Josef Jaroš (notář)

JUDr. Josef Jaroš
Narození	1. února 1879 Milotice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. října 1942 (ve věku 63 let) Věznice Plötzensee Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popraven gilotinou
Národnost	česká
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	notář
Titul	JUDr.
Choť	Emilie Seifertová
Děti	Helena Jarošová
Rodiče	Josef Jaroš, Matilda Smitová
člen Umělecké besedy
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

JUDr. Josef Jaroš (1. února 1879 Milotice – 27. října 1942 Věznice Plötzensee) byl český právník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Josef Jaroš se narodil 1. února 1879 v Miloticích na hodonínsku v mlynářské rodině Josefa Jaroše a Matildy rozené Smitové. Vystudoval klasické gymnázium v Uherském Hradišti a poté právnickou fakultu v Praze. Pracoval jako notářský koncipient v Kyjově, následně jako notář ve Frenštátu pod Radhoštěm, Ivančicích a nakonec v Brně. Byl členem profesních a kulturních organizací, mj. pražské Umělecké besedy. Hrál na violu v brněnském Orchestrálním sdružení.

Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil do protinacistického odboje konkrétně do politické organizace Obrany národa. Vzhledem ke svému věku se již zřejmě neúčastnil aktivních odbojových akcí, přispíval ale nemalými finančními částkami. Za svou činnost byl zatčen gestapem dne 20. listopadu 1939, vězněn byl na Špilberku, Kounicových kolejích a v Berlíně. Dne 9. června 1942 byl odsouzen k trestu smrti a 27. října téhož roku popraven gilotinou ve věznici Plötzensee společně s dalšími brněnskými odbojovými spolupracovníky učitelem a sokolem Jaroslavem Skryjou, profesorem Janem Uhrem a ředitelem brněnského rozhlasu Antonínem Slavíkem.

Josef Jaroš se v roce 1911 oženil s Emilií Seifertovou. Jeho dcera Helena Jarošová byla rovněž zapojena do odbojové činnosti Obrany národa, odhalena ale nebyla a válku přežila.^[1]

• Josef Jaroš v Encyklopedii dějin města Brna