Josef Kočí

Prof. PhDr. Josef Kočí, DrSc.
Narození6. října 1922
Československo Velehrádek
Úmrtí13. října 1986 (ve věku 64 let)
Československo Praha
Povoláníhistorik
OceněníVyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958)
Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1982)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Kočí (6. října 1922 Velehrádek – 13. října 1986 Praha) byl český historik.

Mládí a profesní život

Navštěvoval Raisův ústav učitelský v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století.[1] V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka.[2] V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.[3]

Vyznamenání

Dílo

  • KOČÍ, Josef. Boje venkovského lidu v období temna: Povstání nevolníků v XVII. a XVIII. století. Naše vojsko, 1953
  • KOČÍ, Josef. Emanuel Arnold. Nakladatelství Svobodné Slovo,[5] 1964
  • KOČÍ, Josef. Odboj nevolníků na Frýdlantsku 1679–1687: příspěvek k povstání nevolníků v Čechách v roce 1680. Ilustroval Alex BERAN. Liberec: Severočeské nakladatelství,[6] 1965.
  • KOČÍ, Josef. Čarodějnické procesy. Nakladatelství Horizont,[7] 1973
  • KOČÍ, Josef. Dějiny SSSR od nejstarších dob do Velké říjnové socialistické revoluce. Academia, 1977
  • KOČÍ, Josef. České národní obrození. Svoboda, 1978
  • KOČÍ, Josef. Návrat Karla Havlíčka z Brixenu. Melantrich, 1986

Reference

  1. ↑ Kočí, Josef, 1922-1986 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vysvědčení z II. ročníku Raisova ústavu učitelského v Jičíně - Josef Kočí. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Národní archivní portál. portaltest.nacr.cz [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-07. 
  4. ↑ Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu – seznam nositelů. www.prazskyhradarchiv.cz [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky. Dostupné online. 
  5. ↑ Svobodné slovo nakladatelství | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Severočeské nakladatelství | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Horizont nakladatelství | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.jpg
Autor: Samuel15, Licence: CC BY-SA 4.0
Stužka Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu