Josef Karlík

Josef Karlík
Narození19. března 1928
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. října 2009 (ve věku 81 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
ChoťJarmila Palivcová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Karlík (19. března 1928 Kroměříž – 30. října 2009 Brno) byl český herec a divadelní pedagog.

Život

Začínal již během svých středoškolských studií jako ochotník a recitátor, později vystupoval na scéně kroměřížského Hanáckého divadla.[1] Herectví studoval na brněnské konzervatoři, po dvou letech se jeho ročník stal součástí Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Po jejím absolvování (1950,[2] respektive 1951[3])[2] nastoupil do prvního angažmá v Českém Těšíně (1950–1951), v roce 1952 ukončil základní vojenskou službu a působil jednu sezonu v pražském Ústředním divadle československé armády (1952–1954).[4] Od roku 1954 až do svého odchodu do důchodu v roce 1992 byl stálým členem činoherního souboru Státního divadla v Brně.[1]

Na své mateřské scéně patřil k předním interpretům velkých rolí domácího i světového divadelního repertoáru,[1] jeho zralé herectví bylo v roce 2010 oceněno udělením Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra za rok 2009 in memoriam. Úspěšně spolupracoval s filmem, rozhlasem a televizí, od roku 2001 byl nositelem Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Získal řadu dalších ocenění, mj. byl laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1968), v roce 1982 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.[5]

Jako divadelní pedagog působil na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, 27. dubna 1995 byl jmenován profesorem herecké tvorby a působil zde až do roku 2003. Trvalou oblibu mu zajistily televizní role samorostlého dědečka z rodinné komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) a lidsky jímavá postava otce hlavního hrdiny ze seriálu Sanitka (1984).[6]

Vedle filmového působení natáčel také rozhlasové hry. Vytvořil například roli Amery Lasterse v nahrávce detektivního příběhu Ernsta Halla Zvony smrti z roku 1967.[7]

Filmografie

Film

  • 1965 Perlový náhrdelník – role: Šrámek
  • 1965 Ať žije republika – role: Kaderka
  • 1968 Der Streit um den Sergeanten Grischa (Spor o seržanta Gríšu (TV film) – role: postava: Gríša
  • 1970 Už zase skáču přes kaluže – role: stájný
  • 1971 Tajemství velikého vypravěče - role: prokurista
  • 1973 Tajemství zlatého Buddhy – dr. Herrmann
  • 1977 Rusalka – role: hajný
  • 1980 Trnové pole – role: Drábek
  • 1981 Mezi námi kluky – role: mistr
  • 1982 Poslední propadne peklu – role: Kryštof
  • 1982 Smrť pána Golužu – role: Jovič
  • 1982 Únos Moravanky – role: Duchoň
  • 1983 Muž nie je žiadúci – role: Rožko
  • 1983 Zbohom, sladké driemoty – Vrabec
  • 1987 MÁG – role: Duras
  • 1988 Správce skanzenu – role: doc. Borko
  • 1993 Hotýlek v srdci Evropy – role: Kalužný
  • 1996 Lotrando a Zubejda – role: převor

Televize

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Český film : herci a herečky I, s. 575.
  2. ↑ a b Český biografický slovník XX. století II, s. 43.
  3. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 159. 
  4. ↑ Kdo je kdo : 91/92 : 1, s. 408.
  5. ↑ Josef Karlík [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  6. ↑ Český film: herci a herečky I, s. 576.
  7. ↑ HNILLIČKA, Přemysl. Kulturní výročí: Josef Karlík, Kroměřížan s brněnským srdcem [online]. Brno: Český rozhlas, 2014-10-31 [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 351, 495.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 575–576.
  • GRUMLÍK, Josef Karel. Josef Karlík : utkáno ze vzpomínek. Brno : Šimon Ryšavý, 1996. 76 s. ISBN 80-902143-4-7.
  • KARLÍK, Josef. Cesty k herectví. Brno : Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2009. 184 s. ISBN 978-80-86928-55-5.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 408. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 739–746.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 43–44. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“