Josef Kábele (odbojář)
| Josef Kábele | |
|---|---|
| Narození | 16. listopadu 1914 Svídnice u Chrudimi;  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. prosince 1986 (ve věku 72 let) Praha;  Československo |
| Vzdělání | maturita a Vojenská akademie v Hranicích na Moravě |
| Alma mater | Vojenská akademie v Hranicích na Moravě |
| Povolání | voják z povolání (důstojník) |
| Zaměstnavatel | československá armáda |
| Titul | štábní kapitán pěchoty |
| Ocenění |  |
| Choť | Marie Nováková (* 1926) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Kábele (16. listopadu 1914 Svídnice u Chrudimi – 4. prosince 1986 Praha)[1][2] byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, za protektorátu byl učitelem a zapojil se velitelsky do domácího protiněmeckého odboje v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa ve východních Čechách, kde jeho odbojová skupina spolupracovala s partyzánskými jednotkami a podporovala členy britských výsadků Intransitive a Calcium. Po skončení druhé světové války pokračoval do roku 1947 krátce ve vojenské kariéře v československé armádě. Na počátku 50. let 20. století byl souzen a následně vězněn komunistickým režimem. Plně rehabilitován byl v 60. letech 20. století.
Život
Rodina a studia
Josef Kábele se narodil 16. listopadu 1914 v obci Svídnice u Chrudimi. Absolvoval měšťanskou školu v Kočí a svá středoškolská studia (v letech 1931 až 1935) na obchodní akademii zakončil v roce 1935 maturitou. Po maturitě nastoupil na povinnou vojenskou službu během níž byl vybrán do školy pro důstojníky jezdectva v záloze. Na vojenské akademii v Hranicích studoval mezi léty 1936 až 1937 a v hodnosti poručíka jezdectva, kterou získal 29. srpna 1937, nastoupil ve Vysokém Mýtě ke 4. eskadroně jezdeckého pluku do funkce velitele čety.[3]
Protektorát Čechy a Morava
Zažil mobilizaci v roce 1938 a po vyhlášení protektorátu (15. března 1939) se záhy zapojil (prostřednictvím štábního kapitána Karla Jansy) v Chrudimi do domácího protiněmeckého odboje. (Jezdecký pluk ve Vysokém Mýtě byl po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska rozpuštěn v červenci 1939.) V rámci demobilizace prvorepublikové armády byli vojáci z povolání rozmisťováni po území protektorátu na různá civilní pracovní místa. Josef Kábele nastoupil v říjnu 1939 do funkce učitele komerčních předmětů na průmyslové škole v Jindřichově Hradci. Odtud byl ale v červnu 1940 přeložen do průmyslové školy ve Vysokém Mýtě. S vysokomýtskými odbojáři (začleněnými do odbojové sítě Obrany národa) začal Josef Kábele spolupracovat od září 1940. Skupina těchto odbojářů byla řízena z Prahy a podléhala velení majora Rosického. Kromě Kábeleho byli v této skupině:[3]
- velitel hasičů J. Zástěra;
- sokolský funkcionář J. Svoboda;
- truhlář J. Kymr a
- poručík V. Suchánek z Brandýsa nad Orlicí.[3]
V březnu 1941 začal Kábele v odboji spolupracovat s podplukovníkem Josefem Svatoněm a majorem Sergejem Bezuglim, s nímž později organizoval silnou odbojovou skupinu. Tato skupina poskytovala potřebné zázemí parašutistickým výsadkům z Velké Británie: v roce 1942 výsadku Intransitive a v roce 1944 výsadku Calcium.[3]
Veliteli výsadku Intransitive (vysazen 29. dubna 1942 společně se výsadkem Tin na Rožmitálsku) nadporučíku Václavu Kindlovi a četaři Bohuslavu Grabovskému poté, co parašutisté navázali kontakt s Obranou národa, zajistil Kábele a jeho skupina falešné protektorátní doklady a v době druhé heydrichiády i úkryt ve východních Čechách (ve Vysokém Mýtě).[3]
nadporučík Václav Kindl (INTRANSITIVE)
četař Bohuslav Grabovský (INTRANSITIVE)
Gestapo naplánovalo zatčení Josefa Kábeleho na podvečer 5. března 1943, ale včas varovaný odbojář již odpoledne uprchl z místa předpokládaného pobytu a ponořil se do ilegality.[3]
Učitel Kábele působil na teritoriu celé Českomoravské vysočiny, na Chrudimsku, Vysokomýtsku, Svitavsku a v jednom období i na Podorlicku. V uvedených místech zajišťoval (spolu s podplukovníkem Svatoněm) propojování jednotlivých odbojových skupin s partyzánskými jednotkami, pomáhal organizovat záškodnické (diverzní) akce a členům parašutistických skupin obstarával nezbytné zázemí. V oblasti zpravodajské práce vykonával funkci velitele ilegálního radiokompletu „Milada“. Tato zpravodajská vysílačka sloužila jako mezičlánek. Informace, pokyny a šifry získané poslechem zahraničních rozhlasů předávala (šířila) dále směrem k jednotlivým skupinám parašutistů, partyzánů a odbojářů.[3]
V noci ze 3. na 4. dubna 1944 byla poblíž Čejkovic vysazena (společně se skupinou Barium) i čtveřice parašutistů operace Calcium. S jejími dvěma členy (rotným Františkem Širokým a rotným Karlem Niemczykem) pak Josef Kábele bojoval společně (sám již v ilegalitě) se zbraní v ruce během ozbrojených střetů s gestapem.[3]
rotný František Široký (CALCIUM)
rotný Karel Niemczyk (CALCIUM)
Během přestřelky s gestapem v Pasekách u Proseče zahynuli 1. listopadu 1944 podplukovník Josef Svatoň i kapitán Eduard Soška. Po smrti obou důstojníků převzal Josef Kábele velitelské místo v jejich partyzánském oddílu a řídil jeho protiněmecké aktivity až do konce druhé světové války v květnu 1945.[3]
Josef Kábele byl během své „odbojové kariéry“ dvakrát postřelen a vojenský tribunál v Berlíně nad ním (v jeho nepřítomnosti) vynesl rozsudek – trest smrti.[3]
- Spolupracovníci Josefa Kábeleho v domácím odboji
Bedřich Šilar
Karel Jansa
Po druhé světové válce
Po skončení druhé světové války vstoupil Josef Kábele již v červnu 1945 do nově se formující československé armády, kde následně sloužil ve Vysokém Mýtě, v Praze, Chrudimi, Rychnově nad Kněžnou a v Kynžvartě. Za svoji odbojovou činnost za protektorátu byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Byl postupně povyšován do hodností: nadporučíka, kapitána a nakonec štábního kapitána pěchoty.[3]
Ze služby v československé armádě odešel „do civilu“ v prosinci 1947. Zůstával v kontaktu s některými svými přáteli z dob ilegality, což mu přitížilo počátkem 50. let 20. století, kdy byl (společně se svojí manželkou) zatčen a souzen v inscenovaném politickém procesu. Byl mu vyměřen trest ztráty svobody a většinu pobytu v komunistických pracovních lágrech strávil v Jáchymově. Po propuštění (psychicky a fyzicky zlomen, přesto stále vlastencem) pracoval v dělnických profesích. Plně rehabilitován byl v 60. letech 20. století. Josef Kábele zemřel po krátkém pobytu v pražské nemocnici na Veleslavíně 4. prosince 1986.[3]
Rodina
Do Horního Jelení zajížděl Josef Kábele ještě před druhou světovou válkou v době svého působení ve Vysokém Mýtě. Po druhé světové válce se v roce 1947 oženil s Marií Novákovou (* 1926), která z Horního Jelení pocházela. Často a pravidelně sem pak dojížděl na návštěvu za jejími rodiči. Po svém odchodu do důchodu v roce 1974 se Josef Kábele v Horním Jelení natrvalo usadil.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Josef Kábele (* 16. listopadu 1914 – 4. prosince 1986) [online]. My Heritage com [cit. 2024-04-16].
- ↑ Josef Kábele (* 16. listopadu 1914 – 4. prosince 1986) [online]. Billion Graves com [cit. 2024-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m KÁBELE, Josef. Josef Kábele – Osobnost východočeského odboje [online]. město Horní Jelení [cit. 2024-04-16]. Jelenské listy, ročník 2015, vyšlo 1. června 2015, číslo 5/XXI, strana 6.
Související články
- Bedřich Šilar
- Oldřich Doleček
- Karel Jansa
- Josef Svatoň
- Eduard Soška
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kábele na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bohuslav Grabovský (* 19. ledna 1917, Kylešovice – 28. října 1944, Malá pevnost Terezín) byl československý voják a příslušník paradesantního výsadku Intransitive (s vojenskou hodností četař).
Podplukovník Josef Svatoň (1896-1944) byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi. Po návratu do Československa se stal vojákem z povolání (důstojníkem) prvorepublikové československé armády. Po německé okupaci Čech a Moravy a nastolení protektorátu se zapojil do protiněmeckých aktivit v rámci vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa. Byl velitelem odbojové organizace Rada tří (R3), která vznikla v roce 1942 a v jejímž čele byli generál Vojtěch Luža a JUDr. Josef Grňa. R3 působila hlavně v oblasti Českomoravské vrchoviny (spadala do oblasti Chrudimska). Po smrti Vojtěcha Luži (2. října 1944, Hřiště u Přibyslavi) byl Josef Svatoň jmenován Grňou do funkce vojenského velitele R3. Svatoň ale velení R3 (svoji moc) převedl obratem na vojenský kolektivní výbor tvořený Karlem Steinerem (Karel Steiner-Veselý), podplukovníkem Josefem Robotkou a kapitánem Eduardem Soškou (1913–1944). Poté, co v roce 1944 jen těsně unikl zatčení, přešel Josef Svatoň do ilegality (v odboji používal krycí jméno „Doubek“). Zemřel (společně se svým pobočníkem kapitánem Eduardem Soškou) při přestřelce s gestapem dne 1. listopadu 1944 v Pasekách u Proseče. Po jeho smrti se ilegální skupina, která kolem něj působila hlavně na Novoměstsku již od roku 1940, přejmenovala na skupinu „Generála Svatoně“. Podplukovník Josef Svatoň byl in memoriam po druhé světové válce povýšen do hodnosti generála.
.before.1946.Family.Album.gif)
Oldřich Doleček (* 1927 – 1945) byl (spolu se svým otcem Čeňkem Dolečkam, matkou Marií Dolečkovou a sestrou Hanou Dolečkovou) za protektorátu činný v protiněmeckém odboji. Byl zatčen gestapem 11. března 1943, podroben zostřeným vyslechům, po třech měsících deportován do Malé pevnosti v Terezíně a odtud pak v září 1943 přesunut na „převýchovu“ prací do nacistického koncentračního tábora pro mladistvé v Dolním Sasku. Zemřel tři měsíce po skončení druhé světové války, ochrnutý a slepý v důsledku předchozích nacistických lékařských pokusů, které se na vězních v táboře prováděly. Po skončení druhé světové války byl (in memoriam) vyznamenán Československým válečným křížem 1939 jako jeho vůbec nejmladší nositel.
Karel Niemczyk (* 15. února 1914, Karpentná – 31. července 2004, Sydney) byl československý voják a příslušník parašutistického výsadku Calcium. Na fotografii před rokem 1945 v britském battledressu.
František Široký (* 23. února 1912, Kamenice – 30. května 1976, Jihlava) byl československý voják v hodnosti rotného a příslušník paradesantního výsadku Calcium.
Kapitán Eduard Soška (* 1913, Řečice nad Bobrůvkou – 1. listopadu 1944, Paseky u Proseče) pocházel ze samoty Tálský mlýn. Byl obchodníkem z Nového Města na Moravě a členem sokolské organizace. Za protektorátu byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa a Rady tří (R3). V protiněmeckém odboji používal krycí jména „Eda“ nebo „Skřivánek“. Od roku 1944 zastával funkci pobočníka podplukovníka (in memoriam generála) Josefa Svatoně (1896-1944). Zemřel (společně s podplukovníkem Josefem Svatoněm) při přestřelce s gestapem dne 1. listopadu 1944 v Pasekách u Proseče.
.jpg)
Bedřich Šilar (* 2. srpna 1897 Němčí u Chocně, okres Vysoké Mýto – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) byl úředníkem firmy Hynek Gottwald v Brandýse nad Orlicí. Jeho manželkou byla Marta Šilarová (rozená Nekvindová, * 2. října 1905 Krouna – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen). Za Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do domácího odboje poskytováním pomoci parašutistům výsadku Intransitive. Bedřich Šilar byl zatčen 1. července 1942, vězněn, vyslýchán, odsouzen k trestu smrti a nakonec popraven výstřelem z malorážní pistole v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru 26. ledna 1943 v 16.27 hodin.
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Václav Kindl (* 25. srpna 1916, Dašice – 20. května 1944, Nasavrky) byl československý voják a velitel (s vojenskou hodností nadporučík) paradesantního výsadku Intransitive. Na fotografii z roku 1941 jako důstojník československé zahraniční armády.
.jpg)
Podplukovník Karel Jansa (* 9. října 1893 Běstvina – 7. srpna 1942 Berlín, věznice Plötzensee) byl československý důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty. Služební fotografie Karla Jansy od neznámého autora z roku 1940.