Josef Podhajský

Josef Podhajský
Narození	3. července 1858 Vysoké Mýto
Úmrtí	1. listopadu 1912 (ve věku 54 let) Praha
Povolání	architekt a učitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Podhajský (3. července 1858 Vysoké Mýto – 1. listopadu 1912 Praha)^[1] byl český architekt a vyučující na c. k. státních průmyslových školách v Plzni a Praze.

Josef Podhájský se narodil ve Vysokém Mýtě a reálku absolvoval v blízké Litomyšli. Odborné vzdělání získal ve Vídni na Vysoké škole technické a na Akademii výtvarných umění (1883–1886)^[2], kde se věnoval studiu středověké architektury. Už v roce 1885 získal stříbrnou medaili na vídeňské akademii. Podnikl studijní cestu po Nizozemsku, Belgii, Dánsku, Německu a Itálii.^[3]

V roce 1889 získal stavitelskou koncesi.^[4] Avšak v rakouské metropoli (i kvůli nedostatku kontaktů) nenašel pracovní uplatnění. Proto vstoupil do státních služeb a stal se odborným učitelem na c. k. české průmyslové škole v Plzni, odkud byl brzy přeložen na c. k. vyšší průmyslovou školu v Praze.^[4][2] (ze suplenta na skutečného učitele byl povýšen v září 1891^[5]).

Kromě pedagogické činnosti však byl činný i jako architekt, přičemž řada jeho návrhů získala ocenění.^[2] Jeho tvorba byla ovlivněna dílem Antonína Wiehla.^[3]

Byl zakládajícím členem Jednoty umělců výtvarných v Praze^[6] a výboru pro odborné a umělecko-průmyslové školství Výstavy architektury a inženýrství v Praze.^[7] Zasedal mj. v porotě na stavbu sokolovny v Pardubicích.^[8]

Zemřel dne 1. listopadu 1912, kdy jej ve věku 54 let postihla mrtvice. Zemřel ve svém bytě na Senovážném (tehdy Havlíčkově) náměstí 1985/2 na Novém Městě Pražském.^[9]

Z Prahy lze z jeho díla uvést návrhy na zemské muzeum (1883, obdržel čestné uznání), budovu Živnostenské banky a zastavění průlomu „U Klíčů“ na Malé Straně (v obou případech první cena), či návrh na pražskou měšťanskou besedu.^[4] Mezi jeho realizované projekty v Praze patří secesní činžovní dům na Senovážném náměstí 1985/11 (1902) a vila Na Zátorce čp. 258 (1906). Podílel se i na stavbách objektů na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895^[10], když navrhl slezský statek a jaroměřskou chalupu.^[4] Účastnil se i soutěží na chemický ústav české univerzity v Praze či regulaci Josefského náměstí a Malé Strany.^[4]

Jeho významnou realizací je sokolovna v Plzni – Štruncových sadech, mimořádně hodnotná novorenesanční stavba (1892–1896).^[11] V Plzni se také účastnil architektonické soutěže na výstavbu divadla J. K. Tyla.^[12] Na Plzeňsku realizoval i novobarokní přestavbu kostela sv. Jana Křtitele ve Vojenicích (1890–1896).^[4][13][14]

Většinu svého působení spojil s rodnými východními Čechami. Zasloužil se např. o tyto realizované projekty:

• palmový skleník, Kopidlno, postaven podle vzoru skleníku ve vídeňském Schönbrunnu, nejvýznamnější stavba zámeckého areálu (1894)^[15][16]
• vila Josefa Šímy, Riegerova čp. 186, Vysoké Mýto (1899–1901)^[17]
• sokolovna ve Vysokém Mýtě (1900–1902)^[18][19][20]
• divadlo (někdejší sokolovna) v Jaroměři (1901–1903)^[2]

Podílel se na puristické přestavbě kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě.^[21] Účastnil se také soutěží na záložnu v Českém Brodě či radnici v Pardubicích.^[4]

• česká turistická chata Ravný, pod Grintovcem (1898–1900).^{[4][22][23][24]}

Byl také publikačně činný. Jeho odborné články vyšly v časopisech Technický Obzor, Architektonický Obzor a vídeňských periodicích Der Architekt a Weiner Bauhütte. Dále sepsal učební text pro pražskou průmyslovou školu o stavitelství a stavebním hospodářství.^[2]