Josef Kolář
Josef Kolář | |
---|---|
Josef Kolář (Zlatá Praha 1909–1910) | |
Narození | 15. března 1830 Sylvárův Újezd Rakouské císařství |
Úmrtí | 22. dubna 1910 (ve věku 80 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy[1] |
Povolání | překladatel, básník a slavista |
Ocenění | Řád knížete Danila I. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Kolář (15. března 1830 Sylvárův Újezd[2][3] – 22. dubna 1910 Praha[1]) byl český slavista, překladatel a pedagog[4].
Život, studia a cestování
Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu (Aujezd-Sylwaru) č. 8 (dnes katastr obce Ostroměř u Hořic), matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu.[2] Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v roce 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–1864 podnikl studijní cestu do Polska (Krakov, Varšava) a Ruska, (Petrohrad, Moskva, Nižný Novgorod, Kazaň), při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu (1864-1865), v roce 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a roku 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě.
Pedagogická a vědecká činnost, rodinný život
V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny,[5] roku 1868 se stal lektorem ruštiny a od roku 1883 též srbochorvatštiny (s platem 600 zl. ročně. Působil jako soudní překladatel při Zemském soudu v Praze (1870–1873) a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze (1872-1874). Souběžně s pedagogickou činností působil od roku 1893 v knihovně,[6] později jako knihovník a sekretář Muzea Království českého.
11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil[7] s Marií roz. Strachovou (1852 Praha–1922 Praha).[8][9] Svědkem byl Kolářův přítel, sólista petrohradské opery Josef Václav Paleček, též Осип Осипович Палечек, (1842 Jestřabí Lhota u Kolína – 1915 Petrohrad).[10][11] Dospělosti se dožily čtyři děti Josefa Koláře – významnějšími se stali syn Miroslav Josef Kolář (1875 Praha–1928 Praha) jako náměstek ředitele Zemské banky království Českého; dcera Růžena Kolářová (1872 Praha–1959 Bratislava), provdaná za slovenského právníka a pozdějšího rektora Univerzity Komenského v Bratislavě Prof. JUDr. Augustína Rátha, žila na Slovensku a věnovala se etnologii a literatuře; nadějný absolvent konzervatoře, skladatel (např. 1909-Šumařovo dítě[12]) a majitel hudební houslové školy na pražských Vinohradech Bohuslav "Bohuš" Kolář (1877 Praha-1919 Praha).[13]
Jako slavista byl Josef Kolář uznáván nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Byl členem Svobodné společnosti přátel ruské slovesnosti (Volnoje obščestvo ljubitělej rossijskoj slovesnosti), která vznikla již roku 1804 s cílem oživení vědeckého myšlení vysokoškolských studentů a profesorů a byla propojena s děkabristy, Moskevské archeologické společnosti při Moskevské univerzitě a Společnosti srbské literatury v Bělehradě.[14] Za kulturní práci byl vyznamenán rytířským stupněm Řádu knížete Danila I. za nezávislost Černé Hory. V pedagogické činnosti se zabýval filologií, praktickou výukou jazyků a rozbory literárních děl, ve své době byl nejdéle učící polonista na pražské univerzitě.[15] Jeho snaha získat profesuru v oborech srovnávacího jazykozpytu slovanského pro praktické učení jazyků slovanských na pražské univerzitě byla však zamítnuta s odůvodněním, že činnost univerzitního profesora je vědecká, a nikoliv praktická.[16] Od 15. 3. 1893 vypomáhal také v knihovně Muzea Království českého.[17]
V roce 1908 byl na vlastní žádost zproštěn univerzitních povinností s císařem vyměřenou penzí ve výši 2700 korun, a až do své smrti v dubnu 1910[18] působil v Muzeu Království českého. Je pohřben v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech (VI/2)[19] v Praze. Literární pozůstalost a další památky jsou uloženy v Památníku národního písemnictví pod heslem Kolář Josef, č. fondu 818.[20]
Dílo
Vlastní básně a velké množství překladů publikoval zejména v časopisech Lumír, Zlaté klasy a Časopis Musea Království českého, psal též do Národních listů a Pražských novin. Jako přispívatel[21] do Ottova slovníku naučného zpracoval pod značkou Kol. hesla: Akadémie (část) a Borodino. Napsal i několik operních libret, nejvýznamnější se stal text k opeře Marie Potocká[22] Zkomponované verše vycházely z Puškinovy sbírky Bachčisarajská fontána a Miczkiewiczových Krymských znělek. Libreto zhudebnil v roce 1868 Leopold Měchura (Opus 107), avšak dílo nebylo přijato hudebními kritiky s valným nadšením.
- O stupňování přídavných jmen slovanských a jiných příbuzných (1844-95)
- Noc dušiček (báseň) – v almanachu Kytice (1859)
- Vltavinka (báseň) – v almanachu Kytice (1859)
- Adam Mickiewicz (životopis) – v almanachu Máj (1862)
- O dvou staroslovanských legendách o sv. Cyrilu a Metoději – ve Zprávách Královské české společnosti (1863)
- Marie Potocká: libreto ve třech dějích (1865)[25]
- Desatero bajek J. O. Krylova (s výkladem pro začátečníky, 1868)
- Mluvnice ruského jazyka v příkladech a rozmluvách (1868, 1873[26], 1894)
- Druhé desatero bajek J. O. Krylova (s výkladem pro začátečníky, 1872)
- Almanach na oslavu 25letého trvání Akademického-čtenářského spolku pražského 1849-1874 (str. 11-21, 1874)[27]
- O zografském evangelium a jeho berlínském vydání (1879)
- O novém roztřídění sloves slovanských (1882)
- O sklonění přídavných jmen slovanských a jiných příbuzných (1882)
- Polská mluvnice (1884)
- Rusko slovem i obrazem (1886)
- Ruský sbor vedený panem Dimitrem Slavjanským Agreněvem (1886)
- Petrohrad a okolí jeho (1887)[28]
- O přízvuku sloves ruských (1900)
- O ruském přízvuku vůbec a u podstatných jmen složených a původních zvlášť (1903)
- Theoreticko-praktická mluvnice ruského jazyka v příkladech a rozmluvách pro školy i samouky (1903, posmrtně 1913)
- O ruském přízvuku u přídavných jmen, zájmen a číslovek (1904)
- O ruském přízvuku při skloňování jmen podstatných (1905)
- Dodatek k ruskému přízvuku (1906)
- O mluvnici polské, zvláště o mluvnici A. A. Kryńského (1908)
- O historicko-srovnávací mluvnici polské dra Ant. Małeckého (rok ?)
- Hláskosloví jazyka polského: na nových základech a z nového hlediště (rok ?)
- Mluvnice jazyka ruského pro školy a samouky (posmrtně 1925)
- Český triptych – předsmetanovská opera (Praha, Národní divadlo, 6 kompaktních desek v 1 pouzdře, 2003)
Překlady
- Bogoboj Atanackovič: novela Rukavici (překlad 1853, publikováno v Lumíru)
- Ivan Mažuranić: Smrt Smail-agy Čengiče (překlad, 1860, 1890)
- Alexandr Sergejevič Puškin: Bachčisarajská fontána (překlad 1865)
- Ruslan i Ludmila-velká kouzelná opera o pěti dějích (překlad,1867, 1887)
- Adam Mickiewicz: Krymské znělky (překlad 1868)
- Luka Botić: Pobratímství (1892)[29]
- Vuk Stefanović Karadžić: Lazarice – národní písně srbské (překlad1882)[30]
Vyznamenání
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Josefa Koláře farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1815-1848 v Sylvárově Újezdě, sign.91-2, ukn.5552, str.88. Dostupné online
- ↑ Rodný a křestní list vystavený dne 8.10.1940 farním úřadem v Liskovici s odvoláním na Křestní matriku č. IV, lit. B, str. 24
- ↑ Kolár, Josef [online]. Österreichisches Biographisches Lexikon, 1815–1950, Bd. 4 (Lfg. 16, 1966),, 1966 [cit. 2018-02-28]. S. 72. Dostupné online.
- ↑ CHVÍLA, Jakub. Vývoj a osobnosti pražské univerzitní polonistiky do roku 1939 [online]. Praha: diplomová práce, FF UK, 2014 [cit. 2018-02-28]. S. 12–14. Dostupné online.
- ↑ ROSOLOVÁ, Iveta. Vývoj správy a organizace Národního muzea v letech 1891–1914. Časopis Národního muzea Řada historická. 2014, čís. 183, s. 65–89. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-12. ISSN 1214-0627. Archivováno 12. 10. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Kniha oddaných, kostel Panny Marie Vítězné 1869-78 [online]. [cit. 2018-02-28]. S. pag. 48. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1850-1914. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2018-03-01]. Archiválie 176, krabice č. 138. Dostupné online.
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 280, obraz 736 [online]. [cit. 2018-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Saint Petersburg encyclopaedia. www.encspb.ru [online]. [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dopisy - Z Dobříva (Nová skladba hudební). S. 5–6. Žďár [online]. 1908-06-06 [cit. 2018-03-03]. S. 5–6. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ Různé zprávy - úmrtí. S. 1. Národní politika [online]. 1911-01-11 [cit. 2018-03-03]. S. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ НИКИЋ, ЖУЈОВИЋ, РАДОЈЧИЋ-КОСТИЋ. Грађа за биографски речник чланова ДСС, СУД и СКА [online]. Bělehrad: Srpska akademija nauka i umetnosti, 2007 [cit. 2018-02-28]. S. 146. [<iframe frameborder="0" scrolling="no" style="border:0px" src="https://books.google.cz/books?id=yAmXBgAAQBAJ&lpg=PP1&hl=cs&pg=PP1&output=embed" width=500 height=500></iframe> Dostupné online].
- ↑ PETR, Jan. Teofil Kowalski - lektor jezyka polskiego v Pradze. S. 289–293. Kwartalnik Historii Nauki i Techniki 21/2 [online]. Muzeum Historii Polski, Universitas varsoviensis, 1976 [cit. 2018-03-29]. S. 289–293. V textu řada faktografických poznámek k osobě J. Koláře.. Dostupné online.
- ↑ GEBAUEROVÁ, Marie. Rodinné vzpomínky : Tři listy Jana Gebauera Josefu Klářovi [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-08.
- ↑ CHALUPA, Aleš. Zaměstnanci NM v letech 1818-1968. Časopis NM, Hist. muzeum. 1968-1970, s. 66.
- ↑ Úmrtí. S. 1. Lidové noviny [online]. 1910-04-16 [cit. 2018-02-27]. S. 1. Dostupné online.
- ↑ Olšanské hřbitovy [online]. [cit. 2018-03-01]. Hřbitov VI, část 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-01.
- ↑ S.R.O., LemonBone. Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kolář Josef. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-11.
- ↑ Ottův slovník naučný [online]. 1907 [cit. 2018-03-04]. Kapitola Jmenný seznam přispivatelů. Dostupné online.
- ↑ .PETRÁNĚK, Pavel. Leopold Měchura: Marie Potocká. Sborník k premiéře Národního divadla 2003. Praha: Národní divadlo, 2003. ISBN 80-7258-121-X. S. 11.
- ↑ NKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Ottův slovník nauřný: 28 Doplňky [online]. 1909 [cit. 2018-03-04]. Kapitola heslo: Kolář 2) Josef, s. 784. Dostupné online.
- ↑ Marie Potocká [online]. 1865 [cit. 2018-03-01]. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ Grammátika russkago jazyka v" primerach" i razgovorach [online]. 1873 [cit. 2018-03-01]. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ Almanah na oslavu 25letého trvání Akademického-čtenářského spolku pražského 1849-1874 [online]. 1874 [cit. 2018-03-01]. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ Petrohrad a okolí jeho [online]. 1887 [cit. 2018-03-01]. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ BOTIĆ, Luka. Pobratímství. Výpravná báseň v 5 zpěvích. [s.l.]: [s.n.], 1892. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
- ↑ WWW.QBIZM-SERVICES.CZ, QBIZM, www.qbizm.cz,. Kramerius - Monografie. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kolář na Wikimedia Commons
- Josef Kolář v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Kolář, Josef *1830
- Autor Josef Kolář ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kolář
- Digitalizovaná díla Josefa Koláře v Národní digitální knihovně.
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Cross of the Order of Danilo I / Order of the Independence of Montenegro