Josef Matěj Navrátil

Josef Matěj Navrátil
Josef Navrátil (obraz J. Čermáka)
Narození	17. února 1798 Slaný České království České království
Úmrtí	21. dubna 1865 (ve věku 67 let) nebo 22. dubna 1865 (ve věku 67 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, ilustrátor a učitel
Děti	Antonín Navrátil
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Matěj Navrátil (17. února 1798 Slaný^[1][2] – 21. dubna 1865 Praha^{[3][pozn. 1]}) byl český malíř.

Josef Matěj Navrátil se vyučil u otce malířem pokojů. Od roku 1801 žil v Praze.^[2] Po studiu na pražské Akademii (1819–1823, prof. Josef Bergler) se stal malířem-dekoratérem. Dál se vzdělával, také na četných cestách do zahraničí, zvláště do Švýcarska^[2], cestoval ale také do Belgie, Francie, Itálie a Německa.^[2] Alpy navštívil poprvé roku 1843 a v následujících letech se sem pravidelně vracel. Jeho nástěnné malby z tohoto raného období zdobí dodnes různé objekty v Praze (včetně Pražského hradu a Poštovního muzea) a zámky v Liběchově^[2] (kde zajistil malířskou výzdobu v letech 1838–1854), Ploskovicích, Zákupech, Jirnech (s jeho známým Alpským pokojem) a jinde.

Jeho věhlas rostl a v roce 1850 se stal předsedou Jednoty výtvarných umělců.^[6] O jedenáct let později ale musel své aktivní malířské dráhy zanechat, protože částečně ochrnul na následky záchvatu mrtvice. Dožil v chudobě.

Zemřel roku 1865 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Josef Navrátil byl ženat, s manželkou Terezií, rozenou Mairanovou (1799–1887) měl tři syny a jednu dceru.^[7] Druhá dcera Emilie (* 1826) zemřela po porodu.^[8] V roce 1859 zemřel jeho syn Antonín, který byl rovněž malířem.^[6]

Po smrti Josefa Matěje Navrátila byla jeho díla zapomenuta. Poprvé byla souborně prezentována až v roce 1909 na první výstavě věnované tomuto malíři v Rudolfinu.^[6] Díky tomu se tak stala díla Josefa Matěje Navrátila předmětem zájmu historiků umění. V roce 1952 se po něm byla pojmenována ulice poblíž Karlova náměstí v Praze.^[9]

Inspiroval fotografa Josefa Sudka, který v padesátých letech objevuje jeho malířská zátiší, která reprodukoval nejen pro tisk, ale také sám pro sebe. Nechal se jimi ovlivnit při zaznamenávání kolínské krajiny a po druhé světové válce vytvořil cyklus Zátiší podle Navrátila, 1954.

J. M. Navrátil byl vynikající krajinář, ale nejvíce se zapsal svými zátišími a figurálními malbami a jejich skicami. V práci s barevnou skvrnou navazuje na světelnou malbu období rokoka. V duchu dobového romantismu klade důraz na vystižení snivé atmosféry horské přírody.^[10] V jeho obrazech dochází k míšení nejrůznějších stylů, ve skicách se dostává až na pokraj impresionismu.

Na císařském zámku v Zákupech při jeho úpravách jako budoucího sídla císaře v letech 1850 – 1853 s pomocí pomocníků vyzdobil 20 pokojů historickými a žánrovými obrazy, ornamenty, alegoriemi.^[6][11]

Nástěnnými malbami vyzdobil Josef Navrátil v roce 1847 i tzv. Vávrův mlýn v Praze (v objektu sídlí Poštovní muzeum). Malby v usedlosti Jezerka se nedochovaly.

Josef Navrátil vytvořil desítky drobných studií - olejomaleb, zejména zátiší, ale málokdy své obrazy podepisoval. Ke znalcům jeho díla patřil historik umění, dr. Václav Vilém Štech, rovněž slánský rodák.

Velikým poučením a překvapením, které otevřelo bohatý pohled do naší minulosti, byla výstava Josefa Navrátila, pořádaná amatéry a sběrateli v Rudolfinu na začátku roku 1909. Znal jsem některé krajinky tohoto zapomenutého umělce, jehož K. B. Mádl celkem odbyl v historickém pohledu na naše umění v Památníku České akademie. Bývaly ozdobou staropražských domácností. Chodil jsem dlouho kolem výlohy Topičova závodu, kde stále nabízena byla jeho veliká krajina. Otec kdysi chtěl koupit toto dílo slánského rodáka – ale stálo sto šedesát korun, sumu přesahující učitelské možnosti.

V. V. Štech ^[12]

• Dílo Josefa Matěje Navrátila
• 
  V zahradní restauraci (kolem 1850)
• 
  Horská krajina u Vyššího Brodu (kolem 1830)
• 
  Čtenářka (1850)
• 
  Krajina se zříceninou
• 
  V horách
• 
  Ruiny Hradu – Kvaš
• 
  Olej na papíru. Slepcův den.
• 
  Josef Navrátil - Ruiny

• Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
• Toman P., Josef Navrátil, Praha 1919
• Toman P., Seznam vystavených děl Josefa Navrátila, Rudolfinum Praha 1919
• Toman P., Josef Navrátil. Jeho život a dílo, Praha 1932
• Jaromír Pečírka: Josef Navrátil. Mánes - Melantrich, Praha 1940
• Volavka V., Josef Navrátil, Prameny sv. 36, Praha 1940
• Jaromír Pečírka: Josef Navrátil, Kolín n. L., 1951
• Macková O., Krajiny Josefa Navrátila, NG Praha 1960
• Macková O., a kol., Josef navrátil, obrazy a kresby, NG Praha 1965
• MACKOVÁ, Olga. Nové poznatky o obrazech Josefa Navrátila. K Výstavě v Kinského paláci 1965. Umění, roč. 14, 1966, č. 3, s. 231-246, obr.
• V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 56, 91, 125, 134, 200–203, 215, 218, 225, 239
• Macková O., Josef Navrátil, ZČG Plzeň 1974
• Josef Navrátil a český romantismus. Katalog výstavy obrazů J. Navrátila a 19 malířů z let 1800–1870. Litoměřice červen–srpen 1987.
• Janištinová A., Josef Navrátil, Hlinsko 1991
• LEBROVÁ, Dobromila. Josef Matěj Navrátil, malíř [online]. Senior Tip [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
• VOLAVKOVKOVÁ-SKOŘEPOVÁ, Zdenka. Rod Navrátilů a některé problémy uměleckých počátků Josefa Navrátila. Umění, roč. 16, 1966, č. 4, s. 405-420, obr.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Matěj Navrátil na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Matěj Navrátil
• Autor Josef Matěj Navrátil ve Wikizdrojích (anglicky)
• Seznam prací o Josefu Navrátilovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Josef Matěj Navrátil v informačním systému abART
• ČT 2011, dokument Josef Navrátil: Vývěsní štíty pro vinárnu Chlumeckého
• Hrob Josefa Matěje Navrátila na pražských Olšanských hřbitovech