Josef Jiránek

Josef Jiránek
Základní informace
Narození	24. března 1855 Ledce, Čechy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. ledna 1940 (ve věku 84 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry	klasická hudba
Povolání	klavírista, hudební pedagog a skladatel
Nástroje	klavír
Příbuzní	Alois Jiránek a Stanislav Jiránek (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jiránek (24. března 1855, Ledce u Mladé Boleslavi^[1] – 9. ledna 1940, Praha^[2]) byl český klavírista, hudební pedagog a skladatel.

Byl synem Petra Jiránka (1825–1899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje, a měl vlastní kapelu, pro kterou skládal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Stanislav.

V roce 1859 se rodina přestěhovala do Všejan, kde byl lesmistrem Karel Smetana, bratr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana rozpoznal Josefovo mimořádné nadání, přijal jej do své rodiny a učil jej hře na klavír a skladbě. Již v roce 1867 uspořádali v Loučni společný koncert ,a v roce 1881 vystoupili i v Praze. Vedle klavíru se učil i na housle a na harfu. Nastoupil přímo do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, a po ročním studiu podnikl s violoncellistou Hanušem Wihanem koncertní turné po Čechách. V letech 1876–1877 učil zpěv na reálném gymnáziu v Praze.

V roce 1877 odešel za svým bratrem Aloisem do Ruska a učil na dívčím gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově klavír, harfu, zpěv a hudební teorii. Zde také vznikla většina jeho skladeb a instrumentálních děl. V roce 1891 se vrátil do Prahy, a stal se profesorem klavíru na Pražské konzervatoři. Jako klavírista proslul zejména coby zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na 50 koncertů v Čechách a v Jugoslávii. S rodinou Bedřicha Smetany zůstal ve styku i po jeho smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery, i dcery Smetanových sester. Byl rovněž učitelem hudby v rodině hraběte Nostice.

Veřejně vystupoval až do svých 82 let. Kromě sólových koncertů doma i v zahraničí spolupracoval s Českým kvartetem, a byl činný i jako doprovazeč. Jako skladatel se po návratu z Ruska odmlčel. Důvodem bylo nejen časové vytížení pedagogickou a koncertní činností, ale i nástup nové generace českých skladatelů, se kterými nehodlal soutěžit.

• Polonaise a-moll (1873)
• Melancholie f-moll (1873
• Mazurka G-dur (1874)
• Variace
• Kozácká ukolébavka
• Salonní polka
• Salonní valčík e-moll
• Polka F-dur
• Valse brilante G-dur

• 2 skladby pro troje housle
• Elegie pro housle, violoncello a klavír
• Klavírní kvintet g-moll
• Drei Stimmungsbilder für Violoncello und Klavier

• Balada g-moll
• Fantastické scherzo

• Cvičení úhozu (1901)
• Stupnice ve dvojhmatech (1901)
• Technická cvičení I–III (1903)
• Škola akordové hry a akordových rozkladů (1905)
• Nová škola stupnicové hry (1905)
• Nová škola techniky a přednesu
• 32 rhytmische Studien (spoluautor Conus)
• Nová škola zběhlosti (Geläufigkeitsstudien)
• Methodika počátečního vyučování hře klavírní (1920)
• Ukázky zlehčení – slovním textem odůvodněné v klavírních skladbách Smetany, Chopina, Schumanna, Webera a Beethovena

• O klavírním přednesu (1926)
• O Smetanových klavírních skladbách a jeho klavírní hře (1932)

Napsal rovněž celou řadu článků do časopisů a denního tisku, věnovaných převážně vzpomínkám na Bedřicha Smetanu, a další hudebníky své doby.

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
• Blažena Pistoriusová: Josef Jiránek: umělecký a lidský portrét ve vzpomínkách, korespondenci a současné kritice, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Jiránek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Jiránek
• Encyklopedie města Brna
• Co je co?
• Významné osobnosti obce Všejany Archivováno 19. 1. 2011 na Wayback Machine.
• Zpravodaj Společnosti Bedřicha Smetany, č. 5, 2010