Josef Sigmond

Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond
Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond
Narození	18. dubna 1868 Červený Hrádek Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. ledna 1956 (ve věku 87 let) Plzeň Československo Československo
Místo pohřbení	hřbitov Bolevec
Povolání	pedagog
Choť	Karolína Emílie roz. Kestřánková
Příbuzní	Karel Kestřánek (tchán)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Eduard Sigmond (18. dubna 1868 Červený Hrádek^[1] – 6. ledna 1956 Plzeň^[2]) byl městský lesní rada a profesor lesnické fakulty v Praze, který se stal výraznou osobností plzeňského i celoevropského lesnictví.

Život

Josef Sigmond absolvoval roku 1891 v lesnickém ústavu vysoké školy zemědělské v Mariabrunnu v Rakousku. Po působení ve slezském Těšíně a v Haliči se v roce 1898 stal vedoucím hospodářem městských lesů v Plzni. Roku 1910 obhájil v lesnickém ústavu doktorát (jako první český lesník). O rok později se stal lesním radou a v roce 1917 pak vrchním lesním radou města Plzně. Ve 20. letech 20. století působil současně na vysokých školách v Praze a v Brně. V roce 1926 pak Josef Sigmond opustil plzeňskou lesní správu, aby se mohl naplno věnovat pedagogické činnosti. Při výchově nových lesníků zdůrazňoval praktickou činnost v lese^[3].

Jeho velkou zásluhou proběhla obnova plzeňských lesů. Zhruba 3 300 ha lesa, jež mu město svěřilo do péče, bylo kvůli předchozímu nevhodnému hospodaření v poměrně špatném stavu. Působením nového správce se plzeňské polesí stalo vzorovým úsekem z hlediska hospodaření (výnosu), zdraví i rekreace. Sigmond pochopil místní obtížnější podmínky – chudé písčité půdy a slabé srážky i četné svahy s nízkou vrstvou zvětralin – a přizpůsobil jim hospodaření s jemu svěřenými lesy. Zavedl vhodnější maloplošné pěstování s podporou přirozené obnovy.

V městských lesích založil více než 20 pokusných ploch, kde ověřoval různé dřeviny (původní i nepůvodní druhy) i lesnické postupy. Nejvíce lesnických pokusů bylo provedeno v letech 1909 – 1915 a Josef Sigmond se při nich zaměřoval právě na pěstování lesa v místních obtížných podmínkách. Zkoumal různé způsoby přípravy půdy pro zalesňování, možnosti zvyšování obsahu živin i vhodnost využití pionýrských dřevin a cizích, zejména amerických druhů. Dále studoval různé způsoby přirozené obnovy pasek náletem semen a věnoval se i možnostem omezení škod, způsobených houbovou chorobou sypavkou.^[4] Pokusy přinášely především negativní výsledky, přesto však ukazovaly na správný způsob lesního hospodaření. Plzeňské lesnictví získalo v té době dobré jméno i ve vzdálenějších krajích a Sigmondovy pokusné plochy byly dokonce zapojeny do rozsáhlého výzkumu Vysoké zemědělské školy ve Vídni, který probíhal v rámci celého Rakouska-Uherska.^[4]

Josef Sigmond nezapomněl ani na záměrné využívání příměstských lesů k rekreaci, kde navrhl zřízení mnoha procházkových cest, a také prosazoval výsadbu zeleně, sadů a alejí přímo ve městě. Místem posledního odpočinku tohoto významného lesnického odborníka se stal hřbitov v Plzni-Bolevci^[5].

Rodina

Jeho předkové se již v 17.–18. století věnovali lesní správě. Jeho rodiče byli Josef Sigmond (1826 – 1921)^[6][7][5] a Marie Nemelková z Křimic (1830 – 1873)^[8][9], kteří měli sedm dětí (Emmanuela Jana, Berta Jenovéfa, Robert Josef Ignác, Emma Marie, Jan Alois, Emmanuela a Josef Eduard)^{[10][11][12][13][14][15]} z nichž čtyři přežili do dospělosti. Rodina žila původně ve Smědčicích, poté v Červeném Hrádku a nakonec v Plzni. Sigmondův bratranec byl malíř Václav Brožík, syn Kateřiny roz. Sigmondové, sestry jeho otce^[16].

V roce 1880 se jeho otec Josef oženil^[17] s čtyřiceti čtyřletou vdovou Emanuelou Pytlíkovou roz. Petzeltovou (1835 – 1929)^[18][5]. Emanuela byla sestřenice jeho první manželky Marie, jejíž matka byla rodem taktéž Petzeltová. Profesor Sigmond tímto manželstvím získal svou tetu z druhé kolena za macechu a sestřenici z druhého kolena Marii roz. Pytlíkovou za nevlastní sestru. Marie si vzala plzeňského sládka Karla Kestřánka, který si nechal postavit po ní pojmenovanou vilu Marie na Košutce u Plzně.

V roce 1898 se Josef Sigmond oženil s Karolinou Kestřánkovou^[19] (1879^[20] – 1971^[5]), dcerou Karla a Marie Kestřánkových, a tedy svou pokrevní neteří z druhého kolena přes matku a nevlastní neteří přes otce. Spolu měli šest dětí (Josefa Marie nar. 1900^[21], Marie Emmanuela nar. 1902^[22], Helena Karolína nar. 1904^[23], Karel Josef nar. 1906^[24], Zdeňka Marie nar. 1908^[25] a Robert Karel nar. 1916^[26]). Rodina nějaký čas žila ve vile Marie na Košutce, jejíž zahradu Sigmond založil. Josef starší, Emanuela, Josef Eduard, Karolína, Karel a Zdeňka jsou pohřbeni na hřbitově v Bolevci^[5], nedaleko naučné stezky věnované práci profesora Sigmond v okolních lesích^[27].

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Sigmond na Wikimedia Commons