Josef Linda

Josef Linda
Narození1789 nebo 1792
Nové Mitrovice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí10. února 1834
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
PseudonymL. Brůžek
Povolánídramaturg, dramatik, novinář a básník
Významná dílaZáře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav
Jaroslav ze Šternberka v boji proti Tatarům
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Linda (červenec 1789 nebo 1792, Nové Mitrovice[pozn. 1]10. února 1834, Praha) byl český spisovatel, dramatik a novinář, ale pravděpodobně i falzifikátor: ve sporu o Rukopisy je shledávána možná spojitost Lindova historického románu Záře nad pohanstvem s Rukopisem zelenohorským a s některými epickými básněmi Rukopisu královédvorského.

Život

Narodil se buď roku 1789, nebo (a to pravděpodobněji) až roku 1792 do rodiny nemajetného chalupníka Emanuela Lindy v Nových Mitrovicích u Nepomuku. Jeho otec živil rodinu ze svého hutnického řemesla, později pracoval jako měřič uhlí.[5]

Mladý Linda, objektivně popisován jako snaživý a učenlivý mladík, bez potíží vystudoval gymnázium (dne 15. května 1809 žádal jako žák druhé humanitní třídy magistrát města Blovice o stipendium,[1] které ovšem nezískal), později též filozofii na filozofickém ústavu v Plzni (tehdy předstupeň pro studium práv). Zde jej učil vlastenecky zaměřený spisovatel Josef Vojtěch Sedláček, jenž nemálo ovlivnil smýšlení i tvorbu svého toliko nadaného žáka. Roku 1816 dostudoval práva samá, složil zkoušky potřebné pro vyučování a několikrát se (vždy neúspěšně) snažil získat místo učitele na gymnáziu. 

Členství ve studentském vlasteneckém kroužku Lindovi napomohlo k řadě známostí – především se zde poprvé setkal s Václavem Hankou, náruživým vlastencem, toužícím po rozkvětu českého národního uvědomění, čehož se sám pokoušel docílit zejména skrze literaturu. Mezi oběma chlapci se záhy rozvinulo blízké přátelství – společně navštěvovali přednášky slovanské filologie a historie již tehdy uznávaného Josefa Dobrovského, psali básně (díky Hankovu lingvistickému vlivu často obsahující pravopisné a jazykové novotvary), roku 1816 spolu i bydleli. 

Právě ve sdíleném bytě v podnájmu u Mádlů, v Konviktské ulici č. 16 (dceru domovníka Františka Mádla Barboru sice shodně miloval jak Hanka, tak Linda, za manželku ji však pojal 11. února 1822 prvně zmiňovaný) mělo téhož roku dojít k unikátnímu objevu, jenž započal téměř dvousetletý spor o Rukopisy.

Josef Linda zde údajně nalezl středověký rukopis z 13., případně 14. století, tzv. Píseň vyšehradskou (někdy také Píseň pod Vyšehradem, či Milostná píseň pod Vyšehradem, známý též pod zkratkou PV – jedná se o jeden list rozměru asi 15 x 22 centimetrů, popsaný po jedné straně, devatenáctiřádkový), a to v deskách knihy nájemníků, jíž při studiu užíval jako podložku pod nohy. Během sporu o pravost se následně přiznal, že špatně čitelná písmena z neznalosti obtáhl (nikoli však černidlem, jak tvrdil Josef Jungmann, nýbrž zvláštní měďnatou suspenzí).[6] Lindův nález přesto nezanechal ve společnosti větší odezvy, sám Dobrovský zpočátku zastával většinový názor, že jde o skutečnou středověkou památku.

Teprve roku 1818, po nálezu Rukopisu zelenohorského (RZ), již třetí „středověké památky“ objevené v rozmezí dvou let (před ním Píseň vyšehradská, roku 1817 Rukopis královédvorský), začal Dobrovský pochybovat o autentičnosti dvou dosud nalezených děl (Rukopis královédvorský přitom stále shledával původním – proti tomu měl být RZ falzem zhotoveným na základě právě jazykových nuancí RK), pro nepravost se však oficiálně vyslovil teprve roku 1824. Autory označil souhrnně Hanku i Lindu za předpokladu, že některé, zvláště epické básně by Hanka nebyl schopen složit bez Lindovy asistence (moderní historici se však většinově přiklánějí k názoru, že Hanka je hlavním původcem skupiny padělků, Linda pak pouze jejich spoluautorem). 

Linda, byť počáteční zastánce rukopisné pravosti (takto například vykládal báseň Záboj a Slavoj z RK jako literární připodobnění k slovanskému vůdci Sámovi) se k problematice kolem RKZ nikdy přímo nevyjádřil, jeho účast na rukopisných podvodech tedy nelze nijak prokázat. Podle některých dobových autorů, zejména Aloise Vojtěcha Šembery a Josefa Jirečka, je dokonce vysoce nepravděpodobné, že by autor Záře nad Pohanstvem, „nadmíru planého výtvoru rázu téměř dětinského“[zdroj?] mohl být tvůrcem RZ.

Roku 1818 začal Linda krom publikační činnosti (v této době vydává své nejzásadnější dílo, přestože četně kritizované, historickou prózu Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav) též spolupracovat s Pražskými Novinami Schönfeldových, v roce 1820 pak redigoval Vlastenecký Zvěstovatel, včetně beletristických příloh. Úroveň periodik svou činností pozvedl, šířil vzdělání v duchu osvícenství, s důrazem na slovanství a oddané vlastenectví, ovšem nevyhýbal se ani sociální a politické kritice. Velký publikační prostor poskytl krásné literatuře, kde dával šanci především moderní evropské romantice a pokusům o její obdobu v českém kontextu.[5] Sám pak v novinách publikoval své původní práce i překlady, přičemž buďto užíval četných uměleckých jmen (Bartoloměj R. Brůžek, L. Brůžek, J. Mitrovský, Pravdomil Solkyneštěkavec, J. L., L.), či autorství zcela ponechával anonymitě. 

Od roku 1822 působil v univerzitní knihovně (veřejná c. k. Univerzitní knihovna, předchůdce dnešní Národní knihovny České republiky).[7] Této funkce se však vzdal již o tři roky později, v touze se plně věnovat novinám. Lindova touha po náročné literatuře se odrazila i v podobě jeho překladů, z nichž velká část zůstala v rukopise právě proto, že z pohledu kritiky byly nevyhovující. Vydány nebyly překlady Schillerových her, časopisecky otiskli pouze části z přeloženého Shakespeara.[5]

Josef Linda dlouhodobě trpěl tuberkulózou, od konce dvacátých let devatenáctého století se léčil na venkově (jeho povinnosti v redakci zastával přítel František Bohumil Tomsa).[5] Své nemoci zcela podlehl 10. února 1834 v Praze U Milosrdných bratří. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech,[8] jeho hrob však již v průběhu 19. století zanikl a přesné místo jeho pohřbení dnes není známo.

Dílo

Větší část jeho literární činnosti je spojena s novinami. Próza „Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav“ bývá označována za první původní český historický román.

Básně

  • Jiří z Poděbrad (1818)
  • Obdařený otec (1820)
  • Vědomí (1827)
  • Na svornost (1828)
  • Boží trest (1829)

Próza

  • Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav (1818, líčí boj mezi křesťanstvím a slovanskými kulty. Svatý Václav symbolizuje křesťanství, kdežto Boleslav opak. Kniha končí zavražděním Václava a Boleslav přijímá víru)

Divadelní hra

  • Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům (1823, vychází z pověsti o obležení Olomouce Tatary ve 13. století, dostupné online)

Učebnice

  • Obrazní přírodoznanská kniha s 25 kamenotiskými přimalovanými vobrazeními živočichů (uváděno i jako Obrazní přírodoznamská kniha pro dítky, překlad z němčiny, 1823)

Domnělý portrét

Josef Lind (1866–1950), švédský pedagog a hudebník

Podoba Josefa Lindy není známa, přesto je někdy publikován jeho domnělý portrét (např. i v 15. dílu Toulek českou minulostí).[9] Ve skutečnosti tento obrázek vznikl více než 60 let po Lindově smrti a byl pak v roce 2008 publikován jako volné dílo. Údajně se jedná se o zkušební tisk pro fotografický registr členů jedné švédské řádové společnosti a je na něm zobrazen švédský pedagog, varhaník a dirigent s velmi podobným jménem Josef Lind.[10]

Odkazy

Poznámky

  1. Přesné datum narození Josefa Lindy není známo. Záznamy z této doby byly z nějakého důvodu do matriky dopsány později, bez uvedení dne narození či křtu a navíc v tomto případě mohlo při zápisu dojít k záměně jmen Josefa a jeho staršího bratra Jana, který v červnu 1794 zemřel údajně jako asi čtyřletý.[1][2] Josef Linda se tedy mohl narodit buď v říjnu 1789,[3] nebo (pravděpodobněji) až v červnu 1792.[4]

Reference

  1. a b VOLF, Josef. Kdy se narodil Jos. Linda?. Zvon (týdenník belletristický a literární). 23. 3. 1932, roč. 32, čís. 27. Dostupné online. 
  2. DAVÍDEK, Václav. Rod básníka Josefa Lindy v Nových Mitrovicích. Rodopisná revue. 2008, roč. 10, čís. 4, s. 10–11. Psáno v Praze, 1939. 
  3. Nové Mitrovice 02 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  4. Nové Mitrovice 02 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  5. a b c d Josef Linda. Snaživý autor, zastánce nových tendencí i padělatel. Topzine [online]. [cit. 2022-3-27]. Dostupné online. 
  6. DOBIÁŠ, Dalibor. Rukopisy královédvorský a zelenohorský. [s.l.]: Host, 2010. 324 s. 
  7. Z historie knihovny — Národní knihovna České republiky. www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  8. Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L. - Pankrác Borč, Václav Hanka, Josef Linda. svjankrtitel.estranky.cz [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. 
  9. VOLNÝ, Zdeněk. Toulky českou minulostí 15: Zlatý věk české literatury. Praha: Via Facti, 2019. 224 s. ISBN 978-80-904103-6-7. S. 12. 
  10. HILDEBRAND, Albin. 10 (Svenskt porträttgalleri / X:9 Prästerskapet i Kalmar stift (biografier af Albin Hildebrand)). runeberg.org [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (švédsky) 

Literatura

  • HANUŠ, Josef a kol. Literatura česká devatenáctého století. Díl 1. Od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 2. vyd. oprav. a dopl. Praha: Laichter, 1911. 922 s. [Kapitola „Josef Linda" je na str. 785–810; napsal Josef Hanuš.] Dostupné online
  • IVANOV, Miroslav. Záhada Rukopisu královédvorského. Praha: Novinář, 1970. 224 s. S. 10. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Josef Lind.jpg
Josef Lind (1866-1950), Swedish scholar, church organist and conductor of choirs and orchestras.