Josef Kostohryz

Josef Kostohryz
Narození25. prosince 1907
Křenovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. května 1987 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, překladatel, básník a učitel
Alma materUniverzita Karlova
Tématafrancouzština, poezie, překlady z italštiny, překlady z francouzštiny, překlady z angličtiny, překlady z polštiny, překlady z němčiny a překlady ze španělštiny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Kostohryz (25. prosince 1907 Křenovice[1]24. května 1987 Praha) byl český spisovatel, překladatel a politický vězeň; byl odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu na doživotí.

Biografie

Od roku 1927 přispíval do řady periodik, např. Studentský časopis, Lidové noviny, Řád, Lumír, Rozhledy po literatuře a umění, Obnova, Host do domu, Katolické noviny, atd. Po maturitě (1927), studoval filozofii, češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě UK. Po vystudování složil zkoušku pro učitele na střední škole (1934). Poté odjel na stipendium do Itálie, kde byl lektorem češtiny v Ústavu pro východní Evropu v Římě.

Po návratu (1936) začal učit na gymnáziu v Praze, kde učil až do roku 1945. Poté pracoval na ministerstvu informací a od roku 1949 byl vedoucím administrativy Národní galerie v Praze, tuto funkci vykonával až do svého zatčení (1951). O rok později byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu se „Zelenou internacionálou“ za velezradu na doživotí, propuštěn byl až roku 1963, rehabilitován v r. 1990.

Po svém propuštění se živil jako překladatel. Spolu s Hanou Uhlířovou přeložil Druhé pohlaví od francouzské intelektuálky Simone de Beauvoir (Praha 1966).

Dílo

Poezie

  • Prameny ústí, 1934;
  • Rekviem, 1944;
  • Ať zkamení, 1946;
  • Jednorožec mizí, 1969;
  • Přísný obraz, 1970;
  • Eumenidy, 1981 (Mnichov);
  • Melancholie, 1991;
  • Strmá nenaděj, 1987 samizdat, 1994 výbor z díla;
  • Básně, 2009;
  • Povídky a jiné prózy, 2009;

Ostatní tvorba

Kromě vlastní tvorby překládal z francouzštiny, italštiny, angličtiny, polštiny, španělštiny a němčiny .

Literatura

  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • RAMBOUSEK, Ota. Paměti lichoběžníka: paměti agenta-chodce. Praha: Primus, 1999. 251 stran. ISBN 80-85625-22-9.

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“