Josef Klíma
Josef Klíma | |
---|---|
Josef Klíma (2019) | |
Narození | 19. března 1951 (73 let) Praha Československo |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | spisovatel, novinář, herec a scenárista |
Manžel(ka) | Jana Klímová (od 1970) |
Ocenění | Cena Ferdinanda Peroutky (2004) Cena Jana Beneše (2009) |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Klíma (* 19. března 1951 Praha) je český novinář, spisovatel a televizní reportér, jeden ze zakladatelů české investigativní žurnalistiky.
Životopis
Vystudoval Gymnázium Oty Pavla v Radotíně a Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy.
Spoluzakládal týdeník Reflex, v letech 1990–1992 byl jeho šéfreportérem, spoluzakládal také české televizní investigativní pořady Na vlastní oči, Soukromá dramata a v letech 2014–2018 moderoval pořad Očima Josefa Klímy[1]. V červenci roku 2018 bylo oznámeno, že přechází na Televizi Seznam.[2] Natočil více než 400 televizních reportáží. Dvanáct let psal sloupky do Lidových novin – do rubriky s názvem Poslední slovo. Pořádá přednášky pro středoškoláky a učně na téma kriminality mládeže po celé republice.
Vydal CD Na vlastní uši (1999, autor hudby i textů), koncertuje s triem Na vlastní uši band.
Je nositelem novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky (2006) a Ceny Jana Beneše (2009). Získal pět ocenění TýTý za osobnost televizní publicistiky, jedno jako absolutní vítěz.
Od roku 1970 je ženatý s Janou Klímovou, má dvě děti, Kryštofa (1977) a Kristýnu (1981).
Dílo
Bibliografie
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Klíma
- Mrtví milovat nemohou (1983), dvě detektivní novely
- Náruživost (1983)
- Brutalita (1990), posloužila jako předloha k filmu Filipa Renče Requiem pro panenku
- Tranzit Bangkok (1990), román
- Pět misek bez dna (1989), cestopis z Indie, Nepálu, Bangladéše, Barmy a Thajska
- Život reportéra (1996), úvahy a eseje
- Loď s otroky (2002), román z prostředí soukromé televize
- Zbláznil se svět anebo já (2006), výběr sloupků a fejetonů
- Vlastníma očima (2009), vzpomínky.
- Advokát a jeho pán (2013) když se změní spolupráce mafiána a jeho právníka ve válku
- Smrt podle druidů (2014) detektivka
- Splátka životem (2016) temné zákulisí hokeje
- Šarlatán (2020) literární a faktografické zpracování filmového scénáře Marka Epsteina
Televizní scénáře
- Rána z milosti (2006 ČT), film o symbióze policisty a mafiána, která se změní v bumerang (cena Elza)
- Vlna (2008 ČT), triptych o záměně identity při smrtonosné tsunami
- Svědomí Denisy Klánové (2009 ČT), o beztrestnosti delikventních dětí (Cena Elza)
- Expozitura (2009 Nova - spoluautor Janek Kroupa), šestnáctidílný seriál na motivy Berdychova gangu
- Vetřelci a lovci (2009 ČT Brno), třídílný thriller
- Jsi mrtvej, tak nebreč (2010 ČT), dvojdílný psychothriller
- Reportérka (2012 ČT), triptych
- Atentát (2016, Nova), osmnáctidílný thriller
Odkazy
Reference
- ↑ Pořad Očima Josefa Klímy končí na Primě [online]. 2018-05-30 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online.
- ↑ HOLUBOVÁ, Hana. Josef Klíma je další novou tváří Televize Seznam. Se svým týmem chystá investigativní pořad [online]. 2018-07-03 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Klíma na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Klíma ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Klíma
- Josef Klíma v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ceskatelevize.cz: 13. komnata Josefa Klímy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“