Josef Niklas

Josef Niklas
Josef Niklas podle fotografie kreslil Jan Vilím
Narození	11. března 1817 Volyně Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	10. října 1877 (ve věku 60 let) Praha-Nové Město Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	architekt
Děti	František Niklas
Příbuzní	František Niklas syn Vácslav Havel synovec
Hnutí	historismus, novorenesance
Významná díla	interiéry Španělské synagogy
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Niklas (11. března 1817 Volyně^[1] – 9. října^[2][3] nebo 10. října 1877 Praha-Nové Město) byl český architekt a stavitel období historismu, a pedagog.

Základní vzdělání získal v Českém Krumlově, odkud pak přešel na pražský Polytechnický ústav. Po jeho absolvování v roce 1836 pracoval určitou dobu u pražského stavitele Frenzla.

V roce 1845 podnikl studijní cestu do Německa, Francie a Itálie. Po návratu do Prahy se oženil s Magdalénou Havlovou (1829–1908), s níž měl tři děti. Působil nejprve jako jako tvůrce technických výkresů, dále jako stavitel a architekt.^[4]

Věnoval se i pedagogické činnosti: roku 1849 se stal asistentem Bernharda Gruebera na pražské technice, v roce 1850 byl učitelem kreslení na české reálce a od roku 1864 zkušebním komisařem pro civilní měřiče a profesorem pražské techniky v oboru pozemního stavitelství.^[4] V letech 1873–1874 na této škole zastával funkci rektora.^[5]

Jeho žákem byl například Jan Koula^[6] a v letech 1871–1873 byl jeho asistentem na České technice v Praze Antonín Wiehl, vůdčí osobnost české neorenesance.

Zemřel roku 1877 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.^[7]

• Divadlo Pštroska, dřevěná konstrukce, otevřeno 1849; 1869 zbořeno^[8]
• Dům továrníka Richarda, rytíře Dotzauera v novogotickém stylu, v Hybernské ulici čp. 1009/II v Praze, 1854 (zbořeno)
• Novoměstské divadlo (též divadlo Před Koňskou branou), 1858 ^[4] (zbořeno)
• Zámek Jetřichovice, 1859^[4][9]
• Usedlost Hadovka, 1859^[10]
• Zámek v obci Dub, 1860^[4]
• Interiéry Španělské synagogy 1868 ^[11]
• Zámek ve Skřivanech, 1868 ^[4]
• radnice Netolice, 1869 ^[12]
• Německé divadlo v Plzni, 1869 (zbořeno 1977)^[13]
• Aréna Na hradbách, 1869 (zbořeno)^[14]
• Nové proboštství vyšehradské, 1874 ^[4][15]
• Kanovnická rezidence na Vyšehradě, 1874^[8]
• Hlavní oltář pro kostel v Hořepníku ^[4]
• Postranní oltář pro kostel v Třeboradicích ^[4]
• bronzové lustry v sále Paláce Žofín^[4]

• NIKLAS, Josef; ŠANDA, František. Slohy stavitelské od nejstarších dob až na dobu nynější. Praha: I.L. Kober, 1865. Dostupné online. 

• 
  Novoměstské divadlo (1858)
• 
  Zámek Jetřichovice (1859)
• 
  Zámek Dub (1860)
• 
  Interiér Španělské synagogy v Praze (1868)
• 
  Zámek Skřivany (1868)
• 
  Radnice v Netolicích (1869)
• 
  Německé divadlo v Plzni (1869)
• 
  Nové proboštství (1874)
• 

  (c) Vadim Zhivotovsky, CC BY 3.0
  Kanovnická rezidence (1874)

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• Nová encyklopedie českého výtvarného umění II., Academia Praha 1995.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Niklas na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Niklas
• Josef Niklas v informačním systému abART