Josef Neuwirth

Prof. Josef Neuwirth
Josef Neuwirth
Narození	5. června 1855 Zahrádky u České Lípy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	25. dubna 1934 (ve věku 78 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita Praha
Povolání	historik umění
Zaměstnavatelé	Univerzita Karlova Technická univerzita Vídeň
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef (Joseph) Neuwirth (5. června 1855 Zahrádky u České Lípy^[1] – 25. dubna 1934 Vídeň) byl český, německy píšící, historik českého středověkého umění doby Karla IV., vysokoškolský profesor, pracovník státní památkové péče.

Josef Franz Neuwirth se narodil v rodině Josefa Neuwirtha, ředitele Nového zámku Alfréda Kounice v Zahrádkách u České Lípy. Po absolvování augustiniánského gymnázia v České Lípě studoval v letech 1875–1878 germanistiku, historii, klasickou filologii, dějiny umění a archeologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Během studií se angažoval v rakouské pobočce německého studentského hnutí (Corps Austria) a ve spolku šermířů Korbschläger (název podle bezpečnostního krytu záštity kordu v podobě drátěného košíku). V letech 1880 – 1885 působil jako středoškolský pedagog na německém gymnáziu na Starém Městě, kde byl 18. července roku 1882 jmenován řádným profesorem.^[2] Roku 1886 se habilitoval na německé univerzitě v Praze (u profesora Alwina Schultze). Roku 1895 zde získal mimořádnou a 1897 řádnou profesuru ještě za doby působení prof. Alwina Schultze, jehož byl žákem^[3]. V letech 1891–1934 byl korespondujícím, později řádným členem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách („Gessellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen“).^[4]

Byl korespondentem vídeňské Centrální komise pro ochranu památek pro Čechy (1886) a pro Dolní Rakousy (1900), od roku 1902 členem komise a v letech 1905–1914 generálním kozervátorem její II. sekce. Roku 1899 i s rodinou přesídlil do Vídně. V letech 1899–1926 tam byl profesorem obecných dějin umění na Vídeňské technice, v letech 1903–1905 jejím rektorem. Působil jako dvorní rada (1905). U příležitosti jeho penzionování roku 1926 mu byl udělen titul doktora honoris causa na německé technické univerzitě v Brně a roku 1932 stejný titul na Technické univerzitě ve Vídni.

22. července 1882 nebo až 3. února 1883^[5] se Neuwirth v evangelickém kostele augsburského vyznání oženil s Gabrielou Luisou Adelheid von Stein (* 25. 5. 1859 nebo 1860), dcerou německého přírodovědce prof. Samuela Friedricha Nathaniela, rytíře von Stein (1818–1885), profesora a v letech 1875–1876 rektora pražské německé univerzity.

Měli tři děti. Dcera Rosa Neuwirthová (1883-1929) byla známou rakouskou keramičkou, synové se jmenovali Friedrich (*1885) a Kurt (*1893)^[6].

• 1908 Řád železné koruny císaře Františka Josefa I.
• 1926 Dr. techn. h. c., Německá technika v Brně
• 1932 Dr. techn. h. c., Vídeňská technika

Zabýval se českým středověkým uměním a před odchodem do Vídně publikoval práci o křesťanském umění doby Přemyslovců.^[7] Navázal na práci Bernarda Gruebera. Dopustil se některých omylů v dataci rotund, jejichž vznik kladl až do 12. století. Správně vyzdvihl význam cisterciáckého řádu pro uvedení gotického slohu do českých zemí. V šesti svazcích postupně publikoval historické práce, které mapovaly architekturu a umění gotiky.^[8]

Věnoval se systematicky studiu a publikování písemných pramenů k pražské dómské huti. Správně určil původ architektů Svatovítské katedrály Matyáše z Arrasu i Petra Parléře i jejich podíl na stavbě^[9]

Díky dobré znalosti srovnávacího materiálu z Německa, Itálie a Francie pozvedl studium českého umění na evropskou úroveň. Podrobně zkoumal nástěnné a deskové malby na Karlštejně a v Emauzích v Praze. Se závěry jeho bádání polemizoval Max Dvořák.

• Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombaues in der J. 1372–1387, Praha 1890
• Peter Parler von Gmünd, Dombaumeister in Prag und seine Familie, Praha 1891
• Studien zur Geschichte der Gothik in Böhmen Teil 1–6, Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 30, Praha 1892–1899. Der Baubeginn der Frohnleichnams- und Barbarakirche in Kuttenberg = Studien zur Geschichte der Gotik in Böhmen, II. K. u. k. Hofdruckerei A. Haase, Prag, 1893.^[10]
• Geschichte der bildenden Kunst in Böhmen vom Tode Wenzels III. bis zu den Hussitenkriegen, Prag 1893
• Die Junker von Prag, Prag 1894
• Die Wandgemälde im Kreuzgange des Emausklosters in Prag, Prag 1895
• Mittelalterliche Wandgemälde und Tafelbilder der Burg Karlstein in Böhmen. Forschungen zur Kunstgeschichte Böhmens 1, Prag 1896
• Der verlorene Cyklus böhmischer Herrscherbilder in der Prager Königsburg, Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 35, 1896
• Der Bildercyklus der Luxemburger Stammbaumes aus Karlstein I (mit 16 Lichtdrucktafeln). Forschungen zur Kunstgeschichte Böhmens 2, Prag Calve 1897
• Die Wandgemälde im Kreuzgange des Emausklosters in Prag. Forschungen zur Kunstgeschichte Böhmens 3, Prag 1898
• Forschungen zur Kunstgeschichte Böhmens, Kunst und Litteratur in Böhmen, T. I–III, Praha 1896, 1897, 1898
• Handbuch der Kunstgeschichte, Band 2: Frühchristliche Kunst des Mittelalters, 11. umgebarbeitete Auflage, Leipzig 1921
• Bilder aus der deutschen Geschichte, Teil 1 und 2, Nürnberg 1925
• Josef Neuwirth: 1855–1934; von der Wiege bis zur Bahre; Autobiographie, Frankfurt am Main 2009

• některé odkazy byly převzaty z článku Josef Neuwirth (Kunsthistoriker) v německé Wikipedii

• Richard Biegel – Roman Prahl – Jakub Bachtík (eds.). Století Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Praha: FF UK, 2020, s. 280–284. ISBN 978-80-7308-962-7.
• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1008–1010, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Horová A., ed., 1995, Academia, Praha, ISBN 80-200-0522-6
• Kapitoly z českého dějepisu umění/1, ed. Chadraba R a kol., Odeon, Praha, 1986 (s.203, 205–208)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Neuwirth na Wikimedia Commons
• Josef Neuwirth v informačním systému abART