Josef Rupert Maria Přecechtěl

Josef Rupert Maria Přecechtěl
Josef Rupert Maria Přecechtěl
Narození	22. ledna 1821 Lobodice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. května 1897 (ve věku 76 let) Lobodice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	spisovatel, malíř, katolický kněz a kněz
Nábož. vyznání	katolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Rupert Maria Přecechtěl (22. ledna 1821 Lobodice^[1] – 17. května 1897 Lobodice^[2]) byl moravský kněz, národní buditel, kreslíř a spisovatel.

Život

Pocházel z rodiny zámožného rolníka. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a filozofii v Mikulově. Potom vstoupil do řádu servítů ve Vídni, absolvoval bohoslovecká studia a roku 1845 byl vysvěcen na kněze. Pak vykonával činnost v Uhersku (Fraknov) a v rakouském Sankt Pölten. Roku 1850 se dostal do konfliktu s vedením řádu, když hájil jeho liberální stanovy proti libovůli představených; biskup ho zbavil všech funkcí, ale po intervenci ministra Lva Thuna byl dosazen zpět.^[3]

Od roku 1851 přednášel v klášterní škole v Pešti o Starém a Novém zákoně. V roce 1863 získal na peštské univerzitě titul doktora bohosloví. Seznámil se také s místními Slováky, zejména Jánem Palárikem a Jozefem Viktorinem. Přemýšlel přitom, jak by mohl napomoci zvýšit národní uvědomění na Moravě. Jako zručný výtvarník nakreslil roku 1859 dva obrazy – Svatopluk a synové jeho a Příchod sv. Cyrilla a Methoda na Velehrad. Výtěžek z prodeje reprodukcí pak věnoval na opravu kostela na Velehradě. O rok později vydal Věnec k oslavě blah. Jana Sarkandra.^[3]

Největší slávu si Přecechtěl získal v roce 1863 nakreslením a vydáním souboru grafických listů Českoslovanští výtečníci, které přinášely portréty významných Čechů a Slováků z minulosti i současnosti. Obrazy byly populární a visely v řadě českých besedních místností, čtenářských spolků i soukromých domácností. Později podobným způsobem zveřejnil i iniciátory Matice slovenské a zakladatele kláštera a baziliky velehradské. Společně s Karlem Adámkem k portrétům napsal i životopisy. Podobnou jeho prací byl Českoslovanský plutarch, kniha podobizen a životopisů českých spisovatelů a dalších veřejně činných osobností. Roku 1874 vydal Rozbor české literatury.^[3]

V letech 1876 – 91 se stal kazatelem a katechetou v klášteře servítů. Roku 1876 vydal ve Vídni soubor životopisů a podobizen Obrazárna císařského domu habsburského, za který dostal 11. února 1877 záslužný kříž s korunou. Vedle toho bojoval společně s dr. Symerským za práva českého jazyka a nešlechticů při přijímání do kanovnických míst v arcidiecézi olomoucké.^[3]

Roku 1891, u příležitosti 70. narozenin, vystoupil z řádu a stal se duchovním v zaopatřovacím ústavu v rakouském Liesingu (viz Vídeňské městské okresy). V té době byl na veřejnosti téměř zapomenutý, zmiňoval ho jen kalendář vídeňských Čechů na rok 1894. Ke konci života jej bratr Antonín převezl zpět do rodného domu, kde v roce 1897 zemřel.^[3]

Dnes si díky Přecechtělovi můžeme připomenout podobu a zásluhy mnoha pozapomenutých českých osobností z různých dob, které inspirovaly naše předky v 60. letech 19. století (např. Ctibor Tovačovský z Cimburka, Zikmund Hrubý z Jelení, Karel Ignác Thám).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Rupert Maria Přecechtěl na Wikimedia Commons
• Autor Josef Rupert Maria Přecechtěl ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Rupert Maria Přecechtěl
• Josef Rupert Maria Přecechtěl v Lexikonu české literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).