Josef Peterka

PhDr. Josef Peterka, CSc.
Narození6. března 1944 (79 let)
Oříkov
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánípřekladatel, básník, prozaik, redaktor a učitel
StátČeskoČesko Česko
Žánrpoezie
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Peterka (* 6. března 1944 Oříkov u Sedlčan) je český socialistický[1] básník a literární teoretik.

Život

Josef Peterka odmaturoval v r. 1962, poté vystudoval filosofii a bohemistiku na Univerzitě Karlově, kde roku 1968, získal titul PhDr. prací Prolegomena k obsahovému rozboru. V tomtéž roce nastoupil jako učitel na gymnázium, kde vyučoval do roku 1972, kdy nastoupil do ČSAV Ústavu pro českou a světovou literaturu.

Roku 1981 se stal tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po rozpadu tohoto svazu (1990) přednáší na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK v Praze. V Cibulkových seznamech StB je veden jako důvěrník.[2]

Dílo

Poezie

Jeho básnická tvorba se nese v reflexivním duchu, jenž je spojen s dialektikou materialismu. Na autorovu tvorbu měl velký vliv především V. Holan a R. M. Rilke. Peterka je též ovlivněn ruralismem.

V jednotlivých básních se objevuje tematika milostná, čistě reflexivní, společenská. Tvorba je prozatím uzavřena svazkem ekologické poezie Ekologie duše.

  • Lití olova, 1964
  • Žalmy, 1965
  • Krušná, 1970, v této sbírce se vrací do svého dětství, poetika sbírky čerpá z lidových přísloví, ceněna jako nejkvalitnější dílo[zdroj?]
  • Místo u ohně, 1973, ze sbírky pochází autorova nejcitovanější[zdroj?] báseň Vroucně
  • Obrana příchozích, 1978
  • Autobiografie vlka, 1980, první část dilogie o rozpolcení současného člověka, který ztratil sounáležitost s přírodou. Lyrický subjekt (člověk-vlk) se v textu explicitně hlásí mj. ke Stepnímu vlkovi H. Hesseho. Název vyvolal vlnu vášní, působilo to podobně, jako kdyby autor zvolil titul "Autobiografie Hitlera"[zdroj?]
  • Okna do mrazu, 1981, výbor z díla
  • Autobiografie člověka, 1984, druhý díl dilogie, na rozdíl od Autobiografie vlka konformní apoteóza komunistické společnosti
  • Autobiografie vlka a člověka, 1986
  • Stopový prvek Láska, 1986
  • Bez definitivy, 1988, výbor z díla. Doplněn sentencemi o životě, tvorbě, výuce literatury, poetice titulu apod.
  • Krásný ortel, 1989, výbor z díla.
  • Ekologie duše, 1990
  • Aspects de la poésie tchèque : anthologie bilingue. SUD Domaine étranger, Marseille, 1991

Literárně teoretické práce

Jeho literárně-teoretické práce jsou částečně poplatné duchu socialismu, někdy bývá řazen mezi marxistické literární teoretiky. V jeho odborném díle se však projevuje celá řada literárně-teoretických směrů.

  • Principy a tendence, 1981 (obsahuje mj. studii O fetišismu literární kritiky šedesátých let (polemika s názory Josefa Škvoreckého, Václava Černého, Olega Suse, Mojmíra Grygara, Jana Patočky aj.)[3] z roku 1979[4])
  • Metamorfózy tradice, 1983 (knižní vydání jeho disertační práce K ideologickým aspektům působení literárního dědictví[5])
  • Dvojramenný proud, 1986 (popis literární situace česko-slovenského literárního provozu sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let)
  • Teorie literatury pro učitele, 2001, 2., přeprac. vyd. 2006, 3. vyd. 2007 - moderně pojatá příručka úvodu do literatury, poetiky a genologie. Hlavní Peterkovou didaktickou zásadou je nevychovávat popletené literární historiky, ale přemýšlivé čtenáře poučené o literárním kánonu.[zdroj?]

Překlady

  • Mats Traat. Jsem jen kus šedivého magnetitu – Denní zprávy – Pozdní jehňátka – Malý ptačí trh – První mrazík – Přetěžký skvoste jara – Jabloně – Lekce – Šikmý stín špičáků, ač dravec upoután – Pokud – Jaro v Praze. In Zvony v jezerech. Ed. Vladimír Macura. Československý spisovatel, Praha 1977, s. 103–116.
  • Mats Traat. Jaro v Praze. In Lyrické dopisy do Čech. Československý spisovatel, Praha 1980, s. 81–82.

Účast v kolektivních dílech

  • Encyklopedie literárních žánrů, Paseka 2004 - spoluautor a spolu s Dagmar Mocnou editor (většina ze sedmnácti autorů působila nebo působí na PedF UK), první česká příručka,[zdroj?] jež podává informace o literárních žánrech a druzích (obsahuje hesla o 100 nejdůležitějších druzích) a jejich vývoji ve světové a české literatuře (tzv. historická poetika).

Kromě této tvorby se věnoval překladům, především ruskojazyčné tvorby, ale i z angličtiny.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Srov. např.: „V roce 1981 vyšla Peterkova kniha Principy a tendence, jíž doložil svou ideovou „spolehlivost“ a pojistil si tak postavení v rámci spisovatelských institucí. Jeho výklad teoretických a ideových základů soudobé básnické tvorby a literární kritiky se hlásil k myšlenkovému odkazu meziválečného marxismu, který Peterka interpretoval v návaznosti na práce Štollovy a Dostálovy. Jeho přístup sice nebyl tak zjednodušeně ideologický, avšak základní linie výkladu zůstávala obdobná jako u tzv. dogmatiků. V otázkách svobody umělecké tvorby se například vyslovil pro svobodu „zodpovědnou“, jež měla být v současné situaci opřena o zájem „revoluční třídy“. Současnou literaturu pak vnímal v kontrastu k předchozímu období, totiž jako spontánní negaci jeho údajných „mentálních poruch“. Josef Peterka byl také patrně posledním, kdo se ještě v polovině desetiletí snažil prosazovat označení socialistický realismus v souvislosti se soudobým uměním. V knižní studii Teoretické otázky rozvoje socialistického realismu (1986) jej chápal jako „vrcholnou filozoficko-estetickou platformu socialismu“, jejíž pevnost zabezpečuje jasné politické stanovisko, její údajná otevřenost pak měla být dána možnou pluralitou témat i výrazu. Peterkova snaha obhajovat pojem v podstatě vyprázdněný působila i v rámci dobového kontextu absurdně a konjunkturálně, což naznačovaly i četné odkazy k politickým autoritám, konkrétně k výrokům generálního tajemníka ÚV KSSS Konstantina Černěnka, který však ještě před vydáním knihy zemřel, ostatně stejně jako již i jeho následovník Jurij Andropov. (s. 520)“ Dostupné online: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/79%20-%20doslov.pdf (17. května 2016).
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.cibulka.com [online]. [cit. 2008-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-02. 
  3. ↑ http://isis.ucl.cas.cz/detail.jsp?rowID=4734&db=B8090 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine. 13.7.2008
  4. ↑ http://isis.ucl.cas.cz/detail.jsp?rowID=404&db=B70 Archivováno 8. 5. 2021 na Wayback Machine. 13.7.2008
  5. ↑ http://kcjl.modry.cz/index.php?cesta=0;0 Archivováno 19. 6. 2020 na Wayback Machine. 13.7.2008

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“