Josef Macur

prof. JUDr. Josef Macur, DrSc.
Děkan Právnické fakulty UJEP
Ve funkci:
1973 – 1984
PředchůdceBohumil Kučera
NástupceEduard Vlček
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození5. července 1928
Mistřín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. března 2002 (ve věku 73 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Alma materMasarykova univerzita
Univerzita Komenského
Profesepedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Macur (5. července 1928 Mistřín15. března 2002 Brno[1]) byl český procesualista druhé poloviny 20. století a děkan Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně v letech 1973–1984.

Život

Narodil se na Slovácku, měl dva mladší bratry, Milana a Petra, a jeho otec Josef i matka Františka byli oba učitelé. Celý život měl kladný vztah k hudbě, hrál např. na klavír, kytaru nebo akordeon a získal i několik ocenění. Později jako pedagog na právnické fakultě proslul i hrou na cimbál.[2] Po absolvování hodonínského gymnázia začal studovat na brněnské právnické fakultě, která však byla zrušena, studia práv tak dokončil roku 1951 v Bratislavě. Jeho učiteli byli např. František Weyr a Štefan Luby. Po ukončení studia pracoval jako podnikový právník Jihomoravské armaturky v Hodoníně a roku 1953 se oženil s učitelkou Annou Rychlíkovou, se kterou pak měl dcery Hanu a Michaelu a syna Jiřího. V roce 1956 se rozhodl jít do justice, pracoval jako soudce u trenčínského okresního soudu a později jako předseda odvolacího senátu u Krajského soudu v Bratislavě, od roku 1970 ale u něj převážil zájem o vědeckou práci. Odešel proto na znovuobnovenou právnickou fakultu v Brně, kde zůstal až do důchodu.[1][3]

Byl jejím dlouholetým děkanem a vedoucím katedry občanského práva, kde se hned v roce 1971 habilitoval a o osm let později se stal profesorem, téhož roku získal vědeckou hodnost doktora věd. I v době před rokem 1989 usiloval o vysokou odbornou úroveň fakulty a jeho publikační činnost mohla být příkladem; i přes tehdy nutné marxistické ladění seznamovaly jeho práce s tvorbou předních evropských procesualistů a nebál se např. obhajovat v té době politicky nepopulární správní soudnictví.[3] Jeho přednášky byly hojně navštěvovány a také se pravidelně zúčastňoval soutěží SVOČ (studentské vědecké odborné činnosti). Celý život se zajímal o filosofii a prosazoval systémově-strukturní přístup k právu; později reagoval i na nástup postmodernismu. V roce 1990, nespokojen s porevolučními změnami na fakultě, odešel do důchodu. Poté se soukromě věnoval vědecké práci a vydal zásadní díla novodobé české procesualistiky.[2] V roce 1998 obdržel z rukou předsedy Jednoty českých právníků Otakara Motejla stříbrnou Randovu medaili za zásluhu o významný rozvoj české právní vědy.[1]

Měl velký přehled o platném procesním právu i o právní teorii v zahraničí.[3] Ve svém díle se pohybuje v prostředí evropských i světových procesualistů, jejichž myšlenky tvůrčím způsobem rozvinul. Byl právním teoretikem v pravém smyslu, jeho práce se mohou zdát (na první pohled) složité; jejich určitým nedostatkem je, že nejsou vybaveny rejstříkem. Přesto představují základ česky psané vědy občanského práva procesního. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.[4]

Dílo

16 knih a více než 100 článků:

  • Základní otázky právní moci civilních soudních rozhodnutí (UJEP, Brno 1972)
  • Správní soudnictví (MU, Brno 1986)
  • Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním (MU, Brno 1991)
  • Správní soudnictví a jeho uplatnění v současné době (MU, Brno 1992)
  • Právo procesní a právo hmotné (MU, Brno 1993)
  • Problémy vzájemného vztahu práva procesního a hmotného (MU, Brno 1993)
  • Důkazní břemeno v civilním soudním řízení (MU, Brno 1995)
  • Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu (MU, Brno 1996)
  • Zásada projednací v civilním soudním řízení (MU, Brno 1997)
  • Kurs občanského práva procesního: exekuční právo (C. H. Beck, Praha 1998)
  • Kompenzace informačního deficitu procesní strany v civilním soudním sporu (MU, Brno 2000)
  • Postmodernismus a zjišťování skutkového stavu v civilním soudním řízení (MU, Brno 2001)
  • Předmět sporu v civilním soudním řízení (MU, Brno 2002)

Reference

  1. a b c Josef Macur (1928–2002) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2014-12-11]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. a b LAVICKÝ, Petr; SPÁČIL, Jiří. K nedožitým osmdesátinám profesora Josefa Macura. Universitas – revue Masarykovy univerzity. 2008, čís. 3, s. 69–70. Dostupné online. 
  3. a b c SPÁČIL, Jiří. Ohlédnutí za panem profesorem Macurem. Právní rozhledy. 2002, čís. 5, s. 253. 
  4. Josef Macur [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“