Josef Kodíček

Josef Kodíček
Narození	24. ledna 1892 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. listopadu 1954 (ve věku 62 let) Mnichov Západní Německo Západní Německo
Pseudonym	J. Albert
Povolání	redaktor, novinář, režisér
Národnost	židovská
Alma mater	Univerzita Karlova
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kodíček (24. ledna 1892 Praha^[1] – 3. listopadu 1954 Mnichov, Německo)^[2] byl český židovský režisér, dramaturg, novinář, divadelní publicista a kritik, překladatel.

Narodil se v rodině Hermana Kodíčka a Hermíny rozené Jedlinské. Měl pět sourozenců: Milana (1894), Marthu (1896), Bedřicha (1901), Arnolda (1903) a Miladu (1908).^[1]

Po maturitě pokračoval v Praze ve studiu práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Již v době studií se stal spoluzakladatelem literární revue Scéna (1912) a v následujících dvou letech byl jejím redaktorem. V roce 1915 byl nasazen v 1.světové válce na Balkáně. Po návratu se věnoval kulturní publicistice a v letech 1919–1927 byl vedoucím redaktorem divadelní rubriky deníku Tribuna. Publikoval rovněž v dalších periodikách, např. Scéna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo. Používal rovněž pseudonymy J. Albert a E. V. Prokop^[3] a šifru K-ček. Jako divadelní kritik byl spolu s M. Ruttem a K. H. Hilarem obhájcem směru „civilismus“, oceňující všední záležitosti jedince a jeho vnitřní soukromí^[4]. Byl významným představitelem české meziválečné kultury^[5], patřil k blízkým přátelům bratří Čapků, Eduarda Basse a Františka Langera, byl členem kruhu „pátečníků“^[6].

V letech 1927–1930 pracoval jako dramaturg a příležitostně i jako režisér Divadla na Vinohradech^[7][8]. K dramaturgické práci jej přizval Karel Čapek^[9]. Ve svých deseti režiích uplatňoval odvozený hilarovský postexpresionismus^[10]. V roce 1931 se pokusil i o filmovou režii, avšak ve výsledku nebyl úspěšný^[11][12]. Od roku 1938 žil v exilu u Londýna (v městečku Walton on Thames v domě zařízeném českým architektem a výtvarníkem Antonínem Heythumem^[13]). V roce 1939 se stal redaktorem českého vysílání BBC, byl také šéfredaktorem časopisu Central-European Observer a tento vedl i po válce. Po válce se již do vlasti natrvalo nevrátil a od roku 1951 až do své smrti pracoval v Rádiu Svobodná Evropa (RFE), pro jehož rubriku „Hra týdne“ natočil téměř sto dramatických děl.

Jeho manželkou byla Rakušanka Illa Knina, majitelka pražské firmy na výrobu dámského prádla^[11]. Jeho bratr Arnold Kodíček byl lékařem. Josef Kodíček byl židovského původu. Jeho prapředci v době pobělohorské přijali židovské náboženství, aby nemuseli emigrovat^[14].

• 1928 Sutton Vane: Tajemná loď
• 1928 August Strindberg: Otec
• 1929 G. B. Shaw: Hrdinové
• 1929 R. C. Sheriff: Konec cesty
• 1929 Tristan Bernard: Poklad páně Bernereauův
• 1929 Karel Čapek: R.U.R.
• 1929 Ferenc Molnár: Olympie
• 1930 F. Bruckner: Zločinci

• 1951 Ferdinand Peroutka: Šťastlivec Sulla, v titul. roli J. Kodíček, premiéra na RFE^[16]

• 1930 Když struny lkají, režie Friedrich Fehér (podílel se na scénáři)
• 1931 Loupežník, režie (filmový režijní debut, připravil rovněž scénář)
• 1931 Obrácení Ferdyše Pištory, režie (společně s K. Poláčkem připravil i scénář)
• 1936 Golem, režie Julien Duvivier (podílel se na scénáři)

• 1927 Václav Špála (monografie) – Praha: Aventinum, 1927
• 1927–1932 Nové české divadlo – čtyři svazky 1918–1926; 1927; 1928–1929; 1930–1932 (vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien v edici Aventinum) – redigoval společně Dr. Miroslav Rutte a Josef Kodíček
• 1932 Předmluva k výboru povídek Ladislava Klímy Slavná Nemesis, s. 5–13
• 1937 Čtvrt století české činohry (studie – in Přítomnost č. 14–18)
• 2016 Kritické stati – Praha: Divadelní ústav, 2016

• 1912 Rabbi Nachman: O synu služčině a synu královském; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 18. Praha: J. R. Vilímek, 1912
• 1920 Leonhard Frank: Člověk jest dobrý. Praha: Gustav Voleský, 1920. 137 S.
• Calaisští měšťané: scenická hra o třech dějstvích – Georg Kaiser. 1921–1931
• 1922 Ohnivý buben: africké drama žáru, barvy, hřmotu, vůní – F. T. Marinetti; přeložili Ugo Dadone a Josef Kodíček. Praha: Obelisk, 1922
• 1930 Ferdinand Bruckner: Zločinci (Die Verbrecher) – divadelní hra, přeložil pod pseudonymem E. V. Prokop^[17]
• 1933 Lion Feuchtwanger: Úspěch (román) – Praha: František Borový, 1933
• 1934 Oppermannovi: román – Lion Feuchtwanger. Praha: F. Borový, 1934
• Je Mari Duganová vinna?: soudní přelíčení ve 3 dějstvích – Bayard Weiler. Rajhrad: Divadelní ochotnický spolek Ed. Vojana, 1935?
• 1951 Kuriéri, špicli, špióni – Heinz Kühne. Bratislava: Tatran, 1951

• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 17, 26–7, 30, 250, 253, 258, foto 42
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 51, 72, 92, 118, 121, 124, 152, 184–6, 255
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 265, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 164, 179
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 144–5
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 34, 107, 122, 160, 204, 254, 270, 589, 591–2, 597–8, 600–4, 608–9, 614
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 96, 185–6, 201, 205, 233–4, 238–9, 356
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 131, 144–5, 147, 155–6, 164,
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 92, 94–5, 111, 193
• Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116, 133–4
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 19, 43, 172–3, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 52, ISBN 80-85837-43-9
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 49, 60, 63, 65–9, 80, 94, 100, 102, 182, 186, ISBN 80-85625-19-9
• Josef Kodíček – kritik čapkovské generace [rukopis] – Pavlína Kašubová. 1996
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 153, 181, foto 154, ISBN 978-80-239-9603-6

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kodíček
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), rodina Hermanna Hodíčka *1866
• Čs.rozhlas: http://www.rozhlas.cz/cro6/dokument/_zprava/josef-kodicek-a-dramaticka-tvorba-na-rfe--905903
• BBC: http://www.bbc.co.uk/czech/specials/934_bbc_history/page2.shtml
• Kinobox: http://www.kinobox.cz/osoba/33634-josef-kodicek/filmografie