Josef Korčák

Josef Korčák
Josef Korčák (Obrana lidu, 1971)
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1962 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1990
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 1971 – 1990
Ministr výstavby
Ve funkci: 1962 – 1963
Předchůdce	Oldřich Beran
Nástupce	Samuel Takáč
Ministr - předs. Ústř. spr. energetiky
Ve funkci: 1963 – 1968
Předchůdce	Oldřich Černík
Předseda vlády České soc. rep. (1., 2., 3., 4., 5. vláda J. Korčáka)
Ve funkci: 28. ledna 1970 – 20. března 1987
Předchůdce	Josef Kempný
Nástupce	Ladislav Adamec
Místopředseda vlády ČSSR (1. 2., 3., 4., 5. vláda L. Štrougala)
Ve funkci: 28. ledna 1970 – 20. března 1987
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	17. prosince 1921 Holštejn Československo Československo
Úmrtí	5. října 2008 (ve věku 86 let) Praha
Profese	politik
Ocenění	Řád republiky Řád Klementa Gottwalda Řád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Korčák (17. prosince 1921 Holštejn – 5. října 2008^[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Působil jako dlouholetý předseda vlády České socialistické republiky v letech 1970–1987 a jako místopředseda federální vlády Československa.^[2]

Byl vyučený soustružník kovů. Od konce 40. let ale zastával četné stranické posty a byl profesionálním politikem. V letech 1948 až 1951 působil jako vedoucí tajemník Okresního výboru KSČ v Blansku. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1955–1960 vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ v Brně. V letech 1960–1962 zastával funkci tajemníka Krajského výboru KSČ v Jihomoravském kraji.^[3]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Po volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. Poslanecké křeslo nabyl až dodatečně v červenci 1962. Mandát získal i ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.^[4][5][6] K roku 1968 se profesně uvádí jako ministr z obvodu Blansko.^[7]

Už v období před rokem 1968 se stal členem vlád Československa. V třetí vládě Viliama Širokého zastával v letech 1962–1963 funkci ministra výstavby a pak v roce 1963 post ministra pověřeného vedením Ústřední správy energetiky. Toto portfolio si udržel i v následující vládě Jozefa Lenárta a první vládě Oldřicha Černíka až do roku 1968.

Jeho politická kariéra pokračovala během pražského jara i po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a během normalizace. V období září 1969 – květen 1971 byl členem Byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích. Od ledna 1970 do března 1987 byl členem předsednictva ÚV KSČ. Od roku 1969 do roku 1971 působil rovněž jako předseda Ústředního výboru Národní fronty.^[3]

V lednu 1970 se stal předsedou české vlády (Česká socialistická republika), když vystřídal na tomto postu Josefa Kempného. Jeho nástup do funkce byl projevem posilování konzervativních proudů v KSČ se stabilizací normalizačního režimu.^[8] Vedl pak český kabinet setrvale až do roku 1987 (vláda Josefa Kempného a Josefa Korčáka, druhá vláda Josefa Korčáka, třetí vláda Josefa Korčáka, čtvrtá vláda Josefa Korčáka a vláda Josefa Korčáka, Ladislava Adamce, Františka Pitry a Petra Pitharta). Zároveň byl členem federální československé vlády. Tento post zaujal v lednu 1970 v první vládě Lubomíra Štrougala a zachoval si ho ve všech následujících kabinetech ČSSR až do března roku 1987 (druhá vláda Lubomíra Štrougala, třetí vláda Lubomíra Štrougala, čtvrtá vláda Lubomíra Štrougala, pátá vláda Lubomíra Štrougala).^[2][3][9]

Zůstal i členem zákonodárných sborů. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Blansko). Mandát získal i ve volbách roku 1971 (obvod Jihomoravský kraj), volbách roku 1976 (obvod Brno-město-jihovýchod), volbách roku 1981 (obvod Brno-město-jihovýchod) a volbách roku 1986 (Brno-město-jihovýchod). V parlamentu setrval až do ledna 1990, kdy ztratil poslanecký post v rámci kooptace do Federálního shromáždění 1989–1990 po sametové revoluci. Od roku 1971 do roku 1990 byl i poslancem České národní rady. I zde ztratil křeslo v procesu porevoluční kooptace do České národní rady 1989–1990.^{[10][11][12][13][14]}

V roce 1987 ho v předsednictvu ÚV KSČ i v čele české vlády nahradil Ladislav Adamec. Šlo o projev mírných personálních změn režimu na sklonku normalizace.^[15]

V roce 1990 byl z KSČ vyloučen.^[2] V roce 1994 byl Korčák stíhán v souvislosti s vyzbrojováním Lidových milic za trestný čin nedovoleného ozbrojování. Stíhání bylo v roce 2000 policií zastaveno, což navzdory stížnosti ministra spravedlnosti následně potvrdil i Nejvyšší soud.^[16]

• Řád republiky (1971)
• Řád Vítězného února (1973)
• Řád Klementa Gottwalda (1981)
• Hrdina socialistické práce (1981)^[3]

• Vláda Josefa Kempného a Josefa Korčáka
• Druhá vláda Josefa Korčáka
• Třetí vláda Josefa Korčáka
• Čtvrtá vláda Josefa Korčáka
• Vláda Josefa Korčáka, Ladislava Adamce, Františka Pitry a Petra Pitharta

• Josef Korčák v parlamentu
• Josef Korčák na portálu české vlády