Josef Kulík

Josef Kulík
Základní údaje
Datum narození23. září 1930
Místo narozeníHrdly
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí7. února 1964 (ve věku 33 let)
Místo úmrtíPraha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Zatčení1963
Výše trestutrest smrti
Příčina smrtioběšení
Oběť
Počet obětí2
Stát vražděníČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kulík (29. září 1930 Hrdly7. února 1964 Praha) byl český vrah, který v roce 1963 brutálně zavraždil dva malé chlapce v odstaveném železničním vagonu v Rosicích nad Labem. Jedná se o jeden z mála případů prokazatelného kanibalismu v historii české, potažmo československé kriminalistiky.

Život

Josef Kulík se narodil v roce 1930 v obci Hrdly v okrese Litoměřice. Jeho matka brzy zemřela a otec se o něj nestaral.[1] Vychodil pouze 4 třídy obecné školy a poté pobýval v řadě výchovných ústavů. Krátce pracoval jako dělník v cukrovaru, od svých šestnácti let však páchal různorodou trestnou činnost. Byl celkem osmkrát trestaný, naposledy na 10 let za pokus o vraždu. Po odpykání posledního trestu nastoupil jako voják základní vojenské služby ke stavebnímu pluku Československé lidové armády v Přelouči. Na vojnu nastoupil v tak pozdním věku právě kvůli předchozímu pobytu za mřížemi. Během výslechu přiznal, že sexuální styk provozoval výhradně se svými spoluvězni a svým otcem, běžný vztah se ženou nikdy neměl.[2]

Vraždy

Dne 29. července 1963 se měl Kulík vrátit z opušťáku ke své posádce v Přelouči. Cestou ve vlaku však usnul a probudil se až na nádraží v Pardubicích. Pěšky došel až na kusou kolej v Rosicích nad Labem, kde se rozhodl vloupat do odstaveného pracovního vagonu. K němu o něco později dorazili kamarádi Vladimír Drtina (6 let) a Oldřich (Olín) Křeněk (9 let), kteří si zde chtěli hrát. Kulík je pod neznámou záminkou vlákal dovnitř a vagon zamkl. Zatímco se Vladimír schovával na horní palandě, Kulík zavraždil Olína pomocí sekyry a nože.[1] Poté napadl Kulík i jeho. Z jejich těl vybral některé vnitřnosti a poté nad nimi masturboval. Vladimírovu ledvinu a slezinu, stejně jako Olínovu ledvinu a srdce zabalil do kapesníku. Z nedalekého hřbitova přinesl staré pohřební věnce, pomocí nichž rozdělal oheň. Vnitřnosti nabodl na nabroušený klacek, opekl je a snědl. Poté z místa utekl.

Téhož večera bylo po chlapcích vyhlášeno pátrání, kterého se účastnily i policejní vrtulníky. První informace vedly k domněnce, že se mohli utopit v Labi, kam chodili chytat ryby. Výslechy svědků bylo zjištěno, že se onoho večera pohybovali na jízdních kolech v městské části Svítkov. Dne 2. srpna bylo v močále v blízkosti železničního náspu objeveno zelené dámské kolo, které odpovídalo tomu, na kterém jel jeden ze zmizelých chlapců. Při ohledávání okolí si vyšetřovací skupina povšimla zápachu, který se šířil poblíž jednoho z odstavených vagonů. Po vylomení jeho dveří byla objevena těla obou chlapců. Na místě se nacházelo velké množství stop.[3]

Dopadení a trest

Po pachateli bylo okamžitě vyhlášeno celostátní pátrání. To se zaměřilo především na osoby „pohlavně zvrácené”, protože chybějící vnitřnosti ukazovaly na sadistický motiv vražd. Prověřeny byly i čistírny oděvů. Krevní stopy se nacházely na stěnách i stropu vagonu, proto i pachatel musel být silně znečištěn krví. Kulík po spáchání zločinu přespal v Polabinách a druhý den se vypravil směrem ke svému domovu v obci Hrdly na Litoměřicku. Policie na základě daktyloskopických a trasologických stop zjistila totožnost pachatele a započala celostátní pátrací akci. Dne 2. srpna usnul Kulík na poli nedaleko obce Brníkov, kde ho přejel traktor. Utrpěl vážná zranění, která si vyžádala lékařské ošetření, a proto se dostavil do nemocnice v Roudnici nad Labem. Tam byl okamžitě zadržen.[1] Mezi jeho věcmi byl nalezen i sešit, do kterého si své skutky zapisoval. Jelikož se jednalo o vojáka socialistické armády, bylo vyšetřování případu poznamenáno snahou oficiálních míst celou událost utajit a celý proces s Josefem Kulíkem byl neveřejný. Zřejmě proto se pak na veřejnosti objevovaly lidové legendy o tom, jak jedné z obětí zbělely vlasy hrůzou, či že byla podoba vraha zjištěna podle otisku v oční zornici jednoho ze zavražděných. Josef Kulík byl za trestné činy vraždy a zběhnutí odsouzen k trestu smrti oběšením a popraven 7. února 1964 v pankrácké věznici.[4]

Odkazy

Reference

  1. a b c Příběh plný hrůzy a děsu z pardubického nádraží [online]. zeleznicar.cd.cz, 2012-7-12 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. 
  2. Josef Kulík. kriminalistika.eu [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné online. 
  3. BOROVEC, Petr. Stalo se za bílého dne!. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2012, čís. 5–6. 
  4. JEDLIČKA, Miloslav. Josef Kulík [online]. kriminalistika.eu [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“