Josef Pehr
Josef Pehr | |
---|---|
Josef Pehr (před rokem 1946) | |
Narození | 14. srpna 1919 Praha Československo |
Úmrtí | 17. srpna 1986 (ve věku 67 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Modřanský hřbitov |
Choť |
|
Děti | Jana Krausová dcera |
Příbuzní |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Pehr (14. srpna 1919 Praha – 17. srpna 1986 Praha) byl český herec, režisér, loutkář, loutkoherec, autor divadelních loutkových her, divadelní pedagog, otec herečky a výtvarnice Jany Krausové, dědeček herce a zpěváka Davida Krause a herce a režiséra Adama Krause.
Život
V roce 1942 ukončil čtyřleté studium na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Během studií působil jako herec v Nezávislém divadle (1939–1943) a v letech 1943 až 1945 v Divadle na Vinohradech [1]. V roce 1944 bylo divadlo nacisty uzavřeno, proto společně se svojí první manželkou Lubou Skořepovou a se svým dlouholetým hereckým kolegou Milošem Nesvadbou založili vlastní loutkářskou skupinu. Po ukončení 2. světové války se stal členem Honzlova Studia Národního divadla a současně členem souboru Činohry Národního divadla, kde pak působil až do konce června roku 1985.[2] Na scénách Národního divadla vytvořil přes 120 rolí. Současně se však věnoval nadále i loutkoherectví.
Od roku 1953 učil externě na katedře loutkářství pražské DAMU, v roce 1965 se zde stal docentem a v roce 1978 profesorem.
Zahrál si i v řadě českých filmů, zejména na konci 40. let a v 50. letech 20. století, vystupoval jako loutkoherec po různých estrádách pořádaných pro děti, působil též při začátcích Československé televize, kde vodil populárního jak maňáska Pepíčka, také loutku pejska, a postavičky Kuťáska a Kutilky.
Jeho druhou manželkou byla herečka Jiřina Genzerová (* 1928).
Je pochován na hřbitově v Praze-Modřanech.
Ocenění
- 1963 Zasloužilý člen ND
- 1985 titul zasloužilý umělec
Vybrané divadelní role
- 1942 Titus Maccius Plautus: Lišák Pseudolus, Kuchař, Prozatímní divadlo, režie Jiří Frejka, 27 repríz
- 1945 Karel Čapek: Matka, Toni, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal, 42 repríz
- 1946 N. F. Pogodin: Kremelský orloj, První bezprizorný, Tylovo divadlo, režie Aleš Podhorský, 103 repríz
- 1950 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Truffaldino Gdebizzopopad, Tylovo div., režie Karel Dostal, 75 repríz
- 1950 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Tylovo divadlo, režie František Salzer, 126 repríz
- 1951 W. Shakespeare: Othello, Roderigo, Smetanovo divadlo, režie Jan Škoda, 80 repríz
- 1952 A. Surov: Zelená ulice, Matvějič, Tylovo divadlo, režie František Salzer, 28 repríz
- 1957 Molière: Don Juan, Petřík, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot, 64 repríz
- 1958 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Pešek Hlavně, v areálu hradu Karlštejn, režie František Salzer
- 1959 W. Shakespeare: Hamlet, Druhý herec, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot, 174 repríz
- 1962 Peter Karvaš: Antigona a ti druzí, Zeman, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček, 30 repríz
- 1966 Viktor Dyk: Zmoudření dona Quijota, Maggister Samson Carrasco, Národní divadlo, režie Václav Špidla, 21 repríz
- 1980 František Hrubín: Kráska a zvíře, Kupec, Tylovo divadlo, režie Milan Fridrich, 94 repríz
- 1984 Bertolt Brecht: Život Galileiho, Národní divadlo, režie Václav Hudeček, 36 repríz
Vybrané divadelní režie
- 1945 Matěj Kopecký, Josef Pehr: Krásná Dišperanda, Studio ND ve Velké operetě, 55 repríz
- 1946 J. K. Tyl: Chudý kejklíř, Studio ND, 27 repríz
- 1946 V. K. Klicpera: Jan za chrta dán, Studio ND, 26 repríz
- 1947 A. N. Afinogenov: Mášenka, Studio ND, 33 repríz
- 1947 J. Pehr, J. Mráz: Nové jesličky (maňáskové představení), Studio ND, 33 repríz
- 1948 Guliver v Maňáskově (maňáskové představení), Studio ND, 13 repríz
- 1948 Francouzští komedianti (3 francouzské frašky), Studio ND, 49 repríz
- 1948 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Studio ND, 29 repríz
- 1949 Alois Jirásek: Lucerna, Tylovo divadlo, 42 repríz (Josef Pehr současně v roli Zajíčka)
Autorství her
- Guliver v Maňáskově (spoluautor: L. Spáčil)
- Krásná dišperanda
- Nové jesličky
- Principálská pohádka
Filmografie, výběr
- 1944 Paklíč, role: taxikář, režie Miroslav Cikán
- 1945 Rozina Sebranec, tovaryš, režie Otakar Vávra
- 1946 Pancho se žení, zloděj, režie Rudolf Hrušínský, František Salzer
- 1947 Nevíte o bytě?, loutkoherec Josef Novotný, režie Bořivoj Zeman
- 1949 Pan Novák, průvodčí Karel, režie Bořivoj Zeman
- 1952 Dovolená s Andělem, údržbář Václav Mašek, režie Bořivoj Zeman
- 1954 Byl jednou jeden král…, dudák, režie Bořivoj Zeman
- 1955 Hudba z Marsu, člen souboru, režie Ján Kadár, Elmar Klos
- 1964 Táto, sežeň štěně, průvodčí Vaňha, režie Milan Vošmik
- 1976 Milenci z kiosku, režie Ivan Rajmont, Eva Sadková
- 1977 O líném Honzovi, režie Vlasta Janečková
Odkazy
Reference
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
- ↑ Josef Pehr v databázi Archivu Národního divadla
Literatura
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 172, 174, 222, 254–5
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 194
- František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 55
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 107
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 49–50, 66, 80–1, 115–6, 164, 211, 248, ISBN 978-80-200-1502-0
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 285, ISBN 80-204-0493-7
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458, 517, 548, 634
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 358–9
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 176
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Pehr
- Josef Pehr v databázi Archivu Národního divadla
- Josef Pehr v Česko-Slovenské filmové databázi
- Josef Pehr na Kinoboxu.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob herce Josefa Pehra, Hřbitov Modřany.
Josef Pehr, český herec