Josef Matěj

Josef Matěj
Základní informace
Narození19. února 1922
Brušperk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. března 1992 (ve věku 70 let)
Frýdlant nad Ostravicí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Brušperk
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, sbormistr, pozounista a varhaník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef (Jožka) Matěj (19. února 1922 Brušperk28. března 1992 Frýdlant nad Ostravicí) byl český pozounista a hudební skladatel.

Život

Josef Matěj pocházel z hudební rodiny. U otce se naučil hrát na pozoun a pokračoval v Ústavu hudby a zpěvu v Ostravě. Dva roky byl členem ostravského divadelního orchestru a poté pokračoval ve studiu hry na varhany a skladby na Pražské konzervatoři. Na varhany byl žákem Josef Kuhna a ve skladbě Emila Hlobila a Zdeňka Hůly. Od roku 1947 studoval na Akademii múzických umění u Jaroslava Řídkého.

Stal se sbormistrem pěveckého sdružení Union a lektorem hudební teorie a melodramatu na divadelní fakultě Akademie múzických umění. V kurzech Lidové umělecké tvořivosti vyučoval skladbu a hrál na pozoun v různých orchestrech. Jako skladatel spolupracoval s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, souborem ministerstva vnitra ale i s předními symfonickými tělesy.

Jeho skladebný styl vycházel z lašské lidové písně a byl silně ovlivněn i lidovou hudbou jiných národů. V jeho vrcholném díle, opeře Čtyřicet dnů hory Musa Dagh, jsou patrné ohlasy arménského a balkánského hudebního folklóru.

Jeho bratranec, Vladimír Matěj (19202005), byl rovněž hudebník. Působil jako dirigent Karlovarského symfonického orchestru. V roce 1968 emigroval do Švédska, kde také zemřel.

Jméno Jožky (Josefa) Matěje nese základní umělecká škola v jeho rodném Brušperku.[1]

Dílo

Vokální skladby

  • Vokální fuga (1947)
  • Sborový zpěv pro sóla sbor a velký orchestr (1950)
  • Tři duchovní písně pro tenor, violu, anglický roh a varhany (1952)
  • Ostnaté nebe, cyklus tří písní a ariet na slova Dagmar Hilarové a německé texty Ilse Weber pro soprán a komorní orchestr (1967)
  • Monogramy, pro velký sbor, sóla, recitátora a veliký orchestr (1968)
  • Ofélie, tři vokální fresky pro sólo soprán, recitátora, ženský sbor a nástrojovou skupinu na báseň Arthura Rimbauda v překladu Vítězslava Nezvala (1974)
  • Čtyřicet dnů hory Musa Dagh. Opera na motivy románu Franze Werfela, libreto: František Kafka a Jarmila Krulišová (1983)
  • Tvůrci, kantáta pro sbor a orchestr na text Františka Hrubína (1985-86)

Orchestrální skladby

  • 5 symfonií
  • Koncert pro pozoun a orchestr (1947–1951)
  • Smyčcová serenáda (1949)
  • Tři tance z podhůří z Beskydy (1951)
  • Tři symfonické tance (1952)
  • Koncert pro basový pozoun a orchestr (1952)
  • Sonáta da camera pro hoboj a komorní orchestr (1955)
  • Rapsodie pro violu a orchestr (1959–1960)
  • Koncert pro housle a orchestr (1961)
  • Koncert pro trubku a orchestr (1963)
  • Sonáta pro pozoun a smyčce (1965)
  • Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr (1967)
  • Koncert pro klarinet, smyčcový orchestr a klavír (1970)
  • Koncert pro violoncello a orchestr (1972)
  • Kytička na mohylu k pomníku padlým na Mamajevském kurganě. Symfonická fantazie (1987)
  • Trojkoncert pro trubku, lesní roh, pozoun a komorní orchestr

Komorní skladby

  • Klavírní variace (1947)
  • Suita pro hoboj a klavír (1949)
  • První smyčcový kvartet (1948)
  • Invokace, pro čtyři pozouny (1950)
  • Dechový kvintet (1956)
  • Druhý smyčcový kvartet (1966)
  • Sonáta pro housle a klavír (1971)
  • Hudba pro pět dechových nástrojů: „Omaggio a Leoš Janáček (1978)
  • Fantasia per organo (1981)

Zkomponoval rovněž řadu skladeb pro velký dechový orchestr a instruktivní literaturu pro dechové nástroje.

Odkazy

Reference

  1. Jožka Matěj [online]. Brušperk: Základní umělecká škola Jožky Matěje Brušperk, 2017 [cit. 2017-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-30. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“