Josef Kábele

Josef Kábele
Narození	30. července 1891 Zaječice u Chrudimi; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. července 1980 (ve věku 88 let) Chrast u Chrudimi; Československo Československo
Vzdělání	vyučený strojní zámečník
Povolání	strojní zámečník; automechanik, vynálezce a zlepšovatel
Zaměstnavatelé	firma R. A. Smekal; podnikatel (do r. 1950)
Příbuzní	3 sestry
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kábele (30. července 1891 Zaječice u Chrudimi – 27. července 1980 Chrast u Chrudimi) byl český strojní zámečník, automechanik,^[1] zlepšovatel technických řešení různých výrobků, objevitel, vynálezce, experimentátor a průkopník létání v Čechách na „létajícím jízdním kole“ vlastní konstrukce se „šlapacím“ pohonem vrtule.^[2][3]

Josef Kábele se narodil jako jediný syn ve čtvrtek 30. července 1891 v Zaječicích^[4] do rodiny zemědělce ze Zaječic u Chrudimi. V rodině nebyl jedináčkem, měl ještě další tři sestry.^[3] Netíhl svou přirozeností k půdě a tak přenechal hospodářství svým třem sourozencům a sám nastoupil do slatiňanské pobočky firmy R. A. Smekal,^[2] kde se vyučil strojním zámečníkem.^[3][5][6]

Pobočka firmy R. A. Smekal ve Slatiňanech patřila od roku 1907 Raimundu Augustu Smekalovi, který se v letech 1912 až 1913 pokusil neúspěšně ve svém závodě spustit výrobu automobilů, aby nakonec společnost R. A. Smekal Továrna na hasičské stroje a tělocvičné nářadí Slatiňany u Chrudimě přeorientoval na výrobu hasičských stříkaček^[6] a příslušenství.^[3] V letech první světové války (1914 až 1918) pak firma přešla na vojenský výrobní program a prováděla pouze opravy již dříve vyrobených strojů.

Krátce po vyučení si Josef Kábele v Chrasti u Chrudimi založil vlastní firmu – strojní zámečnictví, které se mu podařilo udržet při životě i po komunistickém převratu v únoru 1948 a dílna fungovala až do roku 1950.^[7] Současně s touto provozovnou se věnoval nějakou dobu i autodopravě.^[3] Josef Kábele byl přemýšlivý a inovativní technik. Mimo „klasické práce strojního zámečníka“ se často pouštěl do výroby různých vynálezů či zlepšováků.^[7] V mládí se například pokoušel neúspěšně sestrojit „perpetum mobile“, ale úspěšný byl třeba se svojí konstrukcí kamen vyznačujících se vyšší účinností spalování.^[3] Ve své dílně sestavoval jízdní kola z nakupovaných součástek, byl cyklistou, ale zajímalo jej řezbářství, výroba intarzií, lukostřelba, rybaření a myslivost. Pro sportovní jízdu na ledě vyrobil ke konci dvacátých let dvacátého století větrem poháněné plachetní saně.^[3][5][6] Nejzajímavějším jeho počinem v oblasti aviatiky byl pokus o konstrukci malého letounu poháněného vlastní silou člověka.^[7]

Josef Kábele zemřel v Chrasti u Chrudimi 27. července 1980 ve věku 88 let.^[6]

V letech 1934 až 1936 se Josef Kábele pustil do stavby jednoplošníku vlastní konstrukce poháněného výhradně lidskou silou.^[3][6] Základem Kábeleho lehkého letounku byl řádně upravený bicyklistický rám zesílený ocelovými pásky a profily tak, aby unesl nejen cyklistu–strojníka–pilota, ale i vzpěrami podepřená křídla a jednoduchý trupový nosník zakončený ocasními prvky (ocasní plochy, směrové kormidlo a výškové kormidlo).^[1] Lidská síla (vznikající šlapáním) roztáčela (přes poměrně složité převody „do rychla“) v předu umístěnou dřevěnou dvoulistou vrtuli o průměru 1,4 m (vyřezanou z jednoho kusu materiálu) zapojenou v tažném režimu.^[1] V cyklistickém rámu bylo podružným převodem poháněno jen jediné, a to zadní kolo, pomocí cyklistických řídítek pilot ovládal jak směrové kormidlo, tak i výškové kormidlo (křidélka stroj neměl).^[1] Křídla (levé, pravé) s celkovým rozpětím asi 2 x 5 metrů byla tvořena dvěma maximálně odlehčenými dřevěnými nosníky.^[1] Ty byly spojeny diagonálami a na tento „křídlový rám“ byla navlečena žebra. Některá z žeber byla z odlehčené překližky, jiná byla zhotovena z loupaných vrbových prutů. Každé z křídel bylo potaženo dýhou a plátnem. Čtvercový trup letadla byl červené barvy, zatímco obě křídla a ocasní plochy byly natřeny bledě zelenou barvou.^[1]

Detailní popis Kábeleho létajícího stroje vychází z fotografií nepotaženého draku a z dochovaného torza 15 kg těžkého ocelového rámu s řetězovými převody a hnacím mechanismem vrtule.

Základem kostry (draku) letadla byl mohutně dimenzovaný trubkový rám z bicyklu se středem, šlapkami a zadním kolem obohacený o dvojici postranních stabilizačních lyží (levou a pravou). Takto „redukované“ jízdní kolo sice postrádalo přední kolo a chyběla mu i přední vidlice, ale zato bylo vybaveno bicyklovými řídítky a cyklistickým sedlem pro vzduchoplavce (pilota). Na tento základ draku byl v přední části namontován výztužný ocelový rám z L-profilů (rozměry 20 x 20 mm a tloušťka 2 mm, v některých partiích i 3 mm) a plochých pásů (tloušťka 3 mm, šíře 20 mm). (Všechny tyto kovové části byly odlehčeny vyvrtáním děr o průměru 10 mm s rozteči cca 30 mm.)^[6] Směrové vertikální kormidlo a malé ostruhové kolečko umístěné vzadu pod samým koncem trupu ovládal pilot otáčením cyklistických řídítek podél svislé osy (tj. jako by cyklista zatáčel doleva/doprava).^[3] Výškové horizontální kormidlo se asi ovládalo „nestandardně“ natáčením řídítek kolem jejich vodorovné (ležaté) osy. Letoun nebyl opatřen křidélky – konstruktér stroje neřešil problematiku příčné stability aeroplánu.^[6] Na základ draku byl v jeho zadní části namontován dozadu se postupně zužující příhradový trup údajně potažený dýhou. Trup aeroplánu měl čtvercový průřez a byl vyztužen dvěma na výšku postavenými nosníky. Na jeho konci byly k trupu přimontovány vodorovné ocasní plochy (v horizontální poloze fixované lanky), výškové a vertikální směrové kormidlo. Ocasní plochy i kormidla byla tvořena jednoduchými žebrovými konstrukcemi potaženými plátnem.^[3]

Základními „vztlačnými“ a současně nejdelšími díly „větroplašného“ letadla byla dvojice identických křídel (levé, pravé, každé asi 5 metrů dlouhé), která byla připevněna k přední části stroje. Každé z křídel bylo zdola podepřeno šikmou vzpěrou opřenou o nohu postranní stabilizační lyže v přední části stroje. Každé křídlo bylo sestaveno ze dvou nosníků slepených pravděpodobně z dřevěných podélníků a z překližky. S roztečí asi 25 cm byla na každém křídle upevněna žebra v celkovém počtu 18 kusů: šest hlavních žeber zhotovených z odlehčené překližky + dvanáct žeber vyrobených z loupaných vrbových prutů. Náběžná hrana křídla byla nejspíše zesílena dýhou, zatímco zbytek křídla byl (stejně jako ocasní plochy, výškové a směrové kormidlo) potažen plátnem.^[3]

Na společné hřídeli s cyklistickými pedály bylo namontováno standardní menší řetězové kolo (určené pro pohon zadního bicyklového kola nutného pro rozjezd stroje při jeho vzletu) a větší (nestandardní) řetězové kolo určené pro pohon vrtule. Z většího řetězového kola se síla přenášela do dalšího řetězového převodu „do rychla“ a odtud pak rotační energie pokračovala do převodu kuželovými ozubenými koly, jehož výstup byl již přímo na hřídel tažné dřevěné vrtule.^[3] Celkový převod z pedálů na hřídel vrtule byl 1 : 10. ^[6]

Na svažité louce za špýcharem Vacova statku v obci Řestoky zbudoval někdy v roce 1936^[1] z prken Josef Kábele jednoduchou startovací (rozjezdovou) dráhu v délce asi 80 metrů.^[6][1] Prvnímu a poslednímu pokusu o vzlet „šlapoletu“ sekudovali Kábelemu dva jeho asistenti (učni).^[3] Při pokusu o start letadla zajišťovala jeho stabilitu dvojice bočních lyží a též oba pomocníci (učni).^[1] „Létací kolo“ na rozjezdové dráze získalo startovní rychlost.^[1] Po slibném rozjezdu ze svahu se stroj mírně vznesl do vzduchu, ale tento nedlouhý „skok“ byl zakončen prudkým dopadem (nárazem do země) spojeným s neopravitelným poškozením^[4] „létajícího stroje“.^[6] K dalšímu opakovanému pokusu o vzlet už ale ani později nedošlo,^[1] „větroplach“ byl rozebrán na díly a uložen.^[6] Za protektorátu hrozil za vlastnění či stavbu letadla trest smrti.^[1] Ve světle této skutečnosti během druhé světové války Josef Kábele svoje „létající kolo“ definitivně rozebral a dřevěné části zlikvidoval (spálil). Jediné, co zbylo z jeho stroje bylo ocelové torzo rámu (o rozměrech 1200 x 1000 x 450 mm a hmotnosti 15 kg) s hnacím mechanismem.^[3] V roce 1973 je autor věnoval do sbírek Vojenského historického ústavu (VHÚ).^[1] Tato jediná dochovaná památka na Kábeleho „šlapolet“ se později dostala do sbírek v Leteckém muzeu v pražských Kbelích.^[6][4][3][5]

Pokusy s létajícím kolem prováděl v roce 1908 Jan Hirsch z jihočeského Písku,^{[p. 1]} ale první skutečně funkční „šlapolet“ spatřil světlo světa ve Francii v roce 1921. Ve výšce jednoho metru na něm Francouzi překonali vzdálenost deseti metrů. Dne 23. srpna 1977 uletěl cyklista Bryan Lewis Allen^{[p. 2]} dráhu ve tvaru osmičky o délce 1 míle ve výšce minimálně 3 metry na ultralehkém speciálu, jehož autorem byl americký letecký inženýr dr. Paul B. MacCready.^[3][5] Použitelný letoun MIT Daedalus poháněný lidskou silou (šlapáním) byl zkonstruován inženýry z amerického MIT.^[4] Za ideálního počasí 23. dubna 1980 na něm podnikli let z Heráklionu na Krétě až na ostrov Santorini, čímž překonali vzdálenost 115 kilometrů v čase 4 hodiny.^[4]

• MERGL, Ladislav. Vlastní silou. IN: Odborný časopis Letectví a kosmonautika (L + K), 1991, ročník 67, číslo 6, strany 10 až 11; (ISSN 0024-1156).

• Létající kolo
• Letadlo poháněné lidskou silou

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kábele na Wikimedia Commons