Josef Pachl

Josef Pachl
Narození	1. února 1800 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	9. ledna 1900 (ve věku 61 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Vídeň
Povolání	stavitel, sběratel umění a archeolog
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Pachl také Joseph Pachel (1. února 1800 Praha^[1] – 1853 Vídeň) byl český stavební inženýr, amatérský archeolog a sběratel umění.

Život

Narodil se v Praze na Malé Straně v měšťanské rodině pražského rodáka, majitele statků a realit Josefa Pachla a jeho ženy Anny, rozené Světlíkové (Swietlich) z Olomouce.^[2] Vystudoval stavitelství na Polytechnickém institutu a nastoupil do státní služby jako stavitel a stavební dozor. Vypracoval se na vrchního stavebního inženýra v Čechách, působil například při rekonstrukci gotické radnice v Táboře, při přestavbě Koňské brány v Praze, při proražení tunelu a následných úpravách Vyšehradské skály. Při všech svých cestách se uplatňoval jako národně uvědomělý sběratel umění a amatérský archeolog, takže se mu podařilo zachránit mnoho artefaktů. Přátelil se s národními obrozenci z okruhu Českého vlastenského muzea, například s Janem Erazimem Wocelem, který v roce 1845 vyvolal senzaci publikací Pachlovy gotické měděné misky s domnělým vyobrazením slovanské bohyně Živy. Když roku 1843 Pachl nabídl svou sbírku k odkoupení muzeu, nebyly na ni prostředky ani místo. Po přestěhování muzea do Nostrického paláce na Příkopech roku 1846 František Palacký inicioval v okruhu národních obrozenců veřejnou finanční sbírku, do níž přispěli císař Ferdinand V. sumou 500 zlatých, dále mj. Karel Auersperg, Kamil Rohan, Jindřich Chotek, Adolf Schwarzenberg, Ervín a Josef Nosticové, ze sběratelů Vilém Gabler nebo Vojtěch Lanna, nakonec ji završil také zemský výbor, takže sbírka byla v lednu roku 1850 zakoupena za 6.556 zlatých^[3]. Stalo se to včas před tím, než Pachl v sezóně 1849/50 s rodinou přesídlil do Vídně.

Rodina

Oženil se v Praze, s manželkou Barborou, rozenou Kandlerovou (* 1810) měl dceru Marii (* 1843).^[4]

Dílo

Jeho sbírka archeologických nálezů, uměleckých a historických předmětů byla roku 1850 zakoupena do Musea království českého za částku 6.000 zlatých. V té době byla několikanásobně větší než ostatní archeologické a historické sbírky muzea. Mimo jiné obsahovala^[5]:

• archeologické nálezy z antického Říma, slovanská keramika (dobovými termíny označovaná osudí a popelnice) a bronzy z Budče, Levého Hradce, Roztok u Prahy, ze Šárky či z okolí Slaného
• olifant - raně středověký lovecký roh ze slonoviny
• gotické cihly a sochařské fragmenty z radnice v Táboře
• kolekce renesančních předmětů: křestní mísy, skleněný pohár s erbem Svaté říše římské (1596), renesanční kameninový džbán, norimberské hodinky
• zbraně chladné: středověké meče, kuše, šipky, desítka husitských cepů (převážně novodobé padělky), sudlice, halapartny, turecké handžáry a dýky, palcáty a buzykany
• zbraně palné: kulovnice, ručnice, pistole
• železná zbroj, pancíř, tři drátěné košile, drátěná rukavice, přilby, dvě pavézy, indiánský štít

Odkazy

Reference

Literatura

• SKLENÁŘ, Karel. Obraz vlasti : příběh Národního muzea. Praha-Litomyšl: Paseka, 2005. 232 s. ISBN 80-7185-399-2. S. 163.