Josef Kmínek

Josef Kmínek
Narození	27. března 1909 Vysoké Veselí Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. srpna 1952 (ve věku 43 let) Věznice Pankrác, Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Kmínek (27. března 1909 Vysoké Veselí^[1] – 8. srpna 1952 Pankrácká věznice, Praha^[2]) byl český kovář a člen Sboru národní bezpečnosti. V roce 1951 byl v politickém procesu odsouzen k trestu smrti. Popraven byl v roce 1952.^[3]

Narodil se 27. března 1909 do nemajetné rodiny jako jedno z šesti dětí rodičů dělníků. V roce 1910 se rodina přestěhovala rodina do obce Chotělice (dnes součást obce Smidary). V obci Kmínek vystudoval obecnou školu. Ve Smidarech se poté vyučil kovářem, do nástupu na povinnou vojenskou službu v roce 1929 v obci jako kovář pracoval. Vojenskou službu zakončil na pozici svobodníka. Po návratu z vojenské služby začal v lednu 1932 pracovat na velitelství policie na Praze 9 jako člen sboru uniformované stráže bezpečnosti. Téže roku se oženil se svou ženou Josefou Čapkovou. V roce 1935 se páru narodila dcera Zdeňka. V roce 1945 začal působit u Sbor národní bezpečnosti, i nadále s působištěm na Praze 9. Téhož roku vstoupil do Komunistické strany Československa. Krátce před zadržením byl předsedou Útvarové organizace při Obvodním velitelství na Praze 9, obdržet měl také Řád 25. února III. stupně.^[4]

Dne 29. září 1951 krátce před polednem byl náhle zatčen. Strážmistr Sboru národní bezpečnosti Karel Strmiska, zatčený o deset dní dříve, totiž zmínil jeho jméno během brutálních výslechů. Sám Kmínek se po zatčení přiznal, že se během léta 1951 od Strmisky dozvěděl, že je členem skupiny protikomunistického odboje, a přislíbil mu, že se do skupiny také sám přidá. V průběhu října 1951 mu byla odebrána hodnost u Sboru národní bezpečnosti a k 31. říjnu 1951 mu byl ukončen pracovní poměr. V prosinci 1951 byl za trestné činy velezrady a vyzvědačství^[5][6] v politickém procesu společně se Strmiskou a policistou Jozefem Macejem odsouzen k trestu smrti. Dalších jedenáct osob bylo v procesu odsouzeno k trestům odnětí svobody v různé výši, tři z nich k trestu doživotnímu. Popraven byl 8. srpna 1952 na nádvoří pankrácké věznice.^[7]