Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu
Josef Osvald III. hrabě z Thun-Hohensteinu | |
---|---|
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1914[zdroj?] – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Poslanec českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1909 – 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Císařský komoří | |
Vojenská služba | |
Hodnost | nadporučík |
Narození | 18. prosince 1878 Klášterec nad Ohří Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 21. září 1942 (ve věku 63 let) Klášterec nad Ohří Protektorát Čechy a Morava |
Titul | hrabě |
Choť | svobodný |
Rodiče | Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu (1849–1913) a Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu (1859–1935) |
Děti | 0 |
Příbuzní | adoptovaný synovec: Matyáš Osvald z Thun-Hohensteinu (1914–1991) děd: Arnošt František z Valštejna-Wartenbergu (1821–1904) babička: Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909) |
Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Osvald III. hrabě z Thun-Hohensteinu (též Josef Osvald III. Matyáš hrabě Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt, německy Joseph Oswald III. Matthias Reichsgraf von Thun und Hohenstein-Salm-Reifferscheidt, 18. prosince 1878, Klášterec nad Ohří – 21. září 1942, Klášterec nad Ohří[1]) byl český šlechtic, politik a velkostatkář z klášterecké větve starého rodu Thun-Hohensteinů.
Životopis
Narodil se na zámku v Klášterci nad Ohří jako nejstarší ze tří synů Josefa Osvalda II. z Thun-Hohensteinu (1849–1913), matka Kristina Alžběta (1859–1935) patřila k rodině Valdštejnů z Vartenberka. Studoval na vídeňské akademii Theresianum, po maturitě na gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1905 dosáhl tiulu doktora práv. Krátce sloužil v armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka. V letech 1909–1913 byl poslancem českého zemského sněmu a po otci v roce 1914 získal dědičné místo v rakouské panské sněmovně. Spolu s otcem užíval od roku 1897 alianční příjmení Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. V roce 1913 zdědil několik velkostatků v severních a východních Čechách a na Vysočině (Klášterec nad Ohří, Žehušice, Benešov nad Ploučnicí, Světlá nad Sázavou, Hanšpach).
Hned po převzetí rodového dědictví přistoupil k rozprodeji zadlužených částí majetku. V roce 1913 prodal Žehušice, o rok později inkasoval od židovského průmyslníka Richarda Morawetze dva a půl miliónu korun za velkostatek Světlá nad Sázavou.[2] Po vzniku Československa prodal rodový palác v Thunovské ulici v Praze vládě Spojeného království, od té doby zde sídlí britské velvyslanectví. Po provedení pozemkové reformy na velkostatku Lipová (dříve Hanšpach) prodal i zámek v Lipové. Po pozemkové reformě prodal v roce 1927 i zámek v Benešově nad Ploučnicí. Hospodaření na značně zmenšeném majetku vykazovalo stále pasivní bilanci, mimo jiné kvůli nutným investicím do rodinné porcelánky Thun v Klášterci nad Ohří.
Josef Osvald III. zemřel svobodný a bezdětný během druhé světové války na zámku v Klášterci nad Ohří. Dědicem majetku se stal jeho adoptovaný synovec Matyáš Osvald z Thun-Hohensteinu (1914–1991), jemuž byly velkostatky zestátněny v roce 1945 na základě Benešových dekretů.
Odkazy
Reference
- ↑ Matrika zemřelých 1942–1943, rok 1942, Klášterec nad Ohří (Klösterle a. Eger, inventární číslo 13384, signatura S123/5), pag. (Nr.) 55 [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ HOŘEJŠ, Miloš: Arizace pozemkového majetku židovských elit na příkladu rodiny Morawethů in: Šlechticův Žid. Žid šlechticem. Židovské elity a židovská šlechta v novověku a moderní době; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 186–187 ISBN 978-80-7464-730-7
Literatura
- KURTANIČ, Josef A. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. Klášterec nad Ohří: Josef A. Kurtanič (vlastním nákladem), 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-4262-3.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: Brück & Sohn Kunstverlag Meißen, Licence: CC0
Klösterle; Schloß, Eger