Josef Opitz

Josef Opitz
Narození	19. března 1890 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1963 (ve věku 73 let) Tübingen Německo Německo
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Německá univerzita v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povolání	malíř, historik umění, učitel a muzeolog
Příbuzní	Ferdinand Opitz bratr
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Opitz (19. března 1890 Praha^[1] – 24. dubna 1963 Tübingen) byl sudetoněmecký historik umění – medievalista, vědec, muzejní pracovník a malíř.

Životopis

Narodil se v sudetoněmecké rodině teritoriálních českých vlastenců, usedlých v Praze, s kořeny v severovýchodních Čechách, a to na Šluknovsku, Rumbursku a Broumovsku, nejméně pěti generací. Jeho otec Ferdinand a strýc Wenzel provozovali úspěšnou ryteckou a litografickou dílnu, tiskárnu a prodejnu papírnictví v Celetné ulici na Starém Městě pražském. Jeho matka Terezie, rozená Militká, pocházela z české rodiny. Z otcova prvního manželství měl nevlastního bratra Ferdinanda Ignáce (1885–1960), který vyrůstal u prarodičů Grohmannových, vystudoval sochařství na pražské Akademii u J. V. Myslbeka, odjel na stipendijní cestu do Říma a usadil se ve Vídni.^[2]

Po absolutoriu německého gymnasia na Vinohradech Josef Opitz začal studium právnické fakulty Karlovy univerzity^[3], ale po dvou semestrech přestoupil na filozofickou fakultu německé univerzity, kde vystudoval dějiny umění jako žák prof. Alwina Schultze a Aloise Rzacha, protože seminář dějin umění svého specialistu pro novověkou uměnovědu již neměl. Absolvoval roku 1916.^[4] Nejprve tam vykonával funkci jednoho ze dvou asistentů semináře dějin umění a přátelil se mj. s židovsko-německými spolužáky, například s Maxem Brodem. Dále vystudoval jednoletý kurs restaurátorských technik na Akademii ve Vídni.

Od roku 1926 do 30. let 20. století pracoval na výzkumu severočeského gotického sochařství v muzeu v Chomutově a v Kadani. Oženil se v Praze se sudetskou Němkou Elsou, rozenou Sperker (* 1892), a žil v Praze. Dojížděl do Kadaně, kde jeho žena byla učitelkou a kde se mu narodil jediný potomek, dcera Brigitte.

Položil základ studia dějin středověkého a renesančního umění severozápadních Čech. Výsledky dlouholetého výzkumu publikoval v řadě studií v českých i německých časopisech a formou výstavních katalogů. Zamýšlel je shrnout v publikaci o dvou svazcích, nazvané Sochařství v Čechách za doby Lucemburků. První díl vydal v Praze česky roku 1935, zahrnoval léta 1310–1360. Druhý svazek měl obsáhnout léta 1360–1420, ale ten již nevydal.

Dále Josef Opitz pracoval jako knihovní čekatel v Univerzitní knihovně v Praze, od roku 1930 jako knihovník na Akademii výtvarných umění, kde od roku 1936 také přednášel a habilitoval se jako docent dějin umění. Učil také dějiny umění na – tehdy střední – Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po Mnichovu, a zejména po zavedení rasových Norimberských zákonů byl Josef Opitz vytipován za vhodného kandidáta na vedoucí funkci dosud českého muzejnictví.

V červnu roku 1941 byl říšským protektorem pro Čechy a Moravu jmenován přednostou historicko-archeologického oddělení Národního muzea v Praze. V této funkci setrval do počátku května 1945, kdy uprchl do západního Německa a propukla jeho duševní nemoc.

Od května roku 1945 žil na německé straně Šumavy ve vesnici Finsterau, kde se sešel s rodinou a díky manželce, která tam učila na obecné škole, mohla rodina bydlet v budově školy, zatímco ostatní vysídlení Němci museli sdílet dřevěná provizoria. Věnoval se kreslení a malbě, zejména portrétů, konvolut obrazů byl později převzat do tamního muzea. Žil tam i s rodinou do roku 1956, kdy odjeli do Tübingenu. Ke své původní profesi ani k publikaci rozpracovaných uměleckohistorických prací se již nevrátil.

Dílo

První články o díle sochaře Ulricha Creutze vydal německy roku 1922. Dále napsal či se podílel jako spoluautor na dvou desítkách knižních titulů (včetně katalogů výstav), převážně o starém umění a místopisu okresů Kadaň, Teplice, Chomutov a Most. Psal také o plastice období baroka a rokoka. Uspořádal několik výstav, naposledy v Praze v ambitu Lorety o madonách.

Bibliografie (výběr)

• Ulrich Creutz und die gotische Plastik im Bezirke Kaaden, Erzgebirgs-Zeitung 42, 43, Kaaden 1922, s. 20-28, 38-40, 104-112, 180-183, 212-215, 239-243, tab. V-XII
• Ulrich Creutz und die gotische Plastik im Bezirke Kaaden, Erzgebirgs-Zeitung 44, Kaaden 1923, s. 10-14, 38-40, tab. XII-XIII
• Alte Kunst der Bezirke Kaaden-Pressnitz, Kaaden 1924
• Das Kaadener Franziskaner-Kloster, Kaaden 1924
• Ulrich Creutz, ein unbekannter Bildhauer des Erzebirges, Kaaden 1924
• Die Galerie des Stiftes Ossegg, Komotau 1930
• Gotické malířství a plastika severozápadních Čech, Praha 1930
• Das komotauer Rathaus, Komotau 1932
• Nordwestböhmen in der Kunst 1530-1680, Komotau 1932
• Sochařství v Čechách za doby Lucemburků I, Praha 1935 (něm. 1936)

Odkazy

Literatura

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1044-1045, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Dana Stehlíková: Josef Opitz v Národním muzeu 1941 - 1945, in: Renáta Gubíková, Markéta Prontekerová (eds.), Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, Oblastní muzeum Chomutov 2015, s. 55-84. ISBN 978-80-87898-11-6.
• Jan KLÍPA: Josef Opitz a kulturní historie, in: Renáta Gubíková, Markéta Prontekerová (eds.), Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, Oblastní muzeum Chomutov 2015, s. 131-141. ISBN 978-80-87898-11-6. https://www.academia.edu/24288955/
• Josef Opitz - Gotické sochařství v severozápadních Čechách, sborník z kolokvia uspořádaného k 70. výročí otevření výstavy. Eds. J. Neudertová a P. Hrubý. Ústí nad Labem 1999
• Milena Bartlová, Soupis publikací Josefa Opitze, in: Gotické sochařství v severozápadních Čechách, sborník z kolokvia uspořádaného k 70. výročí otevření výstavy. Eds. J. Neudertová a P. Hrubý. Ústí nad Labem 1999, s. 19-23
• Philipp Ortmeier: Josef Opitz (1890–1963) – Bleibe in Finsterau. In: Passauer Kunst Blätter Nr. 40 (2-2007), S. 12–19 [1]
• Martin Ortmeier: Josef Opitz in Finsterau 1946–1953. In: Renáta Gubíková und Markéta Prontekerová (Hgg.): Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350-1590 – Josef Opitz und die Kunst im Komotauer und Kaadner Land 1350-1590. Komutov 2015, S. 84-103 (enthält tschechische Version und englische Zusammenfassung)
• Martin Ortmeier: Zwei Anekdoten vom Ende des Krieges am Ende der Welt. Beiläufige Ereignisse des Jahres 1945 im Bergdorf Finsterau an der böhmischen Grenze. In: Angerer, Birgit, Renate Bärnthol u.a. (Hgg.). Volk, Heimat, Dorf. Ideologie und Wirklichkeit im ländlichen Bayern der 1930er und 1940er Jahre. Petersberg 2016, S. 95-106. ISBN 978-3-7319-0349-9

Reference

Ohlasy

Výstava Josef Opitz (1890–1963) na státním zámku Krásné Březno, 13.2.-19.5.2017. Info na webu NPÚ Archivováno 19. 6. 2020 na Wayback Machine..

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Opitz na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Opitz
• Josef Opitz v informačním systému abART
• Nová expozice gotického a raně renesančního umění, nazvaná Všemu světu na útěchu, sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1360-1590 a výstava Josef Opitz byly 16. října 2013 otevřeny v Oblastním muzeu v Chomutově, http://www.muzeum-cv.net.