Josef Kratochvil (filozof)

PhDr. Josef Kratochvil
PhDr. Josef Kratochvil
Narození	9. března 1882 Dolní Kounice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. dubna 1940 (ve věku 58 let) Brno Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně sk. 28, hrob 76-79 49.1720075N, 16.5932633E
Alma mater	Papežská univerzita Gregoriana Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	filozof, vysokoškolský učitel, překladatel, učitel, knihovník a redaktor
Ocenění	čestný člen (1925) čestné občanství (1930)
Choť	Anežka (Anuše) Kratochvilová, roz. Simonidesová (1910–1940)
Děti	Josef Kratochvil Antonín Kratochvil
Rodiče	Alois Kratochvil, Kateřina roz. Bajerová
Příbuzní	Jiří Kratochvil - vnuk Jef Kratochvil - vnuk Jan Kratochvil - vnuk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kratochvil (9. března 1882, Dolní Kounice^[1] – 7. dubna 1940, Brno) byl český (resp. moravský) křesťanský filozof, spisovatel a vysokoškolský pedagog.

Narodil se v Dolních Kounicích jako syn kováře Aloise Kratochvila a Kateřiny, rozené Bajerové.^[1] V deseti letech ztratil otce. Vystudoval české gymnázium v Brně (už během středoškolského studia přispíval do studentských časopisů). Maturoval s výborným prospěchem v roce 1901, poté začal studovat v brněnském bohosloveckém učilišti. Díky jeho nadání ho brněnský biskup František Bauer poslal studovat na Gregoriánskou univerzitu v Římě. Zde se věnoval studiu filozofie a přírodních věd, 1. července 1904 se stal magistrem filozofie. Vzhledem k tomu, že necítil povolání ke kněžství, po návratu z Říma se zapsal na Karlovu univerzitu na studia klasické a moderní filologie a filozofie. V roce 1905 na dva roky přerušil studia, aby si jako vychovatel v rodině hraběte Leopolda ze Šternberka v Častolovicích nad Orlicí vydělal na další studium. V roce 1908 založil s literárním historikem Vilémem Bitnarem a malířem Emilem Pacovským revui Meditace („k pěstování křesťanské filozofie moderní metodou a v úzkém vztahu k mystice“). Vysokoškolská studia dokončil v roce 1909, získal aprobaci pro vyšší střední školy z jazyka německého a francouzského a filozofie.

V únoru 1910 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Příboru. V říjnu téhož roku se zde oženil s dcerou ředitele školy Anežkou (Anuší) Simonidesovou (2. listopadu 1890 Kroměříž – 14. listopadu 1977). Zde učil do roku 1919, kdy se stal pracovníkem brněnské Zemské a univerzitní knihovny (posléze jako vrchní rada archivní služby). V roce 1924 získal doktorát filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (dizertace Kolísání pozornosti a pokus o jeho výklad). Od roku 1925 přednášel jako soukromý docent dějiny filozofie na Teologické fakultě této univerzity. V roce 1919 byl navržen na mimořádného profesora křesťanské filozofie na teologické fakultě bratislavské univerzity. Tato fakulta však nebyla zřízena.^[2] Převážnou část svých prací věnoval dějinám filozofie. V roce 1929 vydal Filosofický slovník, ve kterém vysvětlil nejdůležitější filozofické pojmy i stručná data o nejvýznamnějších představitelích oboru. Publikace vyšla postupně ve čtyřech vydáních. Další dílo - Základy filosofie věků - jsou prvním českým pokusem o přehledné zpracování systematické filozofie.

Působil ve Spolku katolických profesorů (spoluzakladatel a předseda) a Masarykově Akademii práce (1929).

V lednu 1940 byl zatčen gestapem, na následky výslechů zemřel začátkem dubna téhož roku.

V roce 1925 jmenován čestným členem Papežské akademie sv. Tomáše Akvinského, o pět let později byl jmenován čestným občanem Dolních Kounic.

• Vývoj problému Boha ve filosofii řecké před Sokratem, 1905;
• Filosofa Seneky rozhovor o duševním klidu, 1907;
• Filosofa Seneky rozprava o krátkosti života, 1907;
• Záhada spiritismu, 1907;
• Dnešní otázky filosofické, 1908;
• Pojem a význam mystiky, 1908;
• Rozpravy filosofické, 1908;
• Záhada Boha ve filosofii antické, 1908, 1920; ^{[3] [4]}
• Úvod do filosofie, 1911, 21920;
• Časové úvahy filosofické, 1913;
• Věda a víra ve filosofii středního věku, 1914; ^[5]
• Otázky a problémy, 1916;
• Filosofické essaye, 1920;
• Filosofie středního věku, 1924; ^[6]
• Katolík a politika, 1924;
• Přehledné dějiny filosofie, 1924;
• Základní myšlenky křesťanského solidarismu, 1924;
• Filosofická propedeutika, 1925;
• Problém mystické intuice ve filosofii středního věku, 1925;
• Filosofie starověká, 1927, 1935 (Meditace věků I);
• Nové filosofické essaye, 1927;
• Filosofický slovník (s K. Černockým), 1929, 1937 (s K. Černockým, O. Charvátem);
• Filosofie středního věku, 1929 (Meditace věků II);
• Filosofie novověká, 1930 (Meditace věků III);
• Novoscholasticismus, 1930;
• Otázky pedagogické, 1930;
• Náboženství Kristovo a světový názor, 1931;
• Sv. Augustina Rozhovor o blaženém životě, 1931;
• Základní směrnice křesťanské nauky sociální, 1931;
• Filosofie nejnovější, 1932 (Meditace věků IV);
• Náboženství Kristovo a protikřesťanská filosofie, 1932;
• Základy filosofie věků, 1932;
• Křesťan a veřejný život, 1933;
• Problém politické moci ve filosofii scholastika XVI. století F. Suareza, 1933;
• Katolicismus a sociální otázka, 1934;
• Záhada mystického nazírání v novější scholastice, 1936;
• Filosofický slovník (1937) ^[7]
• Přehled vývoje české filosofie, 1938;
• Příručka dějin filosofie, 1938;
• Rukověť filosofie, 1939;
• Dějiny filosofie I–II, 1939, 1940.

Časopisecké příspěvky:

• články v časopisech Archa Archivováno 10. 12. 2021 na Wayback Machine., Archiv literární, Časopis katolického duchovenstva, Hlídka, Museum, Nový obzor, Nový věk, Nový život, Studentská hlídka, Vychovatelské listy.

• Moravský filosof PhDr. Josef Kratochvil 1882–1940, ed. Adolf Gajdoš, 1941

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kratochvil na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kratochvil (filozof)
• Josef Kratochvil v Encyklopedii dějin města Brna
• Profil na webu FF MU
• Filozof PhDr. Josef Kratochvil knihovníkem
• Hrob Josefa Kratochvila na portále BillionGraves.com