Josef Pelnář

Josef Pelnář
MUDr. Josef Pelnář
Narození	16. listopadu 1872 Domažlice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. října 1964 (ve věku 91 let) nebo 6. listopadu 1964 (ve věku 91 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	lékař
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Pelnář (16. listopadu 1872 Domažlice^[1] – 29. října 1964 Praha) byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů.^[2]

Život

Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu^[3] na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy.^[2]

Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem.^[2]

Za 1. světové války jako štábní lékař pracoval v Srbsku, poté vedl vojenské nemocnici v Celje a italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo.

Z prvního manželství s Libuší Hübnerovou, dcerou domažlického továrníka Emanuela Hübnera, měl tři syny, Josefa (1908 – 2000), Jiřího a Přemysla (1914 – 2009). Po smrti manželky se znovu oženil s Růženou Boettingerovou, rozenou Ottovou, vdovou po malíři Hugo Boettingerovi.^[4]

Zemřel roku 1964 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Dílo

• Třes ve svých tvarech, podstatě a klinické ceně (1912), přeloženo do němčiny
• Choroby z poruch mimokorové šedi mozkové (1923) – tato monografie ovlivnila vývoj české neurologie a byla jednou z prvních v Evropě o fyziologii extrapyramidového systému
• Pathologie a therapie nemocí vnitřních (1932–1934, se spoluautory) – pětidílná učebnice, základní dílo českého interního lékařství.
• dalších 170 prací o infekčních nemocech, cévních chorobách, hepatologii, nemocech pohybového aparátu, endokrinologii, gastroenterologii a poruchách metabolismu, nefrologii, kardiologii a dalších oblastech interní medicíny

Ocenění

• Řád Františka Josefa, rytířský stupeň
• Důstojnický kříž Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917)
• Řád svatého Sávy I. a II. třídy
• Čestné občanství města Domažlic (1932)
• Důstojnický kříž Čestné legie (1933–1938)
• Purkyňova cena hl. města Prahy (1948)
• Státní cena (1949)
• Řád republiky (1956)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Pelnář na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Pelnář