Josef Schejbal

Josef Schejbal
Josef Schejbal
Narození	5. srpna 1905 Velichovky
Úmrtí	9. července 1942 (ve věku 36 let) Pardubice
Příčina úmrtí	poprava
Povolání	učitel
Znám jako	odbojář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Schejbal (1. srpna 1905 Velichovky – 9. července 1942^[1] Zámeček, Pardubice) byl český pedagog, odbojář a vedoucí podkrkonošské ilegální sokolské odbojové skupiny S-21-B^[2] během druhé světové války.

Josef Schejbal navštěvoval obecnou školu ve Velichovkách; měšťanskou školu a učitelský ústav absolvoval v Jaroměři. Po studiích začal pracovat jako učitel. Byl výborným zpěvákem a hudebníkem, proto vyučoval hudební výchovu a tělovýchovu.^[2] Jako učitel nejdříve působil v malých vesnicích v Podkrkonoší a Podorlicku. Na měšťanskou školu v Malých Svatoňovicích nastoupil 1. prosince 1929, kde se stal zástupcem ředitele. Jako tělocvikář se zapojil do činnosti Sokola v Malých Svatoňovicích, jako cvičitel žáků, dorostenců a mužů. Stal se náčelníkem jednoty Sokol, 1. okrsku a místonáčelníkem Župy Podkrkonošské Jiráskovy. Absolvoval cvičitelské kurzy v Tyršově domě Československé obce sokolské, kde se seznámil se zemským cvičitelem Františkem Pecháčkem. Jako nadporučík v záloze v roce 1938 zacvičoval vojáky v záloze v používání nových zbraní. Také se jako učitel se zúčastňoval školení Protiletecké ochrany, kde se seznámil s horníkem Antonínem Němečkem. V době všeobecné mobilizace v roce 1938 byl jako nadporučík v záloze velitelem úseku opevnění v Petříkovicích.

V roce 1935 se oženil s učitelkou Vlastou Bittnerovou (* 1914). Spolu měli syny Ctirada (* 1936) a Radomíra (* 1940). Bydleli společně s jejími rodiči v čp. 64.

Dne 8. března 1942 jej Josefa Schejbala členové Silver A Alfréd Bartoš a Josef Valčík s písemným doporučením ke spolupráci od zemského cvičitele ČOS Františka Pecháčka. Nejprve se stal vedoucím sokolské odbojové skupiny S-21-B v rámci hnutí Obce sokolské v odboji. Obrátil se na své spolehlivé pracovníky ke spolupráci a skupina měla za úkol zajistit úkryt a přesuny parašutisty-radisty Jiřího Potůčka-Tolara, zhotovením náhradní vysílačky Libuše, kterou zajistili Jaroslav Vokatý, Jan Balatka, Josef Klikar a Jaroslav Merta. Skupina měla za úkol také shromáždit informace hospodářské a zpravodajské pro vysílání radistou do Londýna, navrhnout místo přesunu radisty s vysílačkou do jiného regionu, vytipování nouzového úkrytu pro vysílačku a radistu, které se podařilo zajistit s pomocí Josefa Geislera, Karla Kábrta a Miloslava Hampla v strážkovickém větrném komínu. Určení možného místa pro shoz zbraní či výsadku měl zajistit profesor Stanislav Krause.

Na poštovním úřadě v Malých Svatoňovicích měl Josef Schejbal spolehlivého spolupracovníka Oldřicha Štočka. Pošta pro Schejbala byla zasílána na jméno učitelky Anny Petrové s krycím jménem "Nina". Stanislav Prouza (1921–1942) zajišťoval převoz zpráv do Doubravice u Dvora Králové a Miroslav Kafka (* 1913) Václavu Hejnovi do školy v Červeném Kostelci. Spojení na "Jindru" a Františka Pecháčka do Prahy obstarával strojvůdce Josef Holubec, který měl pracoviště v Kutné Hoře. V truhlárně Františka Šrola (* 1906) se Josef Schejbal upravoval po nočních cestách za spolupracovníky v regionu. Ředitel školy Jindřich Stojánek šestkrát doprovázel radistu Potůčka za Schejbalem a při poslední návštěvě oponoval radistovi s provedením atentátu. S lyžařem Josefem Rudolfem objížděl Schejbal na kole své přátele, aby znal jejich bydliště. Josef Matějka ze Strážkovic, pracovník na dráze v Trutnově v Říši, byl informátorem o přesunech vojenského materiálu. František Holubec jistil kontakt s Karlem Ježkem z Doubravice a byl informátorem o náladách úředníků na dolech. Eduard Kulda, sodovkář, informoval o náladách občanů v hostincích. Bohuš Baše zajistil úkryt Josefu Rudolfovi po útěku z Říše. Jiří Šroll z Petrovic ukrýval písemnosti Schejbala. Eliška Stárová z Velkých Svatoňovic, pracovnice banky v Hradci Králové, zasílala dopisy pro Schejbala a přebírala pro Karla Nesnídala - pod krycím jménem "Hedva". Dne 18. června 1942 se obrátil na horníka Antonína Němečka (* 1905), aby z Rosic přepravil na kole vysílačku "Libuši" a zároveň jako spolujezdce Jiřího Potůčka na Bohdašín a taktéž 28. června horník Němeček převážel v králikárně vysílačku Libuši z Bohdašína na Končiny.

Dne 30. června 1942 byla skupina prozrazena, většina členů včetně Josefa Schejbala byla pozatýkána, převezena na četnickou stanici v Červeném Kostelci a následně do věznice gestapa v Hradci Králové. Při brutálních výsleších Josef Schejbal neprozradil jména svých spolupracovníků, kteří tak byli zachráněni před popravou. Dne 9. července bylo všech patnáct uvězněných členů skupiny popraveno na Zámečku u Pardubic, Josef Schejbal jako poslední. Popraveno bylo dvacet pět členů skupiny, přežilo nejméně dvacet spolupracovníků.

Pomníky obětí jsou v Červeném Kostelci–Bohdašíně,^[3] u koupaliště v Malých Svatoňovicích^[4] a v ulici Končiny v Červeném Kostelci.^[5]

• METELKA, Jaroslav. Krvavý protektor. Hronov: Svaz protifašistických bojovníků v Náchodě, 1967
• EDICE RODNÝM KRAJEM. Bohdašín-Končiny 1942. Červený Kostelec: ŠKK MěstNV, 1983
• NÝVLTOVÁ Pavlína. Příběh odvahy a zrady. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2007. ISBN 978-80-86818-40-5
• ŠMEJKAL Pavel. Silver A. Praha: Academia,2018. ISBN 978-80-200-2808-2
• REZKOVÁ Helena, ŠPATENKOVÁ Pavlína. Nebylo jim souzeno žít. Vlkov: Helena Rezková, 2018. ISBN 978-80-88182-09-2