Josef Skřivan

Josef Skřivan
Josef Skřivan (před rokem 1937)
Narození	10. srpna 1902 Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. listopadu 1942 (ve věku 40 let) Osvětim Německá říše Německá říše
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Skřivan (10. srpna 1902 Královské Vinohrady^[1] – pravděpodobně 4. listopadu 1942 Osvětim)^[2] byl český herec a režisér.

Narodil se na Královských Vinohradech u Prahy, k divadlu se dostal v roce 1920 v Kouřimi u Vrbovy kočovné společnosti. Přes další divadelní společnosti (mimo jiné: Seifertova, Branaldova, Štětkova, Josefa Burdy na Kladně (1925)^[3]) přešel do Východočeského divadla v Pardubicích (1927/1928) a Osvobozeného divadla (1928–1930, 1931–1932). V srpnu 1930 nastoupil do Zemského divadla v Brně, kde hrál a režíroval s výjimkou sezóny 1931/1932 celkem 11 let. Za dobu působení v divadle Brně vytvořil více než 150 postav. Jako režisér zde spolupracoval především s výtvarníkem Zdeňkem Rossmannem, který přišel od E. F. Buriana, na některých hrách i s Františkem Muzikou (např. Shakespearova Bouře, 1941).

Od roku 1931 vystupoval také v brněnském rozhlase a hrál rovněž v několika filmech.

Na podzim roku 1941 byl pro účast v podzemním hnutí (byl i komunistou^[4]) zatčen v Praze, když se léčil v sanatoriu po operaci, odstraňující následky úrazu obličeje utrpěného při jízdě na kole o prázdninách roku 1937. Byl několik měsíců vězněn v Brně a pak převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul pravděpodobně počátkem listopadu v plynové komoře. Datum úmrtí se různí, některé zdroje uvádějí datum smrti mezi 25. říjnem a 4. listopadem 1942^[5].

Ze Zemského divadla v Brně bylo zatčeno více osob, ředitel Václav Jiřikovský byl popraven a divadlu bylo od 12. listopadu 1941 zakázáno pokračovat v činnosti. V dubnu 1942 byli zbývající zaměstnanci propuštěni a divadlo bylo úředně zrušeno^[6].

Jméno Josefa Skřivana nesl amatérský divadelní soubor, působící od začátku padesátých let do zhruba poloviny osmdesátých let v Brně.^[7]

• 1941 Národní cena

• 1927 V+W: Vest pocket revue, Kapitán Hýčena^[9], Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie V+W
• 1928 V+W: Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladívka, Claxon, Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie V+W
• 1929 V+W: Líčení se odročuje, malíř Darius d'Albastre, Osvobozené divadlo (U Nováků), režie V+W
• 1929 V+W: Kostky jsou vrženy, Sirius Vokno, Osvobozené divadlo (sál Adrie), režie Jindřich Honzl
• 1929 V+W: Premiéra Skafandr, herec Sergej Vladimirovič Volkov, Osvobozené divadlo (sál Adrie), režie Jindřich Honzl
• 1929 V+W: Fata Morgana, Velitel pevnosti, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1930 V+W: Ostrov Dynamit, Thomas Batha, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 V+W: Golem, Jeronym Scott, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1932 V+W: Caesar, Cicero, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1933 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Zmrzlík, Zemské divadlo Brno, režie Jaroslav Kvapil
• 1936 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
• 1939 Jiří Mahen: Mrtvé moře, Havelka, Zemské divadlo Brno, režie Jan Škoda
• 1939 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Jan Škoda
• 1940 William Shakespeare: Richard III., titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Karel Jernek
• 1941 Friedrich Schiller: Don Carlos, Filip II., Zemské divadlo Brno, režie Karel Jernek

• 1936 Aristofanés: Žáby, Zemské divadlo Brno
• 1937 M. Saltykov-Sčedrin: Pazuchinova smrt, Zemské divadlo Brno (kromě režie zde J. Skřivan vystoupil i v titul. roli)
• 1937 Sofoklés: Král Oidipus, Zemské divadlo Brno
• 1938 V. K. Klicpera: Zlý jelen, Zemské divadlo Brno
• 1939 Takedo Izaka: Vesnická škola, Zemské divadlo Brno
• 1941 William Shakespeare: Bouře, Zemské divadlo Brno

• 1931 Pudr a benzin, libretista Richard/domovník, režie Jindřich Honzl
• 1932 Peníze nebo život, průvodce v muzeu, režie Jindřich Honzl
• 1934 Hej rup, Worst, režie Martin Frič

Jaroslav Průcha

• Poznali jsme se s Josefem Skřivanem na jevišti zámecké restaurace v Kolíně, kam se nakrátko usídlila Martinova divadelní společnost. Bylo to asi v roce 1923. Klečel sám uprostřed prázdného jeviště a jako kouzelník vytahoval z kufru dlouhou postříbřenou uzlovatou šňůru. Byla to síť. Vyrušil jsem ho. Podali jsme si ruce. Dívám se do jeho hořlavých uhlíků očí, svítících z hubené tváře dlouhého vychrtlého mladíka. Celý jeho zevnějšek prozrazoval kočovného aktéra. Přijel zahrát (k Pečínkově benefici) Moliérova Harpagona, který měl v jeho pojetí už tehdy mezi venkovskými herci neobyčejně dobrou pověst.^[10]

Aleš Podhorský

• Josef Skřivan byl mladík, dlouhý, hubený, veselé povahy a vždy dobré mysli, s planoucí duší pro divadlo a jeho nové formy, ochotný vytrvale se pouštět do sáhodlouhých debat o jeho významu, smyslu, jeho stárnoucí a nové tváři. Byl smělý! Imponoval, byl to někdo na prvý pohled. S vlastním názorem na kdejakou věc.^[11]

František Filipovský

• Tento znamenitý komik velmi jemného humoru byl tedy nejen mým kamarádem a kolegou z herecké šatny, byl mi i dobrým a všestranným rádce. Když pak od nás odešel do Brna, kde hrál a režíroval v Zemském divadle, zůstala po něm nenahraditelná mezera nejen v Osvobozeném, ale dlouho i v mém srdci. Když potom ve dvaačtyřicátém zemřel v Osvětimi, zůstala po něm nenahraditelná mezera v celém českém divadelnictvím. Byl krásným a světlým duchem mých divadelních začátků.^[12]

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, 26, ISBN 80-7023-118-1
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 27, 208, 253–4, 393–4, 407
• Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 322–330
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 73, 81, 106–8, 112, ISBN 80-207-0419-1
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 17
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 103–5, 107–8, 110, 116, 118, 220
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 39
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 46–7, ISBN 80-204-0493-7
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 174, 181, 209, 224, 257, 378, 382, 385, 387, 446, 487–8, 491, 502, 504, 509, 588, 597, 620, 627, 644, 650, 659, 660, 665–6
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 218
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 57, 68–9, 75, 82, 90, 225–7
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 124, 154, 158–9, 166–7, 170, 190, 196–7, 207, 260
• Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 77, 181
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 129–131, 190–1
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, ISBN 80-207-0485-X
• Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, Orbis, Praha, 1963, str. 96–7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Skřivan na Wikimedia Commons
• Josef Skřivan v Česko-Slovenské filmové databázi
• Josef Skřivan na Kinoboxu
• Činohra Národní divadlo Brno