Josef Pietschmann

Monsignore
Josef Pietschmann
kaplan Jeho Svatosti
protokolista v.v.
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení29. června 1931
Osobní údaje
Datum narození16. července 1906
Místo narozeníLipová u Šluknova, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí9. dubna 1950
(ve věku 43 let)
Místo úmrtíČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbenírodinná hrobka v Lipové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mons. Josef Pietschmann (16. července 1906 Lipová u Šluknova9. dubna 1950) byl český římskokatolický kněz, blízký spolupracovník litoměřických biskupů Antonína Aloise Webera a Štěpána Trochty, varhaník litoměřické katedrály.

Život

Po kněžských studiích v litoměřickém kněžském semináři byl vysvěcen na kněze 29. června 1931 v Litoměřicích.[1] Poté nastoupil na místo kaplana ve Velkém Šenově. Od 1. září 1932 byl povolán na biskupství do Litoměřic, aby zastával úřad konzistoriálního protokolisty. V dalších letech působil i na jiných úřednických místech při různých biskupských orgánech. Stal se i notářem biskupského soudu. V duchovní správě působil jako 2. vikarista při litoměřické katedrále. Zároveň se stal věrným spolupracovníkem biskupa Antonína Webera, s nímž – na rozdíl od ostatních kněží včetně jeho sekretáře Josefa Rabase – zůstal v Litoměřicích v době poválečného vysídlení německého obyvatelstva. Zejména důležitá je jeho zpráva o životě biskupa Webera, kterou pořídil o době po 2. květnu 1946, když jako poslední „německý“ protokolista v na litoměřickém biskupství nebyl vysídlen. U biskupa Webera totiž zůstal až do jeho smrti a mimo jiné mu udělil i 12. září 1946 svátost umírajících. V červnu 1948 obdržel československé státní občanství. V katalogu kněžstva litoměřické diecéze z roku 1948 je uveden jako „protokolista v.v.“ Zemřel po dlouhé nemoci 8. dubna 1950. Byl malého vzrůstu a od mládí tělesně postižený. Následně byl pohřben do rodinné hrobky v Lipové.[2] Přesto, že jeho život se jevil nenápadným, byl důležitým spojovacím článkem v litoměřické diecézi, který přenesl kontinuitu poznatků mezi biskupem Weberem, jehož doprovázel až do konce a prvním poválečným českým biskupem Štěpánem Trochtou.

Odkazy

Reference

  1. TEISTER, František J. Kněžský nekrolog z Rohru. [s.l.]: Opatství Rajhrad, 2017. 
  2. Diecézní archiv Litoměřice, fond Biskupská konzistoř 1941-1990, spis. zn. III-A-I, Josef Pietschmann. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2013. 

Literatura

  • RABAS, Josef. Biskup Anton Alois Weber. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2013. 168 s. ISBN 978-80-7195-756-0. S. 10. 
  • MACEK, Jaroslav. Biskupství litoměřické. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 188 s. ISBN 80-7192-978-6. S. 126. 
  • MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. S. 426. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“