Josef Kinský

Josef Kinský
Narození19. listopadu 1913
Kostelec nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. března 2011 (ve věku 97 let)
Kostelec nad Orlicí
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHrobka Kinských v Budenicích
Povolánípodnikatel
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1947) Bernadetta, roz. Merveldt (1922–2016)
Děti1. František (* 1947)
2. Antonín (1955–2012)
RodičeFrantišek Josef Kinský (1879–1975) a Marie Pauline, roz. Bellegarde (1888–1953)
Příbuzníděd: Bedřich Karel Kinský (1834–1899)
babička: Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909)
vnuk: Kristian Kinský (* 1976)
bratr: Bedřich Karel Kinský (1911–1999)
bratr: Alfons Kinský (1912–1998)
bratr: František Antonín Kinský (1915–1993)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Kinský (celým jménem Maria Josef Karel Rudolf Antonín Paduánský Jan Nepomuk Pontianus Klemens Emanuel hrabě Kinský z Vchynic a Tetova;[1] 19. listopadu 1913 Kostelec nad Orlicí – 14. března 2011 Kostelec nad Orlicí)[2] byl český šlechtic z hraběcího rodu Kinských a čestný občan města Kostelce nad Orlicí. Byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty ze září 1939. Z rodu Kinských po komunistickém puči v roce 1948 neodešel do emigrace pouze on a jeho otec.[3] Komunistický režim ho pervezkvoval, dva roky byl uvězněn. Pět let pracoval v uranových dolech v Jáchymově a na Příbramsku. Restituoval zámek v Kostelci nad Orlicí.

Život

Nový zámek v Kostelci nad Orlicí

Narodil se v Kostelci nad Orlicí jako syn hraběte Františka Josefa Kinského (1879–1975) z kostelecké větve rodu Kinských a jeho manželky Marie Pavlíny, rozené hraběnky Bellegardové (1888–1953). Měl čtyři sourozence, mezi nimi jednu sestru.

Po maturitě pracoval přibližně sedm roků u firmy Schicht v Ústí nad Labem. Vyráběly se tam margaríny, tuky, rostlinné oleje a mýdlo.[4][5] Po obsazení Sudet pracoval pro prodejní společnost téže firmy v Praze. V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty. Deklaraci podepsal i jeho otec, ten navíc stál i za dvěma předchozími deklaracemi. V roce 1941 byla na kostelecký majetek Josefových rodičů uvalena vnucená správa, otec byl navíc v roce 1943 uvězněn nacisty.[6]

Po 2. světové válce

Po druhé světové válce řídil rodinný podnik v Košeci u Ilavy, který patřil jeho matce a jejím příbuzným. Jednalo se o chemickou továrnu, která zpracovávala zinek. Za dva roky vytvořil finanční obrat 24 milionů korun a zaměstnával 125 pracovníků.[7]

I když byl rodinný podnik v roce 1948 znárodněn, zůstal Josef Kinský i nadále jeho ředitelem, ale v roce 1949 byl přímo v továrně zatčen Státní bezpečností a odsouzen na 2 roky.[7] Po jeho zatčení dostala rodina příkaz se vystěhovat do 2 dnů z bytu. Trest si odpykával ve vězení v Ilavě a poslední dva měsíce v uranových dolech v Jáchymově. V roce 1951 byli jeho rodiče vystěhováni z kosteleckého zámku. Z vězení byl Josef propuštěn v roce 1951, ale i po propuštění v Jáchymově nadále dobrovolně pracoval jako civilní zaměstnanec.[8] V roce 1954 začal pracoval v uranových dolech v Příbrami (Bytíz).[8] Tam si dokázal některé měsíce vydělat až šest tisíc korun. Tehdy onemocněl žloutenkou.[9] V roce 1956 odešel do invalidního důchodu a přivydělával si jako překladatel odborných textů do němčiny pro podniky zahraničního obchodu, to mu však komunisté znemožnili. Dále přechodně pracoval v lakýrnické dílně, kde se mu příliš nedařilo, proto začal třídit a klasifikovat patenty v oddělení Družstevní služby. Později vybudoval průzkumovou agenturu, její činnost však režim ukončil. Nakonec působil jako náborový pracovník u pojišťovny.[10][11]

Po Sametové revoluci

Po Sametové revoluci Josef Kinský v roce 1992[zdroj?] restituoval majetek včetně empírového zámku v Kostelci nad Orlicí.[pozn. 1] On a jeho syn František Kinský nechali v letech 1996–2008 zámek zrestaurovat.[13] Získali ho v neutěšeném stavu, neboť po zestátnění ho v roce 1951 začal využívat Výzkumný ústav živočišné výroby, posledních patnáct let před Sametovou revolucí nikdo objekt nevyužíval a ten rychle chátral.[14] Zámek spolu s anglickým parkem, proslulým vzácnými dřevinami, rododendrony a pláněmi sněženek, bledulí a sasanek zpřístupnili veřejnosti. Kromě zámku s parkem restituoval na dva tisíce hektarů lesů.[12]

V roce 1992 se stal společníkem a jednatelem společnosti Cihelna Kinský, spol. s r. o. a působil i v dalších společnostech (Písník Kinský, Bytová výstavba Kinský). Podílel se na vzniku Nadace Anežky České, která provozovala výherní loterii, jejíž výtěžek měl být použit na obnovu zámku v Kostelci a dalších historických památek.[11] Loterie však zkrachovala.

Josef Kinský zemřel 14. března 2011 ve věku 97 let. Poslední rozloučení pro veřejnost (slavnostní requiem) se konalo 23. března 2011 ve farním kostele sv. Jiří v Kostelci nad Orlicí. Mši sloužil pražský arcibiskup a primas český Dominik kardinál Duka. Pohřeb Josefa Kinského se konal v nejužším rodinném kruhu o den později, 24. března 2011, u rodinné hrobky ve středočeských Budenicích.[15]

Rodina

Dne 13. března 1947 se v Trenčíně oženil s Bernadetou rozenou Merveldtovou (29. prosince 1922 Lázně Bělohrad – 14. února 2016 Kostelec nad Orlicí). Z manželství se narodili dva synové:

  • 1. František Kinský (* 27. prosince 1947 Hradec Králové), pracoval v televizi, reklamě a po roce 1989 i v cestovním ruchu[16]
  • 2. Antonín Kinský (8. listopadu 1955 Praha – 28. května 2012 Praha), po maturitě chtěl studovat na filozofické fakulte, což bez členství v komunistické straně nebo v Socialistickém svazu mládeže nebylo možné. Pracoval proto v zahradnictví, v zoologické zahrradě, prodával knihy v antikvariátu, obsluhoval telefonní ústřednu, nakonec studoval na hotelové škole. Po Sametové revoluci provozoval kavárnu BarBar na Malé Straně a restauraci Století na Starém Městě v Praze.[16] Hrál ve filmu Zapomenuté světlo (1996).

Manželka Bernadetta byla pohřbena po boku svého chotě v hrobce v Budenicích.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Někdy se uvádí, že zámek je v čistě biedermeierovském stylu jako jediný v Česku.[12]

Reference

  1. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Kinských 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-02-01 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 215. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  3. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 310. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  4. ↑ Příběhy české šlechty, s. 311
  5. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 236. Dále jen Návraty české šlechty. 
  6. ↑ JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 113. Dále jen Kinští: Bůh, čest, vlast. 
  7. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 312
  8. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 316
  9. ↑ Příběhy české šlechty, s. 321
  10. ↑ Příběhy české šlechty, s. 322
  11. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 237
  12. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 235
  13. ↑ O Novém zámku v Kostelci nad Orlicí [online]. [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ Příběhy české šlechty, s. 322–323
  15. ↑ Kinští: Bůh, čest, vlast, s. 118
  16. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 240

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 10. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 14. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Horona hr.png
Autor: Tomasz Steifer, Gdansk, Licence: CC BY 2.5
Counts Crown
Kostelec nad Orlicí, Nový zámek.jpg
Autor: Stanislav Dusík, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostelec nad Orlicí, Nový zámek