Josef Reinsberg

Josef Reinsberg
Josef Reinsberg na fotografii z roku 1892
Narození	18. srpna 1844 Přibyslav Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	29. ledna 1930 (ve věku 85 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	lékař a pedagog
Ocenění	Čestné občanství města Žamberka
Funkce	rektor Univerzity Karlovy (1898–1899) poslanec Českého zemského sněmu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Reinsberg (18. srpna 1844 Přibyslav – 29. ledna 1930 Praha^[1]) byl český lékař, profesor soudního lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, později děkan této fakulty a rektor univerzity (1898–1899), poslanec Českého zemského sněmu, přispěvatel Ottova slovníku naučného.

Život

Mládí, studium a první zaměstnání

Narodil se 18. srpna 1844 v Přibyslavi. V roce 1864 absolvoval gymnázium v Klatovech a 19. března 1870 byl promován na pražské lékařské fakultě.^[2]

Pracoval nejprve jako externí lékař chirurgického oddělení ve všeobecné nemocnici, pak jako asistent porodnické kliniky prof. Jana Strenga. Roku 1871 získal místo městského a továrního lékaře v Žamberku. O dva roky později se tam stal panským lékařem a ordinářem^{[p 1]} v Kateřinské nemocnici v Žamberku..^{[p 2]} Zároveň působil jako soudní lékař u okresních soudů v Hradci Králové, Rokytnici a Žamberku i u hradeckého krajského soudu. Roku 1874 si založil soukromou chemickou laboratoř.^[2]

Po absolvování zkoušek byl 12. ledna 1879 jmenován zeměpanským okresním lékařem pro klatovský zdravotní obvod.^[2]

Pedagogická činnost

Každoročně podnikal studijní cesty do rakouských univerzitních měst. Roku 1883 pobýval na stáži v Mnichově. O rok později byl přijat na českou univerzitu, kde zakládal ústav pro soudní lékařství. V červenci 1885 byl jmenován mimořádným a v červenci 1886 řádným profesorem. Kromě soudního lékařství přednášel i o veřejném zdravotnictví, zdravotní policii a hygieně. Širšímu publiku byly určeny jeho přednášky o pomoci v náhlém nebezpečí života. Když r. 1896 zemřel profesor Václav Bělohradský, vyučoval Reinsberg několik let soudní lékařství i na právech.^[2]

V letech 1891, 1896 a 1903 zastával funkci děkana lékařské fakulty. Roku 1899 byl jmenován rektorem české univerzity.^[2] Po dobu rektorské funkce byl rovněž virilním poslancem Českého zemského sněmu.^[3]

Pedagogické činnosti se vzdal r. 1908 ze zdravotních důvodů.^[2]

Veřejné působení

Celý život byl veřejně činný. Jako medik byl mezi zakladateli Spolku českých mediků, kde spolu s Vítězslavem Janovským vydával časopis a byl rovněž zvolen předsedou. Společně s jednatelem spolku Štěpánem Pučálkou nechal od Petra Maixnera namalovat portrét J. E. Purkyně a věnoval jej fyziologickému ústavu. Účastnil se rovněž shromažďování české lékařské terminologie.^[2]

V Žamberku zavedl večerní přednášky v živnostenské a učňovské škole. Působil tam i v obecním zastupitelstvu, městské radě, jako náměstek purkmistra a okresní starosta. Při odchodu byl jmenován čestným občanem. V Klatovech spoluzakládal Literární jednotu.^[2]

V Praze byl v letech 1885-1908 soudním lékařem u zemského soudu, od roku 1896 u rozhodčího soudu úrazové pojišťovny a v letech 1885-1912 členem zemské zdravotní rady a městské zdravotní komise. Od roku 1886 byl činný ve Spolku českých lékařů, kde zastával funkci starosty. Po odchodu dr. Chodounského redigoval Časopis českých lékařů.^[2]

Od roku 1885 pořádal populární přednášky ve prospěch podpůrných studentských spolků i při slavnostních příležitostech. Jako rektor univerzity zahájil 5. dubna 1899 sérii lidových přednášek pro širokou veřejnost, zorganizovaných hlavně zásluhou Otakara Hostinského a jeho kolegů z filosofické fakulty.^[2]

Podílel se také na získávání finanční podpory pro studenty. Byl spoluzakladatelem (s prof. Jarníkem) a prvním předsedou velké studentské jídelny (Mensa Academica)^[4] a po úmrtí prof. Antonína Friče převzal vedení podpůrného Husova fondu.^[5]

Byl rovněž krátce předsedou národopisné společnosti a účastnil se vedení národopisné výstavy r. 1895.^[2]

Rodinný život

Josef Reinsberg se dne 3. října 1871 v Lovčicích oženil s Annou, rozenou Havlíčkovou (1850–??), dcerou místního poštmistra.^[6] Manželé Reinsbergovi měli devět dětí, z nichž některé zemřely předčasně.^[7]

Závěr života

Zemřel 29. ledna 1930, pohřben byl na Olšanech.^[8]

Dílo

Byl autorem řady studií, uveřejněných v odborných časopisech, např.:

• O uškození na těle (Časopis českých lékařů XVIII., 1879)^[2]
• Kausistické příspěvky k nauce o náhlé a násilné smrti (Č. č. l. 1885-87)^[2]
• Příspěvek k nauce o otravě nikotinem (Věstník III. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v Praze 1901)^[2]

Samostatně vyšly např.:^[9]

• Nauka o soudním lékařství (1883-94)
• Soudní lékařská kasuistika (1885)
• Sebevražda utopením nebo vražda? (1893)
• Sbírka soudních lékařských posudků (superarbitrií) České lékařské fakulty (1897)
• O zhoubném účinku elektřiny na tělo lidské a zvířecí (1899, rektorská inaugurační přednáška)^[2]

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Rg.^[10]

Rodina

• Syn Viktor Reinsberg (1875–1938) byl profesor, také rektor Komenského univerzity v Bratislavě^{[8][p 3]}
• Vnuk Jiří Reinsberg (1918–2004), syn Viktora, byl známý katolický kněz, spisovatel a skautský činitel.
• Zeť Václav Kafka (1868–1946), manžel dcery Marianny, byl lékař-ortopéd, primář české dětské nemocnice v Praze^{[8][p 4]}
• Zeť František Prokop (1870–1959), manžel dcery Emy, byl profesor bratislavské univerzity^{[8][p 5]}
• Zeť Václav Girsa (1875–1954), manžel dcery Berty, byl lékař a diplomat^{[8][p 6]}
• Zeť Jaromír Stretti-Zamponi (1882–1959), manžel dcery Zdeňky, byl známý jako akademický malíř.^{[8][p 7]}

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Reinsberg na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Reinsberg
• Autor Josef Reinsberg ve Wikizdrojích
• Josef Reinsberg na stránkách Městského muzea Přibyslav