Josef Kapoun
Josef Kapoun | |
---|---|
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1954 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSDSD KSČ |
Narození | 14. října 1886 Rohozec Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. dubna 1958 Brno Československo |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Kapoun (14. října 1886 Rohozec[1] – 4. dubna 1958 Brno[2][3]) byl český a československý odborář, politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.
Biografie
Pocházel z deseti sourozenců. Jeho otec byl venkovským obuvníkem a domkářem v Rohozci. Brzy v mládí opustil rodnou chalupu a pracoval jako zemědělský dělník. Ve věku třinácti let nastoupil jako učeň ke kováři v Ořešíně.[4]
Založil v Ořešíně organizaci sociálně demokratické strany. Za první světové války vedl demonstraci za ukončení války. Poté, co byly v továrnách ustaveny zásobovací úřady, se stal místopředsedou zásobovacích rad v Brně. V roce 1920 byl dělníky z Porgesky zvolen předsedou důvěrnického sboru. Během prosincové generální stávky v roce 1920 byl členem stávkového výboru na Brněnsku a byl následně soudně stíhán. Na počátku 20. let usedl do předsednictva Svazu českých kovodělníků a všeodborová konference ho zvolila předsedou Zemské odborové rady. V roce 1921 patřil mezi zakládající členy KSČ a usedl do jejího krajského vedení, ve kterém setrval do roku 1938.[4] V roce 1923 a v letech 1931–1933 byl starostou Ořešína za KSČ.[5] Zasedal v představenstvu spotřebního družstva Vzájemnost–Včela, angažoval se ve Svazu přátel SSSR, Výboru na pomoc demokratickému Španělsku a Mezinárodní rudé pomoci. Hlavní aktivity ovšem vyvíjel v odborovém hnutí. Ve 30. letech byl předsedou Rudých odborů na Brněnsku jako jejich všeodborový tajemník.[4]>
Za druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech. Od roku 1940 se podílel na ilegálních aktivitách KSČ. V roce 1943 se stal vedoucím brněnské skupiny KSČ. Měl napojení na odbojovou vojenskou skupinu v táboře politických vězňů. 11. dubna 1945 se díky její činnosti vězni osvobodili ještě před příchodem americké armády.[4]
Po návratu byl na první poválečné krajské konferenci KSČ zvolen předsedou Krajského výboru KSČ v Brně a později se stal vedoucím tajemníkem.[4] V roce 1946 se uvádí jako kovodělník, bytem Brno.[6]
Po roce 1945 se angažoval v odborovém hnutí na Brněnsku. Stál v čele Krajské odborové rady a patřil mezi významné politiky KSČ v tomto regionu. Během únorového převratu v roce 1948 se podílel na přebírání moci. 21. února 1948 patřil mezi řečníky na prokomunistické demonstraci v centru Brna.[7]
V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Brno. Mandát zastával do konce funkčního období, tedy do roku 1954.[8][9]
Zastával i stranické posty. 29. listopadu 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. Na členství rezignoval v únoru 1951. Kromě toho byl v období květen 1949 – únor 1951 členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ a v období prosinec 1948 – únor 1951 členem a předsedou Komise stranické kontroly.[10] V roce 1948 se uvádí jako předseda krajského výboru KSČ.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Moravský zemský archiv v Brně, fond E 67, kniha sign. 861, římskokatolická farnost Unín, N 1850–1897, snímek č. 224, sekce Rohozec, strana 67, zápis č. 4 [cit. 2023-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Josef Kapoun [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Kapoun Josef [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-01-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e FRANĚK, Otakar; DRYBČÁKOVÁ, Taťána. Šli před námi: životopisné medailónky zasloužilých předválečných členů Komunistické strany Československa v Jihomoravském kraji. [s.l.]: Blok, 1981. 261 s. Dostupné online. S. 40.
- ↑ TONAR, František, a kol. Ořešín : 1275–2005 : sborník k výročí 730 let obce. Tišnov: SURSUM, 2005. ISBN 80-7323-102-6. S. 204.
- ↑ Rudé právo, 29. 5. 1946, s. 1.
- ↑ ŠKERLE, Michal: Únor 1948 v Brně [online]. muni.cz [cit. 2012-01-10]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Svobodné noviny, 16. 3. 1948, s. 2.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“