Josef Místecký

Josef Místecký
Narození6. července 1891
Poličná, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. března 1957 (ve věku 65 let)
Poličná, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ZeměČeskoslovensko
VzděláníOdborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí; Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze; AVU
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze; AVU
Povoláníurbanista, architekt, pedagog, malíř, návrhář nábytku a koberců
Domovské městoValašské Meziříčí
OceněníCena Grand Prix za návrh ložnice z citronového dřeva na světové výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925
ChoťHedvika Místecká[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Památník obětem druhé světové války na vrchu Helštýn, Valašské Meziříčí[2][3]

Josef Místecký (6. července 1891,[4] Poličná u Valašské ho Meziříčí – 6. března 1957, Poličná u Valašské ho Meziříčí)[2] byl český architekt,[4] urbanista, pedagog,[4] malíř, návrhář nábytku a koberců.[4]

Stručná charakteristika

Josef Místecký je počítán k nejvýznamnějším prvorepublikovým architektům, kteří měli vliv na formování moderní architektury ve Vlašském Meziříčí.[5] Tím druhým (neméně významným) pak byl architekt Bohumír Kupka (1900–1942).[5][pozn. 1] Na konci 30. let 20. století pracoval Josef Místecký na regulačním plánu města,[5] ve Valašském Meziříčí realizoval v letech 1926 až 1927[1] svoji vlastní vilu,[5][pozn. 2] druhou funkcionalistickou stavbu (rodinný dům určený rovněž pro sebe a svoji manželku Hedviku) realizoval v roce 1936[6] nedaleko Vlašského Meziříčí v obci Poličná[5][pozn. 3]

Ve Valašském Meziříčí navrhl řadu interiérů a rodinných domů.[2] Pomník obětem druhé světové války na kopci Helštýn ve Valašském Meziříčí je společným dílem architektů Jaroslava Hlaváče (1909–1984) a Josefa Místeckého z roku 1947.[2][3] Místecký také zpracovával návrhy koberců.[2]

Život

Studia

Josef Místecký se narodil 6. července 1891 v obci Poličná u Valašské ho Meziříčí.[2] Po absolvování nižšího gymnázia[7] studoval od roku 1908 na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí[1][2] a v letech 1911 až 1912 zde absolvoval mistrovskou truhlářskou školu (pod vedením architekta, kreslíře a grafika Emanuela Pelanta (1871–????), žáka architekta, urbanisty, návrháře nábytku a malíře Jana Kotěry).[1] Po odchodu do Prahy absolvoval Místecký praxi v kanceláři českého architekta Antonína Pfeiffera.[1][pozn. 4] Vysokoškolská studia zahájil Místecký na vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u původem slovinského architekta a urbanisty profesora Josipa Plečnika.[2][1] (1915 až 1918)[8] Na pražské AVU pokračoval (po první světové válce) ve studiu u českého architekta, urbanisty a teoretika architektury profesora Jana Kotěry.[2] (1918 až 1921)[8] Pracoval v ateliérech architektů Františka Vahaly[pozn. 5] a Ladislava Machoně.[2][pozn. 6] AVU dokončil Místecký v roce 1921.[1] V Praze se Josef Místecký seznámil se svojí manželkou Hedvikou.[1]

Ve Valašském Meziříčí

Po návratu do Valašského Meziříčí nastoupil v roce 1921 jako odborný učitel (profesor) na Odborné škole pro zpracování dřeva.[2][1] A právě pro expozici této školy na světové výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925 navrhl ložnici z citronového dřeva, která byla odměněna cenou Grand Prix.[2][1] Na této odborné škole studovalo pod jeho vedením několik významných osobností:[2]

Některé stavby

  • První stavbou byl nenáročný dům Antonína Baslera (Fügnerova 492/2, park Botanika, GPS souřadnice: 49.4688981N, 17.9644083E). Stavebníkem se stal Alois Sedlář a dům byl proveden podle Místeckého návrhu z března roku 1923.[7] Dům v průběhu let prošel několika stavebními úpravami, jenž změnily nejen jeho tradiční stavební půdorys, ale i vary a rozmístění oken a cihelný dekor.[7]
  • V dubnu 1924 dokončil Místecký návrh domu s provozovnou pro malíře pokojů Josefa Hofmana (Sokolská 540/18, GPS souřadnice: 49.4711681N, 17.9676075E). V přízemí architekt vytvořil zázemí pro majitelovu živnost a v patře pak jeho byt.[7] Zábradlí balkónu bylo obohaceno o sochu malého chlapce od Miloše Bublíka (1889–1961). Později doznal dům změn ve vnitřním půdorysu a také přibyla přístavba dalšího skladiště.[7]
  • V červenci 1924 navrhl Místecký pro svého kolegu z dřevařské školy Oldřicha Zemana jednoduchý přízemní dům na půdorysu ve tvaru písmene T (Králova ulice 512/50, GPS souřadnice: 49.4649397N, 17.9704761E). Stavbu provedl Jan Demel a reliéfy byly dílem Miloše Bublíka.[7]
  • V roce 1925 získal Místecký za návrh ložnice z citronového dřeva (zhotovenou žáky dřevařské školy) na výstavě v Paříži cenu Grand Prix.[7] V témže roce (1925) obdržel zakázku na návrh pomníku prezidenta Masaryka v blízkosti evangelického kostela v Botanice.[7] Poprsí T. G. Masaryka zhotovil z carrarského mramoru František Hlavica (1885–1952); sedícího lva vytvořil Miloš Bublík.[7] Pomník byl v průběhu let několikrát zrušen a opět obnoven, za totality byla na čas Masarykova busta nahrazena bustou Františka Palackého od Ambrože Špetíka (1921–2005).[7][pozn. 9]
  • Plány na velkorysý dům s obchodem pro Apolonii Blahutovou (Sokolská 563/16, GPS souřadnice: 49.4712472N, 17.9680928E) dokončil Místecký v květnu 1926.[7] Stavbu domu realizoval Václav Brda.[7] V roce 1970 majitelé dům rozdělili na dva objekty a jeho fasáda přišla o původní svoji dekorativnost.[7]
  • Období první poloviny 20. let 20. století završil Josef Místecký v roce 1926 stavbou vlastní vily (Králova 592/63, GPS souřadnice: 49.4643689N, 17.9710278E) ve Valašském Meziříčí.[7]

Vila ve Valašském Meziříčí

Ve 20. letech 20. století se architekt Josef Místecký se svojí chotí Hedvikou rozhodli pro návrh a stavbu rodinného domu obklopeného přírodou.[1] Jako lokalitu zvolili jižní okraj Valašského Meziříčí k západu orientovanou svažitou parcelu pod vrchem Stínadla.[1] Výsledkem byla vila obdélníkovitého půdorysu s jehlancovitou střechou pokrytou pálenými taškami.[1] Hlavní vchod do domu je orientován do ulice a je kryt loubím s plochou střechou.[1] Loubí zakrývá také přístup na půlkruhový terasovitý rondel.[1] Rodinný dům prosvětlují rozměrná dělená okna sestavená do pásových kompozic s rytmizovanou kompozicí, která opticky odlehčují celý poněkud masivním dojmem působící objekt.[1] Interiér domu je navržen kolem průchodní místnosti s neobvyklým dřevěným dvojramenným schodištěm.[1] Tato vila (realizovaná v letech 1926 až 1927) naplnila původní myšlenku manželů Místeckých (bydlení městského člověka v těsnějším kontaktu s přírodou) ale jen částečně.[1] Její dovršení Josef Místecký uskutečnil až v polovině 30. let 20. století, kdy pro sebe a svoji choť navrhl a postavil nový rodinný dům v Poličné.[1]

Vila v Poličné

Snad těsnější sepětí s přírodou či nějaké rodinné důvody důvody vedly architekta Josefa Místeckého k prodeji svého domu ve Valašském Meziříčí a k odhodlání navrhnout a realizovat ve 30. letech 20. století výstavbu nové funkcionalistické vily ve své rodné Poličné.[6] Funkcionalistické pojetí Místeckého návrhu (první varianta projektu jeho vily v Poličné je z jara roku 1936) bylo tou dobou ovlivněno i jeho kontakty s předními českými architekty, mimo jiné s českým sochařem a funkcionalistickým architektem Františkem Lýdiem Gahurou (1891–1958) ze Zlína.[6][pozn. 10] Obecní rada schválila Místeckého stavební plány 17. května 1936, ale i po tomto datu provedl architekt v projektu nějaké úpravy.[6] Realizace stavby byla svěřena staviteli z Valašského Meziříčí, kterým byl Alois Sedlář.[6] Cena všech provedených prací (včetně ceny pozemku) se vyšplhala na částku 107.361,- Kč, z čehož si stavební práce vyžádaly 54.925,- Kč (ceny z února roku 1937).[6][pozn. 11]

Zděná několikapodlažní stavba doplněná železobetonovými stropy a nosnými pilíři s kruhovým průřezem má prostý tvar kvádru, který je v přízemí z jižní strany „prolomen“ do domu zapuštěným vstupním prostorem.[6] S tím koresponduje i poslední podlaží objektu, které je z jižní strany (nad vchodem) „odlehčeno“ ustoupením za částečně zastřešenou terasu (podepřenou centrálním sloupem). Jižní stěna v prvním patře nad vchodem vily je opatřena symetricky umístěným pásovým oknem směřujícím do zahrady. Protilehlá obvodová stěna domu (severní) je bez oken, pomineme-li jen trojici nad sebou v patrech umístěných malých úzkých obdélníkovitých okének. Přes celou výšku domu mírně vystupuje z této obvodové stěny vily šachta, která je nad plochou střechou domu zakončena nevysokým komínem. Obě zdánlivě fádní a jednolitě působící boční stěny objektu jsou v nadzemním podlaží (podlažích) vybaveny různě dlouhými nesymetricky umístěnými pásovými okny.

Vnitřnímu členění vily dominuje dvoupodlažní hala (prosvětlená pásovým oknem do zahrady) v patře.[6] Ta je přístupná ze schodiště, které vede z verandy.[6] Součástí haly je ve druhém patře se nacházející galerie s pracovním koutem s knihovnou a s kajutovou ložnicí.[6] Do nejvyššího patra vily situoval architekt Josef Místecký ateliér.[6] Ten je dostupný po relativně úzkém schodišti vedoucím po straně z galerie.[6] Ateliér je prosvětlen jediným širokým pásovým oknem vedoucím přes celou šíři jeho jižní stěny. Okno je částečně kryto po celé délce střešním přesahem a umožňuje spojení ateliéru se střešní terasou.[6]

Během druhé světové války v období Protektorátu Čechy a Morava se Místeckého vila v Poličné (se zahradou obklopenou lesem) stala i úkrytem pro některé osoby pronásledované gestapem.[6][pozn. 12][pozn. 13] Rodinný dům architekta Josefa Misteckoho v Poličné byl navržen k prohlášení za nemovitou kulturní památku.[6]


Závěr

Architekt Josef Místecký zemřel 6. března 1957 v obci Poličná u Valašského Meziříčí.[2] Pohřben byl na zdejším městském hřbitově.[11]

Kolektivní výstavy

  • 1923/1924 – II. výstava uměleckého průmyslu československého, Uměleckoprůmyslové museum, Praha[12]
  • 1925 – Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes, Espace Eiffel Branly, Paříž (Paris)[12]
  • 1925 – Výstava Zemské gobelínové a kobercové školy ve Valašském Meziříčí, Topičův salon (1918-1936), Praha[12]
  • 1928 – Akademie výtvarných umění v Praze - Výstava soudobé kultury československé v Brně 1928, Brněnské výstaviště, Brno (Brno-město)[12]
  • 1939 – Gobeliny a koberce zemského gobelinového a kobercového ústavu ve Valašském Meziříčí, Topičův salon (1937-1949), Praha[12]
  • 2004 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, České muzeum výtvarných umění, Praha[12]
  • 2004 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb (Cheb)[12]
  • 2004 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, Galerie výtvarného umění, Hodonín (Hodonín)[12]
  • 2005 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, Muzeum Jana Amose Komenského, Uherský Brod (Uherské Hradiště)[12]
  • 2006 – Vítkovice Industria Art, Galerie Stará radnice, Brno (Brno-město)
  • 2006 – Vítkovice Industria Art, Galerie Mansarda, Praha[12]
  • 2007 – Ostrava ve výtvarném umění, Ostrava (Ostrava-město), Ostrava (Ostrava-město)[12]

Josef Místecký v publikacích

V knihách

  • 2004: Koliba, Slezská univerzita, Opava[13]
  • 2008: Slavné vily Zlínského kraje, FOIBOS a.s., umělecká agentura, Praha[13]
  • 2013: Národní styl: Kultura a politika, Vysoká škola uměleckoprůmyslová (od 1945), Praha[13]
  • 2016: Design v českých zemích 1900-2000, Uměleckoprůmyslové museum, Praha[13]

V encyklopediích a slovnících

  • 1936: Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa[13]
  • 2002: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002 (VIII. Man - Miž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)[13]
  • 2006: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha[13]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Oba dva byli profesory na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí.[5]
  2. ↑ Místeckého první vila se nachází na adrese: Králova 592/63, 757 01 Valašské Meziříčí;[1] GPS souřadnice: 49.4643858N, 17.9710497E.
  3. ↑ Druhá Místeckého vila se nachází na adrese: Poličná číslo popisné 150, 757 01 Poličná;[6] GPS souřadnice: 49.4569058N, 17.9416961E).
  4. ↑ Architekt Pfeiffer je spolu s českým architektem a stavitelem Matějem Blechou autorem projektu paláce Koruna na pražském Václavském náměstí.[1]
  5. ↑ František Vahala byl československý architekt a výtvarník
  6. ↑ Ladislav Machoň byl český architekt, představitel art deco a funkcionalistické architektury.
  7. ↑ Historikové architektury tyto osobnosti popisují jako „fenomén české architektury 20. století“ a označují je jako tzv. „okruh valašských architektů“.[6]
  8. ↑ S Valašským Meziříčím a jeho nejbližším okolím je spjata celá řada významných architektů a to například: Josef Místecký, Václav Hilský, Richard Podzemný, Antonín Tenzer, Zdeněk Plesník, Ladislav Vrátník nebo architekt a urbanista Vladimír Kalivoda (1927–2005)[9]
  9. ↑ Ambrož Špetík (* 10. prosince 1921, Bystřice pod Hostýnem – 31. ledna 2005, Valašské meziříčí) – sochař a autor keramických mozaik
  10. ↑ Josef Místecký se zapojil i do architektonické soutěže, jejímž cílem bylo nalézt ideální podobu tzv. minimálního rodinného domu.[6]
  11. ↑ Malý osobní automobil Tatra 57 (s přezdívkou Hadimrška) vyráběný kopřivnickou firmou Tatra v letech 1931 až 1948 šlo pořídit v roce 1937 za částku 25 až 30 tisíc Kč.[6] Nejúspěšnější předválečný model osobních automobilů značky Škoda – Škoda Popular stál v roce 1937 dokonce necelých 20 tisíc Kč.[6]
  12. ↑ Architekt Antonín Tenzer se v Praze společně se svým spolužákem z Valašského Meziříčí Rudolfem Jasenským zapojil do odbojové organizace KSČ.[7] V této ilegální organizaci působil Antonín Tenzer jako spojka mezi Prahou a Valašskem.[7] Jeho úkolem bylo převážet mapy se zakreslenými strategickými body.[7] Ke konci druhé světové války byl ale jeho pražský byt sledován gestapem.[7] Tenzer se ve vile svého učitele Josefa Místeckého v Poličené několik týdnů skrýval před gestapem.[7] Poté, co se Tenzer začlenil do odbojové organizace Michala Malíka, účastnil se (4. listopadu 1944) společně s partyzány brigády Jana Žižky přepadení a odzbrojení protektorátní policie.[7] Druhou světovou válku Tenzer přežil (zemřel až v roce 2002), ale jeho spolužák Rudolf Jasenský byl (za svou účast v protifašistickém odboji) popraven 2. května 1945 v Terezíně.[7]
  13. ↑ Rudolf Jasenský (* 19. prosince 1905, Fryšták-Dolní Ves – 2. května 1945, Terezín): byl žákem architekta Pavla Janáka (1882–1956). Jasenský patřil k protagonistům pozdního funkcionalismu a spolupracoval s architektem a urbanistou Václavem Hilským (1909-2001). Jasenský byl posledním popraveným v Terezíně na začátku května 1945.[10]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u MS. Vlastní dům Josefa Místeckého (Králova 63/592, Valašské Meziříčí) [online]. Web Slavné vily [cit. 2021-01-13]. Stavebník: Josef Místecký; Architekt: Josef Místecký; Realizace: 1926 až 1927. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Josef Místecký (* 06.07.1891 Valašské Meziříčí – † 06.03.1957 Valašské Meziříčí) architekt [online]. Osobnosti Valašska [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BENEŠ, Josef. Pomník obětem druhé války na Helštýně čeká oprava [online]. Valašský deník, 2019-02-08 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Josef Místecký (* 06.07.1891, zemřel 1957): Architekt, návrhář nábytku a koberců, pedagog. [online]. Databáze autorit Národní knihovna ČR [cit. 2021-01-13]. Identifikační číslo: ola200207851. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Mezinárodní den architektury ve Valašském Meziříčí [online]. Valašský deník, 2012-09-25 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t MS. Vlastní rodinný dům Josefa Místeckého (Poličná 150, Valašské Meziříčí) [online]. Web Slavné vily cz [cit. 2021-01-13]. Stavebník: Josef Místecký; Architekt: Josef Místecký; Realizace: 1936 - 1936. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u KOUKALOVÁ (FLEKAČOVÁ), Martina. Architektura a urbanismus Valašského Meziříčí ve dvacátém století. Olomouc, 2011 [cit. 2021-01-17]. 174 s. magisterská. Univerzita Palackého v Olomouci; Filozofická fakulta; Katedra dějin umění; Obor: Dějiny výtvarných umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online.
  8. ↑ a b Josef Místecký (* 6. 7. 1891, Valašské Meziříčí (Vsetín) – † 6. 3. 1957, Valašské Meziříčí (Vsetín)) - studia [online]. Web: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ BERANOVÁ, Adéla. Architektonická dvojvýstava otevřela rok 2019 v Muzejním a galerijním centru ve Valašském Meziříčí [online]. Web Novinky cz, 2019-01-31 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ JASENSKÝ Rudolf [online]. Web: Arch pavouk cz [cit. 2021-05-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ SVAHILEC, Anatol. Čeština: Přehled čestných hrobů, Městský hřbitov ve Valašském Meziříčí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g h i j k Josef Místecký (* 6. 7. 1891, Valašské Meziříčí (Vsetín) – † 6. 3. 1957, Valašské Meziříčí (Vsetín)) - kolektivní výstavy [online]. Web: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g Josef Místecký (* 6. 7. 1891, Valašské Meziříčí (Vsetín) – † 6. 3. 1957, Valašské Meziříčí (Vsetín)) - v knihách, encyklopediích a slovnících [online]. Web: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2000, strana 106
  • Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko.; 1. vydání; Valašské Meziříčí: Hvězdárna; Vsetín: Okresní úřad; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, strana 623
  • Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, strana 98
  • VALOUŠKOVÁ, Kamila a Ivana MARTIŠKOVÁ. Architekt Josef Místecký. Valašsko: vlastivědná revue. 2013/2, číslo 31 (prosinec), strany 38 až 42.
  • ŠŤASTNÁ, Marie. Žáci Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Architekti Josef Místecký a Bohumír Kupka. Ostrava, 2003. bakalářská. Katedra české literatury, literární vědy a dějin umění Filozofická fakulata Ostravské unuverzity (FF OU). .

Související články

Externí odkazy

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Místecký
  • Josef Místecký v informačním systému abART
  • KOUKALOVÁ (FLEKAČOVÁ), Martina. Architektura a urbanismus Valašského Meziříčí ve dvacátém století. Olomouc, 2011 [cit. 2021-01-17]. 174 s. magisterská. Univerzita Palackého v Olomouci; Filozofická fakulta; Katedra dějin umění; Obor: Dějiny výtvarných umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online.
  • HELEŠICOVÁ, Zuzana. Vlastní vila Josefa Místeckého ve Valašském Meziříčí. Brno, 2009 [cit. 2021-05-20]. 42 s. bakalářská. Filozofická fakulta; Seminář dějin umění, Dějiny umění; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (FF MU). Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.. Dostupné online.
  • KOUKALOVÁ (FLEKÁČOVÁ), Martina. „Architekti–Valaši“ Státní odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a přínos jejích učitelů a absolventů k moderní architektuře města; IN: Martina Flekáčová Koukalová: Východní Morava: Dějiny - Lidé - Krajina . Brno: Moravský zemský archiv v Brně prostřednictvím Státního okresního archivu Kroměříž, Státního okresního archivu Uherské Hradiště, Státního okresního archivu Vsetín a Státního okresního archivu Zlín, 2013; ročník 3. 16 s. Dostupné online. Kapitola 53 / Martina Flekáčová Koukalová: „Architekti–Valaši“ Státní odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, s. 53 až 75. Ke stažení ve formátu *.pdf. 
  • Portrét Josefa Místeckého od akademického sochaře a malíře Miloše Bublíka (1889–1961) z roku 1925, Valašsko: vlastivědná revue. 2013, číslo 31, strana 38.

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Helštýn (17).jpg
Autor: Radim Holiš, Licence: CC BY-SA 3.0
Památník obětem druhé světové války na vrchu Helštýn, Valašské Meziříčí