Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu

Josef Osvald III. hrabě z Thun-Hohensteinu
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1914[zdroj?] – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Poslanec českého zemského sněmu
Ve funkci: 1909 – 1913
Panovník	František Josef I.
Císařský komoří
Vojenská služba
Hodnost	nadporučík
Narození	18. prosince 1878 Klášterec nad Ohří Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. září 1942 (ve věku 63 let) Klášterec nad Ohří Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Titul	hrabě
Choť	svobodný
Rodiče	Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu (1849–1913) a Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu (1859–1935)
Děti	0
Příbuzní	adoptovaný synovec: Matyáš Osvald z Thun-Hohensteinu (1914–1991) děd: Arnošt František z Valštejna-Wartenbergu (1821–1904) babička: Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909)
Alma mater	Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Osvald III. hrabě z Thun-Hohensteinu (též Josef Osvald III. Matyáš hrabě Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt, německy Joseph Oswald III. Matthias Reichsgraf von Thun und Hohenstein-Salm-Reifferscheidt, 18. prosince 1878, Klášterec nad Ohří – 21. září 1942, Klášterec nad Ohří^[1]) byl český šlechtic, politik a velkostatkář z klášterecké větve starého rodu Thun-Hohensteinů.

Životopis

Narodil se na zámku v Klášterci nad Ohří jako nejstarší ze tří synů Josefa Osvalda II. z Thun-Hohensteinu (1849–1913), matka Kristina Alžběta (1859–1935) patřila k rodině Valdštejnů z Vartenberka. Studoval na vídeňské akademii Theresianum, po maturitě na gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1905 dosáhl tiulu doktora práv. Krátce sloužil v armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka. V letech 1909–1913 byl poslancem českého zemského sněmu a po otci v roce 1914 získal dědičné místo v rakouské panské sněmovně. Spolu s otcem užíval od roku 1897 alianční příjmení Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. V roce 1913 zdědil několik velkostatků v severních a východních Čechách a na Vysočině (Klášterec nad Ohří, Žehušice, Benešov nad Ploučnicí, Světlá nad Sázavou, Hanšpach).

Hned po převzetí rodového dědictví přistoupil k rozprodeji zadlužených částí majetku. V roce 1913 prodal Žehušice, o rok později inkasoval od židovského průmyslníka Richarda Morawetze dva a půl miliónu korun za velkostatek Světlá nad Sázavou.^[2] Po vzniku Československa prodal rodový palác v Thunovské ulici v Praze vládě Spojeného království, od té doby zde sídlí britské velvyslanectví. Po provedení pozemkové reformy na velkostatku Lipová (dříve Hanšpach) prodal i zámek v Lipové. Po pozemkové reformě prodal v roce 1927 i zámek v Benešově nad Ploučnicí. Hospodaření na značně zmenšeném majetku vykazovalo stále pasivní bilanci, mimo jiné kvůli nutným investicím do rodinné porcelánky Thun v Klášterci nad Ohří.

Josef Osvald III. zemřel svobodný a bezdětný během druhé světové války na zámku v Klášterci nad Ohří. Dědicem majetku se stal jeho adoptovaný synovec Matyáš Osvald z Thun-Hohensteinu (1914–1991), jemuž byly velkostatky zestátněny v roce 1945 na základě Benešových dekretů.

Odkazy

Reference

Literatura

• KURTANIČ, Josef A. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. Klášterec nad Ohří: Josef A. Kurtanič (vlastním nákladem), 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-4262-3. 

Externí odkazy

• Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu na webu rakouského parlamentu

• Rodokmen klášterecké linie Thun-Hohensteinů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Archivováno 2. 7. 2017 na Wayback Machine.