Josef Miloslav Rautenkranc

Josef Miloslav Rautenkranc
Narození2. března 1776
Hradec Králové
Úmrtí22. července 1817 (ve věku 41 let)
Sedlec
Povoláníspisovatel, profesor, básník, překladatel a katolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Miloslav Rautenkranc (2. března 1776 Hradec Králové – 22. července 1817 Sedlec) byl český římskokatolický kněz, obrozenecký básník, pedagog a novinář.

Život

Narodil se 2. března 1776 v Hradci Králové.[1] Po absolvování základní školy a tamního gymnázia roku 1790 odjel do Prahy studovat filozofii, kde navštěvoval přednášky o českém jazyce od Františka Martina Pelcla a spřátelil se s profesorem matematiky Stanislavem Vydrou. Ten ho seznámil s významnými spisovateli tehdejší doby, jako byli Josef Dobrovský, Antonín Jaroslav Puchmajer či Václav Matěj Kramerius. Kromě toho se věnoval i studiu ostatních jazykům, těmi byly polština, ruština, francouzština a italština.

Po absolutoriu byl 30. března 1798 v Hradci Králové vysvěcen na kněze. 3. května téhož roku se stal kaplanem v Nebovidech,[2] odkud byl vyslán k farnosti v Církvici za účelem pastorace.[3]

Kvůli svému zdravotnímu stavu byl však dočasně poslán k odpočinku. V roce 1802 odešel zpět do Hradce Králové, tam požádal zdejšího biskupa o české přednášky v teologickém semináři. Jeho žádosti bylo vyhověno a byl tak jmenován českým profesorem.[4]

V letech 1803–1805 působil jako soukromý učitel prvních tří ročníků gymnázií v Jaroměři.[5] Později byl zaměstnán ve hlavní škole v Nových Dvorech u Kutné Hory,[6] od roku 1805 jako katecheta, v letech 1807–1812 jako ředitel, rovněž začal pracovat v rodinné knihovně u Jana Rudolfa Chotka z Chotkova.[7] Za jeho horlivost v oblasti vzdělávání byl často chválen a vyznamenán, například v roce 1811 českou státní vládou. 18. října 1812 byl jmenován farářem ve farnosti Sedlec u Kutné Hory. Tam také 22. července 1817 zemřel.[8]

Dílo

Josef Miloslav Rautenkranc se proslavil zejména jako básník, byl nazýván českým Anakreónem.[9] Jeho básně se objevily v několika svazcích básní Antonína Jaroslava Puchmajera z let 1797 a 1798.[10] Poté se pod pseudonymem Miloslav Rautovský pokusil psát básně a příležitostné písně, a to jak ve světské, tak i duchovní. Rozsáhlou sbírku jeho básní vydal až v roce 1836 jeho přítel Vojtěch Nejedlý a byl to druhý svazek sbíraných básní Antonína Jaroslava Puchmajera.

Mezi jeho nejznámější básně patří Zpěv plesajících Čechův o slavnosti pokoje (1814, 1818 vyšlo v časopise Hlasatel český) a balada Poutnice (1818), přeložená balada Gottfrieda Augusta Bürgera,[11] který ji přeložil z angličtiny.[10]

Skládal též písně o českých vojácích („Na vlastenectví! Zpěv českých hrdinů 1813“, „Zpěv osady vojenské 1813“). Nejdůležitější jsou ale jeho pedagogická a kazatelská díla, kupříkladu jeho články Proč by se fungovaly v hlavních školách království Českého učitele také česky v Hlasateli českém (1818)[12] a Vlastenecké žádosti v Prvotinách (1815).

Náboženská literatura

  • Pokrm dusse, aneb, Cwičenj se w pobožnosti pro dobré katolické Křesťany obzwlásstně při Mssi swaté na wssecky weyročnj slawnosti a swátky Pána nasseho, geho blahoslawené Matky, a milých Swatých; s modlitbami rannjmi wečernjmi, k sw. Zpowědi a Wečeři Páně, a s ginými modlitbami a litanyemi; též s krátce obsaženým křesťanským mrawným učenjm, Praha 1803
  • Modlitby pro mladé lidi přeložené podle Michala Kajetána Herrmanna, Konsys. Rady, Sskolnjho Dohljžitele w Kadaňském Wikařstwj a Faráře Dehlowského od Jozeffa Rautenkrance, Katechety Nowodwořského, Praha 1808
  • Kázánj postnj Jozefa Rautenkrance. Na 3 ročnj běhy rozdělená a w 1 sv. wedená a wyd. od Mikulásse Rautenkrance, Hradec Králové 1825

Pedagogická literatura

  • Cwičenj w mluwenj Gazykem Německým. Uibungen im Deutschsprechen : ein Versuch, durch praktische Anweisung, nach einer stufenweisen Ordnung den čechischen Schülern in deutschen Schulen das Deutschsprechen zu erleichtern ; auch für die Deutschen zur Uibung im Čechischsprechen brauchbar, Praha 1819

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Miloslav Rautenkranc na polské Wikipedii.

  1. ↑ TRIEFUNK, Karel. Historie literatury české. Praha: Ed. Grégr a Ferd. Dattel, 1885. 
  2. ↑ Obzor čtrnáctidenně. Seznam pro poučení a zábavu. Brno: 25. ledna 1885. 
  3. ↑ Týdenní Obnova. Hradec Králové: 8. června 1901. 
  4. ↑ ŠEMBERA, Alois Vojtěch. Dějiny řeči a literatury československé. Věk novější. Od r. 1409 až do r. 1868. Vídeň: Vlastním nákladem, 1868. 
  5. ↑ KNAPP, Antonín. Paměti královského věnovaného města Jaroměře nad Labem. Jaroměř: Královské věnné město Jaroměř, 1887. 
  6. ↑ VOROVKA, Karel. Čítací kniha pro ústavy učitelské. Díl 3 (pro 3 a 4 ročník). Praha: [s.n.], 1881. 
  7. ↑ LEDR, Josef. Děje panství a města Nové Dvorů. Kutná Hora: Nákladem knihkupectví Karla Šolce, 1884. S. 216–219. 
  8. ↑ Lidové noviny. Brno: 21. června 1942. 
  9. ↑ Časopis Svoboda. Praha: 10. května 1870. 
  10. ↑ a b VAŠKOVSKÝ, František. Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Čásť I. Období předbřeznové. Praha: Fr. Borový, 1886. 
  11. ↑ HOVORKA, Josef Miloslav. Doba úpadku a vzkříšení národní literatury české se zřetelem k události dějepisným. Praha: Josef Miloslav Hovorka, 1888. 
  12. ↑ Kritická příloha k Národním listům. Praha: 5. dubna 1864. 

Externí odkazy