třiceti lety začali Československo opouštět sovětští vojáci. Jen v Olomouci jich bylo několik tisíc. Olomouc [online]. 2020-02-26 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Jařab Josef [online]. Řádní členové Učené společnosti, Učená společnost České republiky, 1994 [cit. 2017-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-05.
- ↑ Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2008 [online]. Česká televize, 2009 [cit. 2014-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Josef Jařab rezignoval na funkci v Radě České televize [online]. Týden.cz, 2009-02-28 [cit. 2014-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Josef Jařab obdržel Stříbrnou pamětní medaili Senátu [online]. Olomouc: Žurnál Online zpravodajství z univerzity, 29. 9. 2017 [cit. 2017-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Osudy Ingeborg Fialové: Rozhlas.cz
- ↑ DOLEŽELOVÁ, Jana. Olomoucká náplavka se naplno otevírá veřejnosti. Dostane jméno po Josefu Jařabovi. Olomouc.eu, oficiální informační portál [online]. 2023-06-07 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
Literatura
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 359–360 .
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 254.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 590.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Jařab na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Jařab ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Jařab
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Osobní stránka
- Josef Jařab na stránkách Senátu PČR
- Osudy Josefa Jařaba. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- BUREŠ, Michal. Naše „ztracená“ generace nepropadla. I ze života v nesvobodné zemi jsme se snažili vytěžit maximum, říká amerikanista Josef Jařab. Vltava [online]. Český rozhlas, 2021-12-24 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- Homo Academicus Josef Jařab [online]. Česká televize, 2019 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).