Josef Páleníček

Josef Páleníček
Josef Páleníček
	Josef Páleníček
Základní informace
Narození	19. července 1914; Travnik; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. března 1991 (ve věku 76 let); Praha; Československo
Povolání	klavírista, hudební skladatel, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Nástroje	klavír
Ocenění	národní umělec (1979)
Děti	Jan Páleníček
Příbuzní	vnuk Jean-Gaspard Páleníček
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Páleníček (19. července 1914 Travnik v Bosně a Hercegovině – 7. března 1991 Praha) byl český klavírní virtuos, hudební skladatel a hudební pedagog. Byl dlouholetým členem Českého tria a profesorem klavírní hry na pražské Akademii múzických umění. Jeho syn Jan Páleníček je českým violoncellistou. Jeho vnukem je básník a spisovatel Jean-Gaspard Páleníček.

Život

Josef Páleníček byl nadaný pianista. Obzvláště vynikající je jeho provedení děl Martinů.^[1] a Janáčka a během hudební dráhy interpretoval také Klavírní koncert č. 4 a Klavírní sonáty č. 23 a č. 32 Ludwiga van Beethovena, Klavírní sonáty č. 3 Johannese Brahmse či skladby francouzských impresionistů (Claude Debussy, Albert Roussel, Maurice Ravel, César Franck, Francis Poulenc).

Jeho klavírní hra vynikala rytmickou strukturou interpretačního projevu a to především v jeho nahrávkách, kde právě tento klad uplatnil v klavírním koncertu č. 3 a č. 4 Bohuslava Martinů nebo v klavírních skladbách Leoše Janáčka (např. klavírní sonáta, capriccio, nebo concertino).

Josef Páleníček byl také skladatelem, pedagogem a kulturně politickým pracovníkem. Hru na klavír studoval již za svých gymnaziálních let na pražské konzervatoři (absolvoval 1933) a potom na její mistrovské škole u K. Hoffmeistera (1933–1938). Zároveň vystudoval právnickou fakultu Karlovy univerzity. V kompozici byl žákem O. Šína (1930–1933), na mistrovské škole V. Nováka (1933–1936).

V létech 1936 až 1937 studoval klavír na École normal de musique v Paříži, v kompozici byl žákem A. Roussela (1936–1938). Koncertní činnosti se Páleníček soustavně věnoval od roku 1936, od roku 1949 byl sólistou České filharmonie (1957 též Moravské filharmonie v Olomouci. Kromě sólové dráhy hrál soustavně v komorních souborech (od r. 1934 byl členem Smetanova, později Českého tria). Josef Páleníček působil v porotě klavírní soutěže Paloma O'Shea Santander v roce 1984.

Nástrojová hudba v Páleníčkově tvorbě zcela převládá; mezi žánry uměleckým významem dominantní postavení má nástrojový koncert (9 děl); do vzniku řady zdařilých a „na tělo šitých“ instrumentálních skladeb se jako inspirativní podnět promítly přátelské vztahy k sólistům (např. klarinetistovi Milan Kostohryzovi, violoncellistům Miloši Sádlovi a Sašovi Večtomovovi, kontrabasistovi Františku Hertlovi, klavíristovi Rudolf Firkušnému aj.); pedagog Páleníček vyhradil ve svém díle celou skupinu prací instruktivním účelům. Z hlediska dobových proměn v utváření hudebního slohu 20. století se stala konstantou Páleníčkova skladatelského stylu nejprve neobarokní a neoklasicistní orientace, kterou si jako hlavní zkušenost přinesl z pařížského studijního pobytu.

V konzultacích u Antoine Roussela a v koncertech Tritonu a Mladé Francie poznal řadu komorních novinek té doby (Maurice Ravela, Albert Roussela, Igora Stravinského, členové pařížské „Šestky“, Pierre Ferrouda, Sergeje Prokofjeva, Bély Bartóka, André Joliveta a také Bohuslava Martinů. Páleníčkova cesta od Nováka k Rousselovi byla velmi obdobná cestě B. Martinů od Josefa Suka k Rousselovi. Pařížské zkušenosti ho orientovaly k prohloubenému vztahu k původním, nestylizovaným zdrojům lidové hudebnosti ruské, francouzské, maďarské, české. To, co v tomto smyslu uslyšel v nových dílech o 24 let staršího Martinů, propojilo se s vlastními zážitky z dětství (v Lukovečku na Fryštácku), kde poznal písně hodovní i nábožné, koledy i ukolébavky, vážné chorály i zvonivé cimbálové kapely.

Z těchto autentických zdrojů rostla pak Páleníčkova hudební řeč po celý jeho další tvůrčí vývoj. Romanticky pojaté neobarokní rysy ustoupily po válce méně patetickým a v afektech střízlivějším, v tematické práci a tektonice přehlednějším rysům neoklasicistním, avšak nikdy zcela nevyprchaly a později - jako např. v Jitřence z Poémy o člověku – nabyly opět významu a poslání. Páleníčkův neobarokní a neoklasicistní sklon propojený s moravskou lidovou intonací, měl v sobě navíc skrytou tendenci potřeby emocí. Proto v něm nikdy nepřevážil konstruktivisticky racionální záměr a raději porušil „čistotu“ přijatého směrového či teoretického principu. Zvláště robustní se stala Klavírní sonáta, za niž získal cenu Komorního spolku a jíž také roku 1938 u Karla Hoffmeistra absolvoval jako klavírista (když už předtím strhla v Paříži Alfreda Cortota).

Dílo (výběr)

Klavírní

Sonáta pro klavír (1936)
Klavírní skicář, cyklus pěti skladeb (1939)
České pohádky pro klavír (1940)
Interludium, z 1. obrazu baletu Kytice (1984)

Varhanní

Píseň tuláka, skladba pro elektrofonické varhany (1956)
Varhanní interludium, z 6. obrazu oratoria Poema o člověku (1961)

Komorní

Klavírní trio (1933)
Klavírní kvintet (1933)
Preludium a capriccio pro housle a klavír (1935)
Sonáta pro klarinet a klavír (1936)
Suita pro violoncello a klavír (1938)
Chorálové variace pro violoncello a klavír (1942)
Malá suita pro klarinet a klavír (1943)
Smyčcový kvartet (1954)
Masky. Dva kusy pro saxofon a klavír (1957)
Nénie pro housle a klavír (1957)
Preludium a Capriccio pro housle a klavír (1958)
Suita piccola pro housle a klavír (1958)
Variace na vlastní téma pro violoncello a klavír (1972)
Rondo concertante pro violoncello a kytaru (1972)
Ze zápisníku malého chlapce, sedm malých skladeb pro violoncello, fagot nebo basklarinet a klavír (1972)
Suita in modo antico pro violoncello a kytaru (1973)
Koncertní etudy pro kontrabas a klavír (1975)
Immagini pro flétnu, basklarinet, klavír a bicí nástroje (1976)
Tre Concertini per clarinetto e pianoforte (1977)

Orchestrální

Koncert č. 1 pro klavír, smyčcový orchestr a tympány (1940)
Koncert pro saxofon a orchestr (1944)
Concertino pro orchestr (1945)
Koncert č. 2 pro klavír a orchestr (1952)
Koncert pro flétnu a orchestr (1955)
Concertino da camera pro klarinet a orchestr (1957)
Koncert č. 3 pro klavír a malý orchestr (1961)
Symfonické variace (1971)
Koncert pro violoncello a orchestr (1973)
Symfonietta pro smyčcový orchestr (1975)
Lilie, symfonický obraz na námět K. J. Erbena (1981)
Poklad, symfonický obraz na námět K. J. Erbena (1981)

Vokální

Na skle dveří, píseň pro soprán a klavír (1939)
Koncert pro orchestr a mužský sbor (1945)
Písně na čínskou poezii pro soprán nebo baryton a klavír v překladech B. Mathesia (1947)
Zaváté stopy, cyklus mužských sborů (1958)
Poéma o člověku, oratorium pro sóla, smíšený sbor, velký orchestr, lidový sbor a lidové zpěváky a dětský sbor (1961)
Triové sonáty pro hoboj, mezzosoprán a klavír (1965)
Měsíc nad My Lai pro mezzosoprán nebo alt a klavír (1971)
Počítadlo pro dětský sbor, klavír, trubku, klarinet a bicí (1973)
Zdravice Únoru, symfonická předehra pro orchestr a mužský sbor (1974)
Rybník u dvou sluncí, čtyři pastorely pro dětský sbor a komorní soubor (1978)
Quetzalcoatl, symfonické dialogy pro sóla a orchestr (1983)
Tři melodramy na básně Ivana Skály (1984)

Scénická

Kytice, balet (1984)

Odkazy

Reference

↑ http://www.amazon.com/Bohuslav-Martinu-Rhapsody-Concerto-Orchestra-Philharmonic/dp/B00008FTYS/ref=sr_1_7?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-7 http://www.amazon.com/Bohuslav-Martinu-Quintet-Madrigals-P%C3%A1len%C3%ADcek/dp/B00008FTYI/ref=sr_1_9?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-9 http://www.amazon.com/Martinu-Concerto-Incantation-Orchestras-Timpani/dp/B000U1036A/ref=sr_1_11?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-11 http://www.amazon.com/Martinu-Piano-Concerto-Bouquet-Flowers/dp/B000071JVE/ref=sr_1_2?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-2 http://www.amazon.com/Concertos-Oboe-Harpsichord-Piano-No/dp/B00006J3V1/ref=sr_1_13?ie=UTF8&s=music&qid=1287328342&sr=1-13 http://www.amazon.com/Cello-Works-Martinu/dp/B000060PAA/ref=sr_1_4?ie=UTF8&s=music&qid=1287328449&sr=1-4.

Literatura

TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: XYZ, 2011. ISBN 978-80-7388-552-6. S. 208.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Páleníček na Wikimedia Commons
Osoba Josef Páleníček ve Wikicitátech
Historie Českého tria
Originální interpret Janáčkova klavírního díla
Biografické stránky ve francouzštině

[1] ttp://www.amazon.com/Bohuslav-Martinu-Rhapsody-Concerto-Orchestra-Philharmonic/dp/B00008FTYS/ref=sr_1_7?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-7 http://www.amazon.com/Bohuslav-Martinu-Quintet-Madrigals-P%C3%A1len%C3%ADcek/dp/B00008FTYI/ref=sr_1_9?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-9 http://www.amazon.com/Martinu-Concerto-Incantation-Orchestras-Timpani/dp/B000U1036A/ref=sr_1_11?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-11 http://www.amazon.com/Martinu-Piano-Concerto-Bouquet-Flowers/dp/B000071JVE/ref=sr_1_2?ie=UTF8&s=music&qid=1287328288&sr=1-2 http://www.amazon.com/Concertos-Oboe-Harpsichord-Piano-No/dp/B00006J3V1/ref=sr_1_13?ie=UTF8&s=music&qid=1287328342&sr=1-13 http://www.amazon.com/Cello-Works-Martinu/dp/B000060PAA/ref=sr_1_4?ie=UTF8&s=music&qid=1287328449&sr=1-4.

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály