Josef Koláček

P. Josef Koláček SJ
Josef Koláček spolu s řádovou sestrou boromejkou M. Remigií Češíkovou při oslavě jeho 80. narozenin v České sekci Radia Vatikán (31. srpna 2009).
Josef Koláček spolu s řádovou sestrou
boromejkou M. Remigií Češíkovou při oslavě
jeho 80. narozenin v České sekci Radia Vatikán
(31. srpna 2009).
Osobní údaje
Datum narození1. září 1929
Místo narozeníBystrc u Brna
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí10. září 2019 (ve věku 90 let)
Místo úmrtíŘím, Itálie Itálie
Národnostčeská
Vyznánířímskokatolické
PovoláníCírkevní heraldikaŘímskokatolický duchovní
Řády a oceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva
Cena města Brna
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Koláček (1. září 1929 Bystrc u Brna10. září 2019 Řím) byl český katolický duchovní, teolog, překladatel, spisovatel a publicista z řad Tovaryšstva Ježíšova, dlouholetý redaktor (od 1970) a bývalý vedoucí (19712001) české sekce Radia Vatikán.

Napsal řadu knih týkajících se především historie jezuitů a je autorem řady překladů náboženských textů z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, především pak děl sv. Terezie od Ježíše, papeže Jana Pavla II. a Tomáše Špidlíka a řady moderních církevních dokumentů.

Jako žádaný vedoucí exercicií procestoval celý svět.[1]

Život

Vystudoval gymnázium a vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Z četných básní, které tehdy napsal, se většina nedochovala, pouze malá část vyšla v zahraničí jako sbírka Křížová cesta ženy. V roce 1950 byl v rámci tzv. Akce K spolu s ostatními jezuity zbaven osobní svobody a deportován do centralizačních (ev. internačních) klášterů, internován byl v Bohosudově a Oseku.[2] Po propuštění byl poslán do PTP a posléze v letech 19541968 pracoval jako pomocný dělník ve Zbrojovce Brno[1] a tajně studoval teologii. Byl vyšetřován v různých procesech s jezuity, ale nikdy nebyl odsouzen.[2]

Na kněze byl vysvěcen 23. ledna 1968. Na podzim tohoto roku odešel do Rakouska, kde v Innsbrucku a ve Vídni dokončil svá teologická studia. V roce 1970 odešel do Říma, kde začal pracovat pro českou sekci Vatikánského rozhlasu, v letech 19712001 byl jejím vedoucím.[3]

V roce 1985 učil papeže Jana Pavla II. před jeho cestou do Rakouska česky, aby tam papež mohl skrz rakouskou televizi, naladitelnou i na českém území, Čechy pozdravit.[4][5]

Vedoucí České sekce Radia Vatikán
Předchůdce:
?
19712001
Josef Koláček
Nástupce:
Jiří Sýkora

Dílo

Mimo následující knihy je autorem stovek článků a příspěvků pro katolický tisk a rozhlas, především pro českou sekci Radia Vatikán, jezuitský tisk a časopis Studie.

Vlastní knihy

  • Křížová cesta ženy (sbírka básní)
  • Magnificat z Nového světa (1977)
  • Der Heilige der Neuen Welt : Johannes Nepomuk Neumann (1979, německy)
  • Otce jsem nepoznala (1981)
  • Na březích Visly svítá : [Životopis Heleny Kowalské – Sestry Faustiny] (1983)
  • Moravské exsultet (1979, 1990) - životopis Aničky Zelíkové, podle zápisků biskupa Hloucha
  • Je se mnou : [Studie o F. Bridelovi] (1986)
  • Kapka krve : [život P. Václava Klementa Petra] (1988, 1991)
  • Rosa (1990) – životopis zakladatelky sester Těšitelek B.S.P. Marie Rosy Vůjtěchové (1876–1945) vydaný v Římě[6]
  • Martin Středa (1987, 1992)
  • Vánoční dar z Klementina (1991)
  • Stříbrný a černý : stříbrný je lev český, na červeném poli, černý je lev vlámský, na zlatém poli (1994)
  • Šimon Boruhradský : (1650-1697) (1997)
  • Tadeáš Enis (1714–1769) (1997)
  • Jezuité na Svaté Hoře (1998)
  • Magister Nhiem : (Thây Nhiêm) (1998)
  • Čínské epištoly (1999)
  • První z Čech (1999)
  • Václav Kolowrat (2000)
  • Samuel z Trutnova (2001)
  • Čínské elogium : duchovní portrét P. Josefa Zemana C.M. misionáře v Číně (2002)
  • 200 let jezuitů v Brně (2002)
  • Zrození pro nebe (2002)
  • Dějiny Těšínské rezidence Tovaryšstva Ježíšova a gymnázia : Annales Teschinenses (2006)

Překlady

Ze španělštiny

Z italštiny

  • Oficiální dokumenty
    • Charta pracovníků ve zdravotnictví: dokument Papežské rady pro pastoraci mezi zdravotníky
    • Ecclesia de eucharistia (encyklika)
    • Kompendium katechismu Katolické církve
    • Pravda o lidské sexualitě a jejím významu : směrnice pro výchovu v rodině
    • Veritatis splendor (encyklika, spolu s Markétou Koronthályovou, 1994)
  • Díla Jana Pavla II.
    • Dar a tajemství: k padesátému výročí mého kněžství
    • Paměť a identita: rozhovory na přelomu dvou tisíciletí
    • Teologie těla (hlavní překladatel)[7]
  • Knihy Tomáše Špidlíka
    • Cesta Ducha
    • Ignác - starec: příklad duchovního otcovství
    • Jak očistit své srdce?
    • My v Trojici: krátká trinitární esej
    • Znáš Boha Otce?, Znáš Krista? a Znáš Ducha svatého?
  • Ostatní
    • List židovskému příteli : prostý a nevšední příběh židovského přítele Karola Wojtyly od Giana Franca Svidercoschiho

Z francouzštiny

Z němčiny

  • Jen Tebe od Klary Fietz
  • Ženy v bibli od Alice Scherer

Ocenění

V roce 2016 mu byla udělena Cena za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury.[8]

Odkazy

Reference

  1. a b Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 69)
  2. a b http://www.radiovaticana.cz/redakce.php4
  3. Podle životopisu na stránkách české sekce rozhlasu, dostupné: http://www.radiovaticana.cz/redakce.php4 (navštíveno 17. 10. 2008), ovšem jiné zdroje udávají i pozdější nástup do funkce (1972 či 1973, např. článek o dějinách české sekce, dostupné: http://www.radiovaticana.cz/historie.php4 (navštíveno 17. 10. 2008))
  4. http://www.radio.cz/cz/clanek/65110
  5. http://www.radiovaticana.cz/historie.php4
  6. http://www.theofil.cz/detail.php?id=ANT00138[nedostupný zdroj]
  7. Překladatelé: Josef Koláček (hlavní překladatel), Anna Pukowiecová (organizace překladů), Stanislav Přibyl, Štěpán Hadač, Jiří Dvořáček, Pavla Hlavsová a Marek Kozák; viz Jan Pavel II.: Teologie těla, nakladatelství Paulínky, Praha 2006 (3. rozšířené vydání), ISBN 80-86025-99-3 (str. 599)
  8. Slavnostní předání Cen ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva 2016 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2016-11-23 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura

  • Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 69)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Koláček a sestra M. Remigie Češíková , oslava 80. narozenin 31. srpna 2009.jpg
Autor: Martin Davídek, Licence: CC BY-SA 3.0
P. Josef Koláček SJ a boromejka sestra M. Remigie Češíková při oslavě Koláčkových 80. narozenin dne 31. srpna 2009 v České sekci Radio Vatikán